Psaní čárky ve větě jednoduché

Čárka ve větě jednoduché:

I. Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu tj. větné členy ve vztahu souřadnosti, nejsou – li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu jsou:
1. přiřazeny k sobě bez spojek:
Např.: Mluvil pomalu, klidně, s pečlivou výslovností.
2. spojeny různými spojovacími výrazy:
Např.: To je věc těžká, ba nemožná.
3. spojeny dvojitými spojovacími výrazy:
Např.: Vyniká jak svědomitostí, tak houževnatostí.

Pokud spojky a, i, ani, nebo, či vyjadřují jiný význam než pouhé sloučení, píše se před nimi čárka; např. Kouření je drogová závislost, a ne pouhý zlozvyk.

Čárkou se neoddělují:
a) složky několikanásobného větného členu spojené spojkami a ,i, ani, nebo, či s významem slučovacím:
Dnes ani zítra nemohu přijít; podobně též jsou-li výrazy připojeny slučovací spojkou a ve spojení s vytýkacími příslovci nebo částicemi a také, a rovněž, a zároveň i aj.; např. Publikace podává popis, výklad a také hodnocení dynamických společenských procesů.

b) členy ustálených spojení, jako křížem krážem
c) přívlastky postupně rozvíjející, např. světová hokejová družstva.
d) nesouřadná, i když stejnorodá příslovečná určení, např. letos v zimě.
e) údaje místa a času v datech, např.; V Praze 9. května 1985.

II. Čárkou se oddělují větné členy i jiné výrazy jen volně připojené nebo do věty vložené.

1. Závazně se odděluje
a) výraz, který tvoří s členem předcházejícím volné přívlastkové spojení. Je k němu buď prostě přiřazen, nebo je přístavkový vztah vyjádřen výrazem spojovacím. Do přístavkového spojení vstupuje jako jeho druhá složka slovo nebo spojení, které označuje
aa) stejnou skutečnost jako předcházející člen: např. Maminka chudák, zůstala na všechno sama
ab) výčet toho, co předcházející člen označuje souhrnně:
Např.; Jenda, Mařka a Pepík.
ac) shrnutí toho, co bylo v předcházejícím členu vypočteno:
Např.; Vagony jsou určeny k přepravě uhlí, rudy, štěrku, prostě sypkých substrátů.
ad) část celku označeného předcházejícím členem, která je uvedena jako příklad, hlavní složka atp.:
Např.: Ve vodách, zejména v moři, se vznášejí miliony drobných živočichů.

b) osamocená část výpovědi: ta je
ba) ve větě zastoupena zájmenným výrazem:
Např.: On neměl nikdy dost, ten chamtivec!
bb) k větě připojena výrazem spojovacím:
Např.: Rodiče nám pomohly, ale neochotně.
c) vokativ
Např.: Děti, pomozte babičce.
d) volný přívlastek,vyjadřuje se nejčastěji přídavným jménem, někdy infinitivem:
Např.: Okouzleně hleděl na Hradčany, kralující pražskému panoramatu.
e) volný doplněk, vyjádřený podstatným jménem ve 4.pádě nebo v 1.pádě:
Např.: Na kameni sedí pěnkava, hlavičku na stranu.
f) citoslovce:
Např.: ach, jak je tu krásně!

2. Některé členy je možné čárkou oddělit, chápe-li pisatel informaci, kterou výrazy přinášejí, jen jako doplňující, dodatečně připojenou atp., zejména jde-li o výraz bohatěji rozvitý nebo rozšířený. Čárkou lze tedy oddělit:
a) vsuvku, pokud si uchováme větnou povahu:
Např.: Zašlete nám(,)prosím(,)svůj nejnovější ceník.
b) doplněk vyjádřený
ba) přechodníkem:
Např.: Zanechav za sebou doširoka otevřené dveře(,)vyšel do polí.
bb) příčestím nebo jmenným tvarem přídavného jména:
Např.: Požehnáním přátel provázená, odjela na venkov.
c) dodatkově připojený větný člen:
Např.: Tatínka vzali četníci, kvůli letákům.