Stařec a moře

Byl jednou jeden starý muž, který měl za přítele malého kluka se kterým často vyjížděl na moře lovit ryby. Od doby, kdy se starci přestalo dařit, jezdil chlapec s jiným rybářem. Jednou řekl rybář chlapci, že pojede na ryby dál od břehu,
že snad tam bude mít štěstí. Chlapec chtěl jet s ním, ale stařec mu řekl, že když mu rodiče řekli, že má jezdit s tím druhým rybářem, tak ať s ním jede. Chlapec nejprve namítal, ale pak ustoupil pod podmínkou, že mu aspoň pomůže naložit věci na loď. Za chvíli stařec vyplul na moře. Plul dál a dál až nakonec neviděl ani světla Havany. Po dlouhé době, co vyplul, už myslel, že nějaká ryba zabrala, ale nic to nebylo. Až navečer ucítil nějaké silnejší táhnutí. Chytil naviják
silněji, ale ryba byla hodně silná. Držel se jak jen mohl, aby ji neztratil. Popouštěl naviják, aby se nepřetrhl. Potom už byla ryba klidná, ale byla tak silná, že ho
táhla po moři. Doufal v to, že se unaví.
Po dvou dnech ryba stále táhla. Starcovi už pomalu ubývaly síly, ale nechtěl se vzdát. Asi až po čtyřech dnech ryba vyplavala na hladinu, kde ji stařec několika údery hákem do hlavy zabil. Ryba byla o hodně vetší než loďka. Přivázal ji k boku lodi. Bohužel ryba krvácela do moře, ve kterém pluli žraloci. Netrvalo dlouho a už tu jeden byl. Žralok se zakousl do ryby a v tu chvíli stařec bodnul žraloka. Žralok spadl do moře a klesal. Jenomže žralok ukousl velký kus z ryby. Stařec si povzdychl. Navečer připluli další žraloci. Jeden se zakousl a stařec ho hned bodl. Jenže se mu ulomil hák, takže neměl jak zabít žraloka. Druhý žralok se pomalu přibližoval. Stařec
vzal pádlo, se kterým se snažil žraloka zahnat. Podařilo se mu to. Ale na jak dlouho, pomyslel si stařec. Teď plul mnohem rychleji, když víc než polovina ryby už byla snězena. Večer na chvíli usnul a najednou už viděl světla Havany. Byl šťastný.
Pomyslel na kluka. Určitě se mu stýska. Věděl, že už brzo ho spatří. Jenže než doplul k přístavu, žraloci mu celou rybu sežrali. Bylo ještě hodne brzo ráno nato, aby se rybáři už chystali na lov. Tak potichu vytáhl loď z vody na břeh. Potichu
se doplazil do své chatrče, kde se hned svalil do postele a v tu ránu usnul.
Ráno přišel k chatrči kluk a podíval se dovnitř. Když uviděl starce, byl šťastný a rozplakal se. Nechal starce v klidu spát. Ostatní už také věděli, že stařec už byl zpátky. Viděli jeho loďku a na boku obrovskou kostru ryby. Když se stařec
probudil, seděl vedle něj chlapec a stále plakal. Stařec byl šťastný, že viděl zase chlapce. Chlapec řekl starcovi, že i kdyby rodiče říkali ne tak s ním stejně bude vyplouvat na moře. Stařec se jen pousmal a už nic neříkal.