Malostranské povídky

Povídky malostranské
Jan Neruda

Rok vydání: Praha 1987
Vydavetelství: Slunovrat
Ilustrace: Cyril Bouda
Počet výtisků:50 000
Jazyk: lidový, prostý i nespisovný

Děj:
I. Týden v tichém domě
1.V košili
Na Malé Straně v jednom domě žili rodiče s jediným synem. Syn chodil pozdě domů. Otec se trápil, nemohl spát a ještě ho v noci budila žena, neboť četla se snáři.
2.Dům se z větší části probudil
Služka Pepinka nesla slečně Žanynce snídani. Zatloukla na dveře. Ale nikdo nepřišel otevřít. Přišel jí na pomoc pan Bavor a spolu se zámečníkem otevřeli a spatřili slečnu mrtvou.
3. V rodině pana domácího
Pan domácí se svou rodinou žil v hokynářském krámku v prvním patře. Krámek byl spojen s hospodou. V ložnici u okna seděla slečna Matylda s paní a šily. Přišla teta se sestrou Marií. Matylda se jim svěřila se svou 1. láskou.
4. Monolog lyrický
Pan doktor přišel zamyšlený domů, sedl si ke stolu a vyndal knihu veršů. Vybral, který by mohl napsat Pepince.
5. Starý mládenec – všeho štěstí vejlupek
Pan doktor bydlel v podnájmu u hospodářského úředníka Lakmusa. Když doktor četl verše poslouchala za dveřmi Lakmusova dcera Klára a myslela si, že verše jsou pro ni. Paní Lakmusová pak přesvědčovala doktora, aby si Kláru vzal .
6. Rukopis a mračna
Pan domácí si nechal zavolat paní Bavorovou a vysvětlil jí, že její syn se v úřadě chová nevhodně, je na ostatní drzí.
7. Kousky zápisků a mračna
Bavorův syn Václav je hotov s prací a píše si fejetony z úřadu. Pan prezident si ho zavolal i pana radu a dal Václavovi dovolenou.
8. Při pohřbu
Ve středu ve tři hodiny jde celý dům vyprovádět mrtvou Žanynku.
9. Další doklad pořekadla
Pan doktor psal panu magistrátovi, v tom zaklepal Václav a oznámil mu, že má jít za svědka Pepince na svatbu.
10. V době rozechvění
Pepinka stála v okně s Bavorem a on ji škádlil, že má ráda doktora a ne jeho.
11. prvotina novelistická, která prosí za laskavé shovení
Pan doktor Josef Loukota je ženichem Kláry.
12. Po tahu
Paní hospodská se přišla pohádat s paní Bavorovou.
13. Z něžné domácnosti
Pan domácí zavřel ženu do almary, dcera ji pustila a ona honila muže koštětem.
14. Konec tého dne
Pepinčina svatba byla bledá, pan doktor šel s Lakmusovými do Stromovky a Václav s domácími.


II.Pan Ryšánek a pan Schlegl
Tito dva samotáři měli rádi jednu ženu. Žena dala přednost panu Schleglovi, ale zemřela v šesti nedělích a zanechala po sobě holčičku. Oba páni chodili do stejného hostince U Štajniců, ale nikdy na sebe ani nepromluvili. Pan Ryšánek dostal zápal plic a byl dlouho doma, a když se opět sešli stali se z nich přátelé.

III. Přivedla žebráka na mizinu
Pan Vojtíšek byl žebrák a žebral jen ve všední dny na Malé Straně. Jednou seděl u sochy Svaté trojice a přišla k němu žebračka, které říkali "milionová baba", neboť za každou almužnu slibovala, že je pán bůh zaplatí "milionkrát". Vojtíšek ji neměl rád a ona se chtěla k němu nastěhovat a on odmítl. Zanedlouho se po Malé Straně roznesly pomluvy, že Vojtíšek je bohatý a lidé mu už nic nedávali. Tak Vojtíšek kvůli "babě" hladověl, až jednou ho lidé našli zmrzlého, a tak pomsta zahubila dobrého Vojtíška.

IV. O měkkém srdci paní Rusky
Na Malé Straně žil bohatý obchodník Josef Velš. Když zemřel, sešla se v jeho domě honorace, v které byla i paní Ruska, která ho začala pomlouvat a celou jeho rodinu. Ostatních lidí se to dotklo a dali ji k soudu za to, že pomlouvá mrtvé. Po soudu už nesměla žádné pohřby navštěvovat.

V. Večerné šplechty
V podkrovní světničce se sešli známí a vypravovali si nejstarší historky ze života. První vypravoval Jákl, jak mu matka na obveselení půjčila husu. Druhý Hovora o klášteře, kde byl s otcem a jeptišky ho tam chovaly. Třetí Kupka o svém dědečkovi, který byl zvoníkem a sám si zvonil umíráček, šel domů a umřel. Čtvrtý Novomlýnský o stěhování a o tom, jak mu matka nasolila hubu, protože nadával sestře. Potom ještě vypravoval Jákl o své snoubence Lízince, kterou miloval už ve škole.

VI. Doktor Kazisvět
Doktor Heribert byl malý, seschlý muž samotář. Bydlel v domě, který zdědil po otci. Když měl pohřeb pan Rada, nosiči ho upustili. Doktor ho v hostinci přivedl k životu a během 2 měsíců se zotavil a opět úřadoval. Doktor dosáhl oslavy, ale odmítá a zůstává samotářem.

VII. Hastrman
Pan Rybář nosil fráček, cylindr a bílou vestu. Nebyl bohatý, ale měl velkou sbírku kamenů, o kterých se domníval, že to jsou drahokamy. Brzy se však dozvěděl, že to jsou obyčejné kameny, a proto je vyhodil. Lidé mu říkali "hastrman", protože nosil zelený frak.

VIII. Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku
Do Ostruhové ulice se nastěhoval z venkova prodavač pan Vorel. Otevřel si krámek, do kterého málo lidí chodilo a on měl malou tržbu, protože tam měl zápach od kouření. Jednoho dne našli pana Vorla v krámu oběšeného.

IX. U tří lilií
V hostinci u tří lilií bylo otevřeno jen v neděli. Jednou v neděli byla bouřka a v hostinci byla krásná osmnáctiletá dívka. Tančila celý večer. Potom jí sestra řekla, že zemřela jejich matka. Šly domů a za chvíli se vrátila a šla na procházku do arkád.
- romanticky laděný příběh, který prožívá básník (autor)

X. Svatováclavská mše
Autor seděl na schodech a čekal, až bude v kostele sám. Pod oknem pískali dva kamarádi, ale pak odešli. Zůstal sám, byla mu zima a měl hlad. Za chvíli uviděl světlo, myslel, že začala mše, ale byla tam jeho matka s tetou, které ho hledaly. Byl rád a hned k ním šel.

XI Jak to přišlo…
20. 8. 1849 mělo být Rakousko rozbořeno. Čtyři chlapci z Ostrovní ulice udělali plán pro pět. Pátého chlapce sehnali, byl to Podhorák, který prodával kuřata a kachny. V den, kdy se mělo zaútočit, měli všichni strach. Čekali na Podhoráka, který dlouho nešel, až Mikuláš křičí, že Podhoráka sebrali a vedou ho na komisařství. Všichni utekli domů, Podhoráka pustili a znovu prodával kachny.

XII. Psáno o letošních dušičkách
Stalo se to před 16-ti lety, když slečna Máry dostala od Cibulky a Rechnera dopis, kde jí vyznali lásku. Potom se však oba její lásky vzdali, pro své přátelství. Jejich vyznání nebylo čestné, udělali to pro legraci, ale Máry to nevěděla. Když to spolu páni oslavili a vraceli se domů spadli do Vltavy a utopili se. Dodnes na jejích hrobky klade slečna Máry věnce.

XIII. Figurky
Črty a poznámky kritizující společnost a vysmívající se měšťáctví. Zápisky advokátního koncipienta.