Borovský Karel Havlíček

Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)
Nejvýznamnější kritik, novinář, satirik období 40.let, byl také spisovatel, symbol neohroženosti, nebojácnosti. Narodil se ve vesnici Borová, studoval na gymnáziu v Německém Brodě, 1840 - kněžský seminář v Praze - chtěl být knězem, aby mohl být v kontaktu s lidmi, jeho představy o semináři se lišily s realitou, byl vyloučen - neudělal úmyslně zkoušku, stal se úředníkem. Na přímluvu přátel se dostává do ruské rodiny jako vychovatel. Psal epigramy na církev, na krále, vládu, múzy, svět, vlast a absolutistický systém.

Epigram = krátká satirická báseň útočící na společnost s pointou.
Co sám nerad, nečiň jinému!
Pravil kantor žáku kdesi,
trhaje ho za pačesy.
Po návratu z Ruska začal pracovat v novinách, poznal ruský lid. 1846 - redakce Pražských novin (na doporučení přátel), 1848 - vzdal se práce v redakci a vydával sám vlastní list Národní noviny - stali se novinami liberální strany (F. Palacký). Program liberálů se stal Austroslavismus (v novinách vysvětlovaný). Do parlamentu se přibližuje spíš k radikálům - Čechy - bachovský absolutismus. Samostatný stát - 1849 - poražena revoluce, vláda zakázala Národní noviny - Borovský přišel o obživu, opustil Prahu a odstěhoval se do Kutné Hory. Tam vydával týdeník Slovan. Je sledován vládou, policií, 2x povolán před porotu, byl na 2 roky tajně v noci zatčen, dovezen do vyhnanství do Brixenu v jižním Tyrolsku. Po čtyřech letech mu bylo dovoleno jet do Prahy a za rok na to umírá.

Satirická tvorba:
Křest sv. Vladimíra - děj nás zavádí do Ruska, vychází ze staré ruské legendy. Car Vladimír nechal utopit sochu boha Peruna, který mu nechtěl zahřmít na počest jeho svátku.

Tyrolské elegie - elegie = žalozpěv, popisuje cestu kočárem do vyhnanství. Borovský interpretuje ironicky svůj tragický příběh s humorným komickým nadhledem. Zdůrazňuje myšlenku, že člověk je proti státní moci bezbran-ný, ale na jeho straně zůstává spravedlnost (morální).

Král Lávra - Zaměření ha hloupost, tupost absolutismu. Napsáno na motivy národní irské pohádky O hloupém králi. Král Lávra se nechává každý rok holit, a potom toho holiče popraví. Jednou ho nepopravil na žádost matky. Holič se šel vyzpovídat do vrby. Muzikant si z té vrby (větvičky) udělal kolík do basy a když hrál u královského dvora, ozvalo se: „Král má oslí uši!“. Král přestal nosit dlouhé vlasy a poddaní ho začali mít rádi.

Zásady literární kritiky Borovského (napsal stať Kapitoly o kritice - zásady dobré kritiky)
1. Kritik nemá jenom hanět nebo jen chválit, měl by být objektivní
2. Kritik musí mít k práci odpovědný přístup
3. Kritik nemusí umět sám umělecká díla napsat
4. Dobrá kritika nepotřebuje podpis známého autora