Jazykove projevy

Jazykové projevy mohou mít velmi různý styl.
Styl individuální (osobní):
- velké rozdíly mezi projevy jednotlivců, nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury
Styly a slohotvorní činitelé obecné platnosti:
Na sloh projevu mají velký vliv činitelé obecné platnosti. Jsou to podmínky a okolnosti, jimiž je mluvčí nebo pisatel vázán. Takových činitelů obecné povahy je mnoho. Záleží na tom:
- zda jde o projev veřejný nebo neveřejný
- zda jde o projev mluvený nebo písemný
- jaký má projev účel
- zda se v projevu odráží citové zaujetí pisatele nebo zda se v něm projevuje jen stránka rozumová
- zda jde o projev nepřipravený
- zda jde o monolog nebo dialog
Vyjadřování vlastní spisovné a hovorové:
Záleží na tom, zda projev probíhá v soukromém nebo veřejném prostředí a komu je určen
Pro veřejný styk se vypracovala zvláštní podoba národního jazyka = spisovná čeština
V běžném společenském styku se užívá češtiny hovorové. Hovorové vyjadřování se vyznačuje:
a) neužívá se slov knižních
b) užívá se hovorových slov
c) volností ve stavbě vět a méně přesnými formulacemi.
Styl projevů mluvených a písemných:
Zvukové prostředky řeči nemají v prostředcích písemných projevů úplnou podobu – melodii odpovídají jen zčásti interpunkční znaménka, důraz bývá jen někdy označován podtržením nebo odlišným typem písma.
V písmu nic přímo neodpovídá tempu řeči, zabarvení hlasu, mimice obličeje a gestům.
Působivost mluvené řeči se dále zvyšuje tím, že mluvčí je v bezprostředním styku s posluchači, může se přizpůsobit jejich reakci. Mluvené vyjádření bývá úzce spjato se situací. Písemné vyjádření musí být úplnější. Mluvený projev není tak přehledný jako písemný text. V mluvených projevech je nutná jednodušší stavba vět a souvětí. Písemné projevy mohou být hutnější a pojmově a skladebně složitější.
Jazykové styly podle funkce:
a) styl prostě sdělovací – běžné rozmluvy, zprávy, oznámení, jednoduché popisy a vyprávění. Tyto projevy se vyjadřují jednoduchou větnou stavbou i jednoduchou kompozicí
b) styl odborný:
- styl prakticky odborný – patří sem i styl administrativní – styk úřední a obchodní, obchodní korespondence
- styl vědecký a naučný – cílem je podat přesné, výstižné a úplné ponaučení o jevu. Nejvíce záleží na přesnosti a jednoznačnosti – používáme termíny. Vědecké poznání je zpřístupňováno široké veřejnosti v pracích popularizačních.
- styl publicistický – styl novin, časopisů, styl projevů řečnických. Projevy jsou určeny pro širokou veřejnost. Jejich funkcí je čtenáře nebo posluchače informovat, poučit a také přesvědčit a získat je pro určité cíle. Autoři vzbuzují zájem čtenáře poutavými nadpisy …
- styl slovesných děl uměleckých – autoři používají spisovný jazyk, nářečí, obrazné vyjadřování – metafora …

Slohové postupy:
1. informační postup – nejjednodušší postup – prosté podání informace.
2. vyprávěcí postup – jde o vystižení nějaké události v určitém sledu dějových složek
3. popisný postup – uvádíme části nějakého celku, jejich vlastnosti, zjišťujeme, jak části spolu souvisí, především místně a časově
4. výkladový a úvahový postup - srovnáváme různé jevy a objasňujeme jejich vzájemné vztahy, vysvětlujeme příčiny, vyvozujeme logické závěry, podáváme zdůvodněné hodnocení …
Slohové útvary:
= vyhraněné typy jazykových projevů.
Přednáška = ústně přednesený výklad odborníka před posluchači
Reportáž = rozhlasový přenos ze sportu
Recenze = článek, v němž se hodnotí nové dílo

Slohové útvary třídíme podle toho:
a) na jakém slohovém postupu jsou založeny
b) v oblasti kterého funkčního stylu se vypracovaly
c) zda jde o vyjadřování mluvené nebo písemné
d) mluvená řeč se pak liší podle toho, zda jde o dialog nebo monolog