Emil Hácha

Český protektorátní prezident se narodil 17. července roku 1872 v Trhových Svinech. Po zakončení studia právnické fakulty pražské Karlovy univerzity působil jako úředník zemského výboru a jako rada Nejvyššího správního dvora ve Vídni. Během první světové války spolupracoval s Ferdinandem Pantůčkem, napojeným na český protirakouský odboj. V letech 1918-1938 se Hácha angažoval i jako vědecký pracovník, publikuje vícero vědeckých prací z oboru mezinárodního práva, přitom je expertem na právo anglosaské. Jako uznávaný právník byl soudcem haagského soudního dvora a před podepsáním Mnichovské dohody působil několik let jako člen legislativní rady, poradního orgánu československé rady. Po podepsání mnichovského diktátu a následné abdikaci Edvarda Beneše a přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusy byl Emil Hácha jmenován 30. listopadu roku 1938 jako nezávislá a uznávaná osobnost jmenován do funkce prezidenta republiky. Po brutálním a vyčerpávajícím Hitlerově nátlaku ( v noci ze 14. na 15. března ) pak zcela vyčerpaný Hácha svěřuje Čechy a Moravu pod ochranu Říše, ihned nato následuje okupace zbylých českých zemí vojsky wehrmachtu. 14. března 1939 odjel Hácha do Berlína na jednání s Adolfem Hitlerem. 16. března se pak Emil Hácha, poté, co Adolf Hitler vyhlásil v Praze Protektorát Čechy a Morava, stal státním prezidentem tohoto protektorátu.

Prezident Emil Hácha se po svém jmenováním ocitá v těžké situaci. Ještě v říjnu 1939 Emil Hácha odvážně odmítl slib věrnosti Hitlerovi a říšskému protektorovi Konstantinu von Neurathovi podává protesty proti germanizaci českého národa, žádá též propuštění zatčených českých vlastenců, včetně vysokoškolských studentů. Po příchodu nového protektora, Reinharda Heydricha, se situace zcela mění, Heydrich se rozpoutáním teroru snaží Háchův teror zlomit. Emil Hácha pod tlakem Němců jmenuje, na druhý pokus, poprvé odmítne, do vlády Moravce. Pak přijde atentát na Heydricha - po jeho pohřbu 9. června roku 1942 Hácha znovu jedná s Hitlerem, který mu pohrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě za války. V dalších měsících po vyhlazení Lidic a po masových popravách se Hácha zlomí. Navíc se u něj stále rychleji rozvíjí velmi těžká arterioskléroza, jak po válce prohlásí soud, není Hácha od ledna roku 1943 fakticky zodpovědný za své činy, osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž nemá v posledních letech důvěru ani Němců ani českých fašistů a ani domácího odboje a zahraničního odboje.
Dne 13. května roku 1945, po skončení druhé světové války, je pak doktor Emil Hácha na pokyn ministra Noska, zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. července roku 1945 umírá. Háchův pohřeb se konal za mimořádných bezpečnostních podmínek na vinohradském hřbitově a o tři dny později, z příkazu ministerstva vnitra nesmí být exprezidentovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni.