Kainar Josef

Josef František Kainar
( 29.6.1917-16.11.19771)

Josef Kainar, druhým jménem František, byl český básník, dramatik, překladatel a člen 'Skupiny 42', což byla česká umělecká skupina. Působil také jako ilustrátor, výtvarník a novinář. Věnoval se hudbě.
Josef Kainar se narodil v Přerově roku 1917. Byl synem 'železničáře'. Moc šťastné dětství však neprožil. Život v bezprostřední blízkosti železnice a nádraží, ruch každodenní dopravy a náročná práce táty, byly příčinou rozvodu rodičů roku 1927. Matka se i s dcerkou Irenou odstěhovala na Slovensko, kde obě začaly nový život.
I přes některé problémy na základní škole, začal Josef roku 1928 studovat na přerovském gymnáziu. Studium ukončil roku 1934. Už na tomto gymnáziu měl své první publikační úspěchy. Na přelomu roku 1932-1933 mu nakladatelé otiskli v celostátním studentském časopisu karikaturu Ovidia.
Následující rok byl pro Kainara, dá se říct zlomový. Z nešťastné lásky se pokusil roku 1934 zastřelit. Našťěstí mu jeho pokus nevyšel.
Téhož roku (1934) se Josef spolu s rodinou stěhuje do Olomouce, kde také nastupuje na Státní československé gymnázium. Díky chorobě však přestupuje na gymnázium v Hlučíně. Byl to průměrný student, nikoli premiant jako na základní škole, vynikal však svým uměleckým nadáním. Byl dobrý muzikant a veselý společník, ať už ke kávě či k společenskému obědu s prarodiči. Po maturitě studuje na filozofické fakultě v Praze. V roce 1938 začíná studovat český jazyk a francouzštinu. Studuje až do roku 1939, než byl nucen vysokoškolské vzdělání ukončit. Důvodem bylo zavření všech českých vysokých škol. Kainar zřejmě nebydlel na koleji, neboť by byl zatčen a odvezen do koncentračního táboru. Avšak nestalo se tak.
Po zavření vysokých škol se Kainar vrací zpět domů. V této době Josef vystřídal mnoho povolání. Díky tátovým známostem se stal pochůzkářem na trati a poté sepisoval spisy v kanceláři. Později se živil jako profesionální kytarista v Doležalově orchestru. Práci v orchestru prokládal s prací na pile v Ostravici. V Ostavici potom pracoval až do konce války.
Po válce se pak velmi často začal zdržovat v Brně. Do Brna se nastěhoval a poté se stal redaktorem Svornosti. U tohoto zaměstnání však dlouho nevydržel a brzy jej opustil. Spolupracoval se Svobodnými novinami.
V Brně mu začal 'nový život'. Seznámil se se spoustou zajímavých lidí a navázal nová přátělství. Také se znovu oženil.
V roce 1954 se léčí v sanatoriu díky poruše látkové výměny.
Roku 1959 podniká cestu do Wietnamu.
V 60.letech spolupracuje s filmem a přednost dává také rozhlasu, kde má své pravidelné tzv.rozhlásky, které přístupnou formou seznamují mladší posluchače rozhlasu s děním ve státě. Objevuje se také jako pomocná síla v časopisech, kde se postupem času začínají objevovat jeho vtipy, obrázky a básně. Kainar také působil jako autor písní, dialogů, povídek a jako pomocný režiser v televizi.
Po pár letech, přesněji roku 1956, se však vrací do Prahy. Téhož roku se také znovu rozvedl. Vypadalo to však, že se již svým druhým rozvodem netrápí, neboť se zakrátko znovu oženil. Již potřetí. V tomto období nejvíce publikoval v časopisech, vydával knihy a psal písňové texty. Znovu se žení.
Josef byl na přelomu svého života, v 50 letech, jmenován zasloužilým umělcem. O čtyři roky později, v relativně nízkém věku 54 let zemřel v Dobříši.
Kainar byl mimo jiné také hudebník a koncertoval na klavíru, kytaře a houslích. Citově nejblíže měl k jazzu a bluesu, kde mohl vyjádřit své pocity, vztah k dálkám a železnicím, k nešťastné lásce, kde se mohl rozpovídat o obyčejném štěstí a lidském údělu. Rád užíval obecné, vulgární češtiny. V jeho textech se velmi často objevuje černý humor a ironie. Velmi barvitě ztvárnil tragické pozadí světa a života. Byl velmi známým odpůrcem ke konzervatismu. Jeho písňové texty a poezie jsou zpěvné.

Eva Bednařová