Eliška Přemyslovna

Eliška Přemyslovna
(1292-1330)

Poslední Přemyslovna na českém trůně, se narodila 20.ledna 1292 v Praze. Již v 5 letech ztratila matku, a s příchodem macechy Elišky Rejčky jen o 6 let starší, že by jí mohla dělat starší sestru, se nikdy nesmířila. Po úmrtí svého otce českého a polského krále odešla do kláštera sv. Jiří, kde byla v tu dobu její teta Kunhuta abatyší. Na její psychiku nemělo vliv jen to, že jí umřela matka, přišla macecha, umřel otec, ale to, že musela čelit dodnes neobjasněnému zavraždění svého milovaného bratra. V roce 1309 se jí podařilo uprchnout z panského dvora, kde ji chtěl její švagr provdat za míšeného šlechtice Otu z Bergova. V září roku 1310 se provdala za Jana Lucemburského. Spolu s ním se v prosinci téhož roku vrátila do Prahy. 7.února byli Jan a Eliška spolu korunováni na český trůn, tak nastoupila nová dynastie. Rozdílný pohled obou manželů na vztah panovníka a jeho šlechty nakonec vedl jak k manželské krizi, tak i k válce v zemi. Na Eliščin nátlak se totiž Jan rozhodl uvěznit představitele sebevědomého panstva Jindřicha z Lipé, čímž vyvolal domácí válku, která ho málem připravila o trůn. Teprve v roce 1318 tzv. domažlickým mírem se dostalo klidu v zemi, tento postoj se však královně Elišce nelíbil, pravděpodobně se postavila proti svému manželi, ten proti ní sáhl velmi tvrdě a připravil ji o nejstaršího syna Václava, (pozdějšího císaře a krále Karla IV.). Jehož odvezl na francouzský dvůr. Ještě roku 1323 se manželům narodila dvojčata čímž počet dětí za 12 a ½ roku stoupl na sedm dětí. Od jara roku 1327 žila odděleně od svého manžela, který putuje po Evropě. K osamělosti se navíc připojila i finanční nouze. Eliščin pokus o svatořečení její pratety Anežky se uskutečnil až po 660 letech. Eliška umřela jako osmatřicetiletá 28.září 1330 byla pohřbena na Vyšehradě ve Zbraslavském klášteře vedle svého milovaného a obdivovaného otce.