3. fáze národního obrození + realismus v čr

- doba mezi dvěma revolucemi: 1830 a 1848 (odpor k útisku, absolutismu)
- vznik 1. politického obrozeneckého programu (Palacký)
- radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (F. Palacký, K. Havlíček)
- v literatuře:
§ spjatost s národním obrozením (J. K. Tyl, K. J. Erben)
§ romantismus (K. H. Mácha)
- rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy
Josef Kajetán Tyl(1808 - 1856)
- narodil se v Kutné Hoře
- tvůrce českého dramatu, členem kočovné divadelní společnosti
- novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny
- organizátor českého společenského života: bály, besedy, recitace
- herec, dramatik a povídkář:
dramata:
-ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera,fraška se zpěvy Fidlovačka aj.
-historické hry: Jan Hus, Kutnohorští havíři, Jan Žižka aj.
-dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění aj.)
-adaptace (Paní Marjánka, matka pluku)
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
• fraška s písněmi
• píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš) - melodie Františka Škroupa
Strakonický dudák
- dějové schéma: láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi,návrat
- postavy a dvojí svět:
Ø české lidové postavy (typy kladné):
Kalafuna - český muzikant, houslista, vlastenec; obětavost, touha po domově
Kordula - starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale dobrosrdečná
Dorotka - dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá, věrná, statečná
Ø svět víl:
- neskutečné postavy, např. Rosova (Švandova matka)
- spojitost se světem skutečným (Švandovy očarované dudy), zosobněna česká
příroda (matka - ochránkyně, vlast)
Ø ústřední postavy Švanda:
Vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost), ale i špatné - vyplývající z mládí a nezkušenosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost; podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce); jeho charakter se během hry vyvíjí
k dobrému (pracovitost, národní hrdost).
- záměr:
o oslava českého lidu - síly, lásky, obětavosti, vlastenectví
o varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
Karel Jaromír Erben
- novinář: Pražské noviny
- sběratel: lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
o českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
o pohádek: (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska)
- básník:
sbírka Kytice (1853)
- české báje, obraz dávných lidových představ a názorů na život
- většinou formou klasické balady
1) základní motivy:
- boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami (bezmocnost)
- základní vztahy mezi lidmi (jejich narušení ð konflikt)
- v popředí motiv mateřské lásky
- vina ð trest (často neúměrný, krutý)
2) kompozice sbírky:
způsob trestu:
1. oko za oko, zub za zub - Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat
2. křesťanské odpuštění - Svatební košile, Poklad, Záhořovo lože
13 básní, vzájemný vztah:
o Kytice - závěrečná Věštkyně (motiv národního smutku i naděje; matka-vlast)
o Poklad - Dceřina kletba (mateřská vina)
o Polednice - Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti)
o Zlatý kolovrat - Záhořovo lože(motiv dobra a zla,legendárnost,pohádkovost)
o Štědrý den - tajemná roční období, zvyky, obyčeje, pověry






Karel Havlíček Borovský:
vychováván německy, cítil se Čechem, publicista.
satiry:
Křest sv. Vladimíra: kritika absolutismu.
Tyrolské elegie: autobiografie, satira systému a nemožnost vzdoru.
Král Lávra: satira, král z oslíma ušima.
Epigramy: (církvi, králi, vlasti, múzám, světu).
Publicistická činnost:Duch Národních novin - soubor článků
Epištoly kutnohorské: revue z tiskoviny Slovan,
Obrazy z Rus: reportáž z ruského pobytu
B.Němcová
Babička
Děj se odehrává na Starém bělidle nedaleko Ratibořic, na panství kněžny Kateřiny Zaháňské.
Rodina panského kočího Jana Proška očekává příjezd Babičky. Babička žila ve vesničce na slezských hranicích. Teď přijala pozvání své dcery Terezky, aby podzim strávila v její rodině s vnoučaty Barunkou, Janem, Vilémem a malou Adélkou. Babička si s dětmi velmi rozumí a aby nezahálela, tak si vezme na starost drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. S dětmi chodí do přírody, vypráví jim pověsti, vede je lásce k vlasti. Navštěvuje s dětmi mlýn, kde žijí dobrosrdeční lidé a mají dcerku, která se s dětmi kamarádí.
Dalším přítelem byl riesenburský myslivec, který často přijde a vypráví babičce příběh o bláznivé Viktorce. Na Staré bělidlo také přicházela Kristla, dcera hostinského.
Babička si svou moudrostí a upřímností získala též úctu paní kněžny, která ji pozvala společně s dětmi k sobě na zámek. A tam jí babička vypráví příběh svého života. Paní kněžna babičce přislíbila pomoc v případě potřeby. Babička nežádala pomoc pro sebe, ale pro Kristlu, její snoubenec neodešel na vojnu a tak se mohli vzít. Přimluvila se také za rodinu Kudrnových, aby otec dostal stálé zaměstnání polesného, museli doma jíst z nouze kočky a veverky. Přimluvila se i za Hortensii, aby si nemusela brát ženicha, kterého jí kněžna zvolila, a mohla se vrátit do Itálie, kde byl její milý. Její štěstí netrvalo dlouho, zemřela po roce a zanechala kněžně malého synka.
Babička říkávala Adélce, že stará jabloň a ona jsou si rovny a odejdou spolu. Jednoho jara jabloň zůstala suchá a i babička se začala cítit špatně a věděla, že její život končí. Sešli a sjeli se všichni přátelé, první přijela Barunka, která s babičkou trávila poslední dny jejího života.
Když babička zemřela, plakalo celé údolíčko. Babiččinu osobnost charakterizuje v závěru knihy kněžna, sledují oknem pohřební průvod, slovy: „Šťastná to žena!“
v zámku a podzámčí
Jednoho dne přijíždí kočár paní Skočdopalové s jejím psíčkem. Pes léhaval v nádherných polštářích, prostě se měl jako v bavlnce a u paní měl větší cenu než lidé. Chudé rodiny měly úplně jiný život. Bylo vlhko a šero, zima a bída. Mezi ně se i řadila Paní Karásková, která měla dvě děti. Byli to malý Josef a sedmiletý Vojtěch. Jednoho dne se vydal Vojtěch do zámku, aby mu dali něco k jídlu. Když narazil na vrátného a prosil ho o jídlo, vrátný mu dal krajíc chleba a řekl, že může chodit každý den. Matka měla velkou radost, ale Josífek byl vážně nemocný a zemřel. V podzámčí vypukla nakažlivá nemoc - cholera. Jednou se ztratil její pejsek a slíbila, že dá všechno tomu, kdo jejího pejska najde. Nakonec ho náhodně našel Vojtěch. Paní Skočdopalové se Vojtěch líbil, a tak si ho vzala do zámku. Učila ho vhodnému chování a jednání s lidmi.
Vojtěch se ale staral o pejska. Cholera se šířila velmi rychle a sama onemocněla. Nemoc paní kněžny její chování změnila. Byla ke všem hodná a chudina jí byla nejmilejší. Vojtěcha dala paní do školy, aby splnila jeho přání. Jeho přání bylo se stát doktorem. Paní nakonec umřela.
divá bára
Bára, hlavní postava povídky Boženy Němcové Divá Bára, žila se svým tatínkem Jakubem, obecním pastýřem, v malé chalupce ve vesnici Vestci. Maminka jí zemřela, když byla úplně malá.
Měla dlouhé černé vlasy, velké modré oči, nad nimi temně černé obočí. Nos byl krátký a tupý, ústa poměrně velká a plná. Při úsměvu jí vždy zasvítily bílé zuby. Chodila prostě oblečena.
Bára se ničeho nebála, nepatřila mezi pověrčivé. Na rozdíl od všech dívek z vesnice uměla plavat. V létě si nikdy nezakrývala obličej, proto byla krásně opálená. Byla velmi silná a mrštná.Mnozí vesničané neměli Báru rádi, protože se od nich tolik lišila.Nejvíce si rozuměla se slabým Jozífkem a s Eliškou.
Alois Jirásek
přínos:
- živost, barvitost,dramatičnost vyprávění
- plastický, dynamický obraz hromadných davových scén
- umění portrétu, ale nepříliš hluboká psychologie postav
- forma epopeje – obraz života hrdinů na pozadí histor.událostí
- jazyk prostý, srozumitelný
- využití historismů a archaismů
- výchovný význam – znalost dějin
období:
- nejst.období dějin (staré pověsti české)
- doba husitská (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský Král)
- doba pobělohorská (Temno)
- obraz protifeudálních selských rebelií (Skály, Psohlavci, Skaláci
- doba NO (F.L.Věk)
Naturalismus v české próze
Karel Matěj Čapek – Chod (1860–1927)
– román Kašpar Lén mstitel – tragický příběh vraha – mstitele, zedníka Léna
– román Turbína – příběh patricijské rodiny – bankrot továrníka a životní ztroskotání jeho dcery
– romány Antonín Vondrejc a Jindrové – tragická osudovost milostných vztahů;