Nero

Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus byl římským císařem. Narodil se 15. prosince 37 v Antiumu. Zemřel 9. června roku 68. Původně se jmenoval Lucius Domitius Ahenobarbus, přezdívka Ahenobarbus znamená latinsky Měděnobradý, což byla narážka na zrzavou barvu jeho vousů; tato přezdívka byla v jeho rodě častá. Kromě tohoto jména ještě užíval jména Nero Claudius Drusus Germanicus.
Když byly Nerovi dva roky, poslal Gaius jeho matku do vyhnanství a rok po smrti chlapcova otce se zmocnil jeho dědictví. Claudius ale povolal Agrippinu zpátky a postaral se, aby její syn dostal dobré vzdělání. Po sňatku Agrippiny s císařem Claudiem v roce 49, se učitelem jejího syna stal vynikající filozof Lucius Annaeus Seneca.
Nero byl zasnouben s Claudiovou dcerou Octavií a o čtyři roky později se s ní oženil.
V roce 50 přemluvila Agrippina svého chotě, aby Nera adoptoval. Ten se tak stal prvním následníkem před císařovým mladším vlastní synem Britanikem a přijal jméno Nero Claudius Drusus Germanicus.Císařem se vlastně stal až díky tomu, že ho adoptoval jeho strýc Claudius, který jej učinil svým nástupcem.

Podle velmi populární legendy Nero nechal zapálit Řím a začal pronásledovat křesťany. S takovým popisem jeho vlády se setkáme například u Tacita a Suetonia. Přesto jiné věrohodné starověké zdroje ukazují Nerona jako populárního vládce. Nero vládl v letech 54 až 68. Během své vlády se soustředil na rozvoj diplomacie, obchodu a kulturního bohatství říše. Nechal založit řadu divadel, podporoval atletické hry. Neočekávalo se, že by se Nero mohl kdy stát císařem, jeho strýc Caligula zahájil své panování ve věku dvaceti čtyř let, takže se dalo očekávat, že zplodí potomka. Koncem roku 67 nebo počátkem roku 68 vypukla Vindexova vzpoura, která sice byla potlačena, ale získala podporu Galby a nakonec vedla k prohlášení Nerona za nepřítele státu.
Podle Suetonia Nero uprchl s několika přáteli na předměstí Via Salaria, kde jej nutili uprchnout, ale Nero byl odhodlán spáchat sebevraždu. Údajně ho praetoriáni vysledovali, když se s pomocí svého sekretáře Epafrodita bodl. Jeho poslední slova měla být určena přicházejícímu římskému vojáku a měla znít „Toto je věrnost“. Podle Cassia Diona, však Neronova poslední slova byla „Bože, jaký umělec ve mně hyne“.