Bitva na Bílé hoře

S nástupem Habsbuků na český trůn (roku 1526) docházelo k stálým sporům mezi nimi a českou šlechtou. Habsburkové chtěli neomezeně vládnout a oslabovali pravomoci českých úřadů, které ovládali šlechtici. V českých zemích mohli dosud lidé vyznávat vedle katolické náboženství i jiné nekatolické víry. Tuto náboženskou svobodu začali Habsburkové jako vášniví katolíci omezovat. Začali podporovat pouze katolické kněze a kláštery.
Rozpory mezi Habsburky a českou šlechtou vedly nakonec k vojenskému střetnutí.

Císařská habsburská armáda se 8. listopadu 1620 střetla na Bílé hoře nedaleko Prahy s vojskem českých pánů. Habsburkové zvítězili.
Habsburkové dalších tři sta let vládli v našich zemích.
Povstalci byli nemilosrdně potrestáni. 21.června 1621 bylo na Staroměstském námestí popraveno 27 vůdců odboje. Z Čech byli vypuzeni nekatoličtí kněží a katolické náboženství se stalo jediným povoleným.

Bitva na Bílé hoře bývá často označována za největší národní tragédii. Délkou trvání i počtem padlých se však spíše jednalo o větší šarvátku než bitvu. Zhruba po dvou hodinách bylo po všem. Hned po prvním útoku císařských vojsk nastala v českém vojsku panika a jeho vojáci začali prchat.
Na odpor se prý postavili jen Moravané, povětšinou cizí žoldnéři najatí za peníze moravských šlechticů. Ti byli soustředěni u zdi obory a nic jiného jim nezbývalo než se udatně bránit, protože s vysokou zdí za zády neměli kam uprchnout. Jinak kdo mohl, od Bílé hory tenkrát utekl.