Král Lávra

Král Lávra
Základem této satiristické básně je známé vypravování o Midových uších. V Irsku vládl král Lávra. Byl to panovník dobrý a lid jej miloval. Král se dával holit jen jednou do roka a pak dal holiče oběsit. Mezi holiči se vždy metal los, kdo má krále holit. Jednou padl los na Kukulína. Kukulín krále oholil, ale pak byl ušetřen kruté odměny za službu králi. Král se totiž ustrnul nad chudou Kukulínovou matkou, ale Kukulín musel přísahat, že nikomu neprozradí, co viděl, když krále holil. Král měl totiž dlouhé oslí uši. Tak se stal Kukulín dvorním královým holičem a od té doby přestal mezi holiči strach, na koho z nich padne los, aby krále oholil. Ale Kukulína trápilo tajemství, že se z toho až roznemohl. Starý poustevník mu poradil, že se mu uleví, jestliže tajemství našeptá do vrby. Kukulín učinil podle jeho rady a uzdravil se. Král pořádal bál a pozval na něj hudbu z Čech. Cestou basista Červíček ztratil kolíček od basy. Právě šel vedle vrby, do které Kukulín našeptal tajemství, když ztrátu kolíčku zpozoroval. Vrátit se, to by zmeškal bál. Proto uřízl z vrby prut a udělal z něho kolík. Když pak na bále spustil, bručela basa lidským hlasem tak, jak to Kukulín do vrby našeptal: "Král Lávra má dlouhé oslí uši." Z toho vzniklo zděšení, král muzikanty vyhodil, ale bylo už pozdě něco udělat. Tajemství bylo venku, lid si brzy na oslí uši svého krále zvykl a Kukulín zůstal holičem ušatého krále dál. Borovský zde kritizuje všechny legendy o panovnících.