Karel IV

Roku 1348 se stal českým panovníkem Karel (1316 – 1378), Čtvrtý římský a první český panovník tohoto jména. Syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny se však původně jmenoval Václav. Jméno Karel obdržel jako chlapec při biřmování ve Francii, kam jej otec roku 1323 poslal, aby získal náležité vzdělání a rozhled. Když se po deseti letech vrátil do Čech, mluvil francouzsky, italsky, latinsky a německy. Nesporně patřil k nejvzdělanějším panovníkům evropského středověku. Od roku 1334 zastával úřad moravského markraběte, od 1341 byl mladším králem a o tři roky se spolu s otcem zasloužil o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Na místě románské baziliky sv.Víta začala vyrůstat gotická katedrála. 11.7.1346, několik týdnů před osudovou bitvou u Kresčaku, v níž padl jeho otec, byl Karel zvolen římským králem jako protikandidát Ludvíka Bavora. Po Janově smrti se stal českým panovníkem. Dal přikázat novou korunu zvanou svatováclavská. Když Ludvík Bavor náhle zemřel a Karel se v Říši prosadil jako všemi respektovaný panovník, počal z Prahy systematicky budovat politické a kulturní centrum západního křesťanstva. Svědčí o tom založení pražské univerzity a Nového Města pražského, které podstatně rozšířilo plochu hlavního města králoství, i hradu Karlštejna. Karel pokračoval dál ze stavbami např. kamenný most, chrám sv.Víta. Karel IV zemřel zřejmě v důsledků zánětu plic. Ve svém životě byl čtyřikrát ženat ( Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svidnická, Alžběta Pomořánská ). Po jeho smrti se stal králem jeho syn Václav IV.