Canterburské povídky

Převyprávěla Eleanor Farjeonová

O autorovi:
Geoffrey Chaucer, narozen kolem roku 1340 v Londýně, zemřel 25.10.1400 v Londýně.

G. Chaucer byl anglický básník a politik. Jeho dílo, představující vrchol pozdně středověkého anglického písemnictví, bylo silně ovlivněno italskými renesančními vzory. Díla: Canterburské povídky (1387-1400), Kniha o vévodkyni (1370), Troilus a Kressida (asi 1386), Legenda o dobrých ženách (asi 1390).

Obsah:
Šafářova povídka
Kupcova povídka
Povídka kanovníkova sluhy
Povídka půhončího
Fráterova povídka

Šafářova povídka

Mlynář Šimon měl mlýn v Trumpingtonu u Cambridge. Byl to pyšný a prohnaný zloděj. Ukrádal z obilí, které mu lidé nosili k semletí. Za ženu měl domýšlivou šafářovu dceru. Měli dvacetiletou dceru a děťátko v kolíbce.
John a Alan byli dva chudí studenti, kteří přijeli do mlýna s obilím. Nechtěli se nechat okrást. Jeden hlídal u násypu a druhý dohlížel, jak se obilí sype dovnitř. Mlynář je přesto okradl. Studenti se nechali pohostit večeří. Když všichni spali, přesunuli kolébku s děťátkem od mlynářovy postele. Potom hlasitě šátrali ve světnici jako zloději. Mlynářka se vzbudila a začala se bránit. Věděla, že u mlynářovy postele je kolíbka, a proto mlátila holí do postele, u které kolíbka nebyla. Tak mlynářka vyplatila holí mlynáře, spícího v posteli, od které byla odsunuta kolíbka.

Hlavní postava:
Mlynář Šimon byl pyšný a chamtivý. Nestyděl se krást, okradl každého, kdo němu přinesl obilí na semletí. Díky lsti dvou studentů byl za všechno potrestaný vlastní ženou.

Kupcova povídka

Január byl rytíř z lombardské Pavie, který již nebyl nejmladší. Přesto se rozhodl oženit s krásnou mladou dívkou Májou, kterou zahrnul bohatstvím. Mája chodila s Januárem do hezké zahrádky, kam kromě nich nikdo nesměl. Naneštěstí Január najednou oslepl. Jednoho dne Mája pustila do zahrádky mladého panoše Domiána, který jedl na stromě hrušky. Mája se nechala od slepého Januára také vysadit na strom. V tu chvíli ale Január náhle prohlédl a začal křičet, že mu Domián krade hrušky. Mája ale pohotově řekla, že díky tomu, že dala chlapci políček na stromě, Január opět vidí, že to je lék proti slepotě. Január byl celý šťastný.

Hlavní postava:
Január byl starý rytíř, který se oženil s mladou dívkou, kterou bezmezně miloval a důvěřoval jí. V okamžiku, kdy se mu navrátil ztracený zrak, ani na chvíli nezapochyboval, že by pravda o léku proti slepotě mohla být jinde.

Povídka kanovníkova sluhy

V Londýně žil kněz, který byl bohatý a tuze lakomý. Ani svým hospodyním nic neplatil. Byl chamtivý, ale přesto se nechal obelstít kanovníkem, který jej podvedl. Kanovník si půjčil od kněze peníze a ve stanovené lhůtě je vrátil. Tím si získal jeho důvěru. Nabídl se, že kněze naučí, jak se dělá stříbro z obyčejných věcí. V dutém klacku měl nasypané stříbrné piliny, otvor byl zalepený voskem. Žárem se vosk rozpustil a stříbro se vysypalo do nádoby. Kněz nechal kov u zlatníka přezkoumat a ten mu potvrdil že jde o pravé stříbro. Kněz zaplatil kanovníkovi čtyřicet liber za recept na výrobu stříbra. Kanovník odešel, ale recept neúčinkoval. Až tehdy kněz poznal, že se nechal napálit.

Hlavní postava:
Kněz byl tuze chamtivý, nikdy nevyplatil žádné peníze, když nezbytně nemusel. Byl důvěřivý jen k tomu, kdo měl hodně peněz. Ve snaze mít ještě větší bohatství, nechal se napálit. Tak byl potrestán za svou chamtivost.

Kanovník byl poctivý a již se nemohl dívat na chamtivost kněze. A tak se rozhodl jej potrestat, což se mu povedlo.

Povídka půhončího

Žebravý mnich Fráter se potuloval po Anglii, napřed kázal, potom žebral. Jména těch, co ho obdarovali si zapsal do tabulky a slíbil, že se za ně bude modlit. Sotva ale vyšel za dveře, smazal poslední jméno v tabulce. Jednou přišel k domu, kde obyčejně dostával nejlepší pohoštění. Domácí pán byl nemocný v posteli. Fráter vyprávěl pánovi, jak se za něj každý den modlil. Nemocný ale podotkl, že to moc nepociťuje. Mnich mu řekl, aby nedával nic jiným fráterům a vše dával jen jeho řádu, tak bude úspěch modlení zaručen. Nemocný prohlédl jeho fintu. Řekl, že mu dá něco jen pod podmínkou, že se o to rozdělí ze všemi mnichy v klášteře. Nemocný neměl vůbec nic. Jen si říhl a vyfoukl na Frátera divný pach. Fráter si na nemocného šel stěžovat u vrchnosti, pán kroutil hlavou nad tím jak vyřešit rozdělení. Jeho panoš řešení vymyslel: za bezvětří opatřit velké kolo od vozu dvanácti špicemi, každý fráter přiloží nos k jedné špici, zpovědník sní cibuli, sedne si doprostřed a mocně říhne. Zápach cibule se ponese až na konec špicí. Tak bude spravedlivě rozděleno. Panoš si za rozluštění vysloužil nové šaty.

Hlavní postava:
Fráter žebral a obelhával svými sliby lidi po celé Anglii. Neměl z nikoho respekt. Jednou se ale nachytal, pán domu už ho prohlédl, a tak mu dal jen zápach z úst, o který se měl rozdělit s ostatními v klášteře.

Fráterova povídka

Arciděkanovi sloužil půhončí, který sháněl přestupníky a zanášel je do knih. Měl špehy, kteří vyslídili všechny hříšníky. Svého pána půhončí okradl o polovinu pokut, přijímal úplatky za to, že hříšníky vyškrtne z knihy. Jednou se vypravil ke staré vdově, kterou křivě obvinil, aby z ní vymámil úplatek. Cestou potkal čerta, který sbíral po světě lidské duše. Domluvili se, že budou „vybírat“ společně a budou se spolu dělit o výdělek. Když čert viděl jak se půhončí chová k nevinným lidem, odnesl ho do pekla.

Hlavní postava:
Půhončí byl chamtivý a prohnaný až drzý. Měl vybírat pokuty, ale místo toho přijímal úplatky. Spolčil se s čertem, ten jej ale za jeho činy odnesl do pekla.