Počátky české literatury

Vznik písemníctví na našem území (druhá polovina 9. století)
na území Velkomoravské Říše - příchod Cyrila a Metoděje 863 n. l., kteří šířili křesťanství. Pozval je Rastislav I. tak, že požádal bizanského císaře Michala III., aby k nám vyslal kněze, aby šířili křesťanství. To se k nám dříve dostávalo ze západu, ale Frankové zasahovali na naše území i politicky.

Znaky:
1. texty jsou náboženské - určené pro mše jsou to hlavně modlitby, překlady Bible, náboženské písně, kázání ...
2. autoři jsou kněží - Konstantin, Metoděj a jejich žáci.
3. jazyk je staroslověnština - vznikla na základě bulharsko- makedonského nářečí poblíž Soluně. Je to první slovanský jazyk, který byl pro nás dříve srozumitelný.
4. písmo je hlaholice - je z malé řecké abecedy, později i cyrilice - z Velké řecké abecedy a je jednodušší, z cyrilice vznikla azbuka, bulharská a srbská abeceda.
5. nedochovaly se rukopisy - pouze opisy z pozdější doby

1. literární památka - PROGLAS - je to veršovaná předmluva v překladu Bible, každý má právo přijímat víru v jazyce mu srozumitelném, člověk potřebuje k životu náboženské knihy, protože jsou srozumitelné.
2. PATERIK (páter) - knihy otců, vyprávějí o životě a osudech církevních otců nebo příslušníků církve.
3. ŽIVOT KONSTANTINŮV.
Žádost Rastislava vůči Michalu III. a on pověřil K. a on vytvořil písmo z boží vůle. Styl je tu bohatší než u Život Konstantinův. Konstantinovi se podařilo proslavit staroslověnštinu jako liturgický jazyk. dříve byly jen 3 litur. jazyky - latina, řečtina a hebrejština. Konstantin argumentoval rovnost lidí = právo na víru ve srozumitelném jazyce.
4. ŽIVOT METODĚJŮV - životopisy sepsané jejich žáky, cílem je oslavit K. a M., ocenit jejich zásluhu
Soupeření literatury staroslověnské a latinské (10. a 11. stol)
znaky:
a) latina postupně vytlačuje staroslověnštinu
b) náboženská literatura (centry lit. a vzdělanosti jsou kláštery, při kterých vznikaly knihovny, skriptoria a školy - církevní). Kláštery: sv. Jiří (nejstarší ženský, na Pražském hradě, benediktinský klášter) v Břevnově (benedikt., mužský)

A. Staroslověnská literatura
- po zániku VMŘ na zač. 10. stol se centrum kultury přesunulo do českého státu a působili zde žáci Konstantina a Metoděje.
Sázavský klášter - nejdéle se zde udržela staroslověnština, odtud byli vyhnáni poslední staroslov. mniši v 90. letech 11. stol.
v pol. 11. stol. se rozdělila církev na Z a V (my na územý Z) a papež - hlava Z církve - zakázal staroslověnštinu - přestala se používat.
Píší se legendy = epické veršované nebo prozaické dílo, hrdinou je světec, příběhy z jejich života, později se náb. ráz z legend vytrácel.
LEGENDY
Život sv. Ludmily - Přemyslovna, babička sv. Václava, zahynula mučením - uškrtili ji
Život sv. Václava - Přemyslovec, vzdělaný na tehdejší dobu, zbožný a silně věřící, zavražděn bratrem Boleslavem z mocenských důvodů a především proto, že Bohuslav nesouhlasil s tím, že se V. podřídil římskému králi (platil mu daň z příjmů). Rodiče = Drahomíra a Vratislav, uměl latinu, řečtinu, staroslověnštinu, studoval v Budči, dobrý panovník - krášlil kostely, miloval chudé, mírumilovný, k vraždě došlo na Boleslavově hradě v bráně kostela před ranní mší, zázrak = 3 dny se nevsakovala Václavova krev, a potom se zjevila nad mrtvím Václavem, podobnost Václava a Ježíše = oba trpěli, vražda naplánovaná
Legenda o sv. Vítu - původně to byl německý světec.
význam legend - dříve = prostředek k šíření víry, mocenský - oslava světců Přemyslovského rodu napomáhalak upevnění moci
nyní = historický, naučný, umělecký, hodnoty
PÍSNĚ
Hospodine, pomiluj ny - původně staroslověnská, ale dochovala se jen v češtině, prosba věřících, kteří žádají Boha o zákl. životní potřeby, plnila fci státní hymny

B.Latinská literatura
- užívání latiny, podporuje církev a světská moc (panovník), protože to sjednocovalo území a upevnění panovnické moci.
LEGENDY
Kristyánova legenda - o sv. Václavovi a sv. Ludmile, vypravuje o sv. Václavovi jako o prostém, pracovitém člověku a fantastické prvky a náboženský ráz ustupují, není znám autor, je ceněna pro svoji jazykovou úroveň, srovnávala se s evropskou
Anály = letopisy, předchůdci kronik, stručné, v klášterech.
Rozvoj latinské tvorby a první užití českého jazyka v literatuře (latina)
literatura v rukou církve s cílem spřístupnit lidem náb. texty = proniká čeština do literatury
glosy - poznámky, české vpisky do latiny textů
bohemismy - české výrazy v lat. textu,
Legendy o dalších světcích: sv. Prokop, sv. Vojtěch- zahynul mučetnickou smrtí u Pobaltí , pražský biskup.
KRONIKY
- lit. dílo, které zachycuje historické události tak, jak se staly (chronilogicky)
Kronika česká = Kosmova kronika
Kosmas = vzdělaný, světaznalý, diplomat, velký znalec literatury.
- zachycuje české dějiny do doby příchodu čechů k nám do r. 1125, kdy Kosmas zemřel.
Význam: první dějepisecké dílo u nás, autor se snaží vyjádřit svůj názor na dějiny - zhodnotit je, Kosmas píše z pozice kněze (Západní církev), opomíjí se zde staroslověnská vzdělanost, hodnotí panovníky z hlediska církve, čerpal z různých pramenů (bájivá vypravování starců, hodnověrné zprávy svědků, co sám zažil)
ukázka: Přemysl a Libuše
L. poslala posly k Přemyslovi. Poslové přišli do Stadic, kde P. žil. Vyzvali ho, aby šel s nimi, protože se měl stát knížetem. Byl předurčen bohy. Přemysl souhlasil. Zasadil proutek - vyrostly 3, ale dva uschly = bude rodit mnoho dětí/synů, ale jen jeden bude panovník.
- znaky uměleckého díla než nauční, detailní popisy, poutavé vyprávění, přímá řeč, umělecký jazyk, přirovnání. Kosmas byl šikovný vtipný, zábavný vypravěč.
PÍSNĚ
Svatý Václave - prosba Václavovi, aby chránil lid, píseň plná proseb, náboženská, česká, napsána déle než Hospodine..., je rýmovaná, člení se na sloky, má pravidelný rytmus, hrála se při slavnostech.

Literatura vrcholného středověku
- upevnila se moc šlechty a měšťanstva = rozvoj feudalismu, roste vzdělání a kulturní nároky = vznik poptávky po česky psané literatuře se světskou tématikou.
Znaky: laicizace (zesvětštění) = literatura není záležitostí pouze církve, téma z běžného života
demokratizace (zlidovění)
prosazuje se český jazyk
Jsou tu oblíbené legendy - zábavnější, dobrodužnější, exotické náměty
LEGENDY
Život sv. Kateřiny - česká, princezna z exotických krajin
KRONIKY
Dalimilova Kronika
- česky psaná, veršovaná, autor neznámý - vlastenec a asi i šlechtic
- začíná stavbou Babylonské věže a končí rokem 1314, není věrohodná, čerpá z Kosmovy a z pověstí
ukázka: O selské kněžně Boženě
- sňatek Oldřicha a Boženy, on kříže a ona neurozená,
vlastenectví - důvod - v době vzniku, když Lucemburkové nastoupili na český trůn 1310, snaha autora obhájit a ospravedlnit Oldřicha.
SATIRA - nový žánr
hl. znaky - zesměšnění, kritika s použitím humoru, ironie, sarkazmus
Píseň veselé chudiny - nemají co na sebe, ale na zimu se těší, přistupují k tomu s humorem, těší se, radují se, s humorem si zpívají o vlastní chudobě
Podkoní a žák - forma dialogu a sporu - velmi častá v té době, má dvě části, přou se o své poslavení, kdo se má líp.
1. podkoní žákovi - žák nemá co na sebe, kde spát, dře se a nic z toho nemá, Podkoní nechtě přiznává, že na tom není taky dobře - pán ho mládí a spí na hnoji.
2. žák podkonímu - žák se bude mít lépe, ale podkoní se bude mít pořád špatně, žák se chce stát biskupem, vidí výhodu v budoucnosti.
Není zde zhodnocení - má si to zhodnotit čtenář sám, oba mají pravdu.
Hradecký rukopis - Satiry o řemeslnících a konšelích
- řezník zaměňuje druhy masa, namáčí maso do vody a nechá ho nasáknout, a tak šidí zákazníky na váze; pekař zase dává hodně kvasnic = díry v chlebu
Desatero kázání boží
- autor ukazuje, jak se lidé prohřešují proti přikázání
DRAMA
- vznik v české literatuře: o svátcích se předváděly v kostelích biblické scény, původně byly hrány v latině, ale později se počeštily, postupně sem pronikali i světské prvky = normální život. Vykázány ven a tam je studenti hráli pro veřejnost.
Mastičkář: nejstarší české drama, velikonoční hra
- tři Marie, které nakupují vzácné masti, aby nablazámovaly Kristovo tělo, Mastičkář je prodavač mastí na trhu, dochovalá je pouze zcéna, kdy nabízí své zboží, hledá místa na trhu. Jazyk je zde hovorový, nespisovný až vlugární.
ZÁBAVNÁ PRÓZA
Cestopisy: Milion (Marco Polo)
- Ital, kupec, dostal se do Číny, cesty jejichž cílem se staly Čína a Mongolsko
Rytířská próza: dobrodružství s milostnou tématikou.
Tristam a Izalda - původně pohádka, rytíř a irská princezna
Trojánská kronika - dobývání Tróje, první vytištěná kniha 1470
LYRICKÁ POEZIE
Náboženská - Modlitba Kunhutina
- dcera Přemysla Otakara II., byla to abatyše kláštera sv. Jiří
Světská - dvorská lyrika = milostná poezie
- původně psaná na hradech, ale později se rozšířila mezi měšťanstvo, muž zde vyznává lásku ženě - opěvuje ji a oslavuje ji, láska jako dvorská služba, muž chce ženě sloužit.
ukázka : Závišova píseň - touha, smutek, chce lásku, srdce = symbol lásky
NAUČNÁ LITERATURA
Bartoloměj z Chlumce (Klaret)
- univerzitní mistr v Praze
Slovník: cíl vytvořit českou terminologii pro obory vyučováné na artistické fakultě = 1. stupeň na UK
Ondřej z Dubé - právnická literatura
Tvorba Karla IV. - píše latinsky
díla: Korunovační řád, Zákoník Majestas Carolina, Pulkarova kronika
ukázka: VITA CAROLI - vlastní životopis, Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna = rodiče, Cesta Karla do čech, našel je zpustošené. Zapomněl češtinu, ale brzy se ji znovu naučil. Hrady byly zastaveny. Pražský Hrad byl opuštěný a zpukřelý. Pobýval v měšť. domech. Jan a Karel se stali spolukrálové Karel dostal Moravu = Markrabě Moravský,
- psáno v 1. os. č. mn. a tomu říkáme - Plural majestaticus - užití mn. čísla místo jedn., kdy je známa nadřazenost.