Ztracený kmen

Obsah díla: Autor se roku 1993 dočetl o objevení, do té doby neznámého kmene Liawepů. Rozhodl se, že jej navštíví a něco víc o něm zjistí, pak napíše knihu. Napsal dopis objeviteli Liawepů - Yasarovi, jsetli by ho nemohl vzít při další cestě s sebou. Odpověď - nezáleží to na něm, ale na úřadech - Likiti. Na jeho žádost mu neodepsali. Odjel tedy na Papuu - Novou Guineu. Zažádal úředníky osobně, ale návštěvu Liawepů mu nedovolili. Setkal se i s Petrem Yasarem, ale ten mu také moc nepomohl ukázal mu pouze fotky, které sám nafotil (nevalné kvality) - byl na ně mimořádně hrdý. Edward Marriot se rozhodl navštívit Liawepy i bez požehnání úřadů. Vydal se tedy na cestu.Seznámil se se spoustou lidí, kteří se mu snažili pomáhat. Jejich autobus přepadli zloději (běžná záležitost). Nakonec dorazilido Wanakipy. Zde sehnal nosiče a vydal se džunglí k Lawepům. Při cestě měl hodně problémů hlavně s chůzí v džungli. Po šesti dnech náročné cesty pralesem se ocitli u Liawepů. Nečekalo je tu však žádné nádherné uvítání. Domorodci se před nimi schovali. Bydlel u jejich pastora - Heroda. Ten se snažil přesvědčit Liawepy o víře v Boha, ale oni si klidně uctívali dál svoji horu. Nejochotnější z Liawepů byl Fioluana - chodil do kostela a komunikoval i s pastorem. Měl k tomu taky důvod - chtěl, aby jeho děti byly vzdělané - šly do školy. Den před odchodem se bojovníci vypravili na lov. Fioluana dal děti do vesnice, dvě dcerky a nemluvně, spolu s matkou. Ty se schovaly před bouřkou do prvního domu na kraji vesnice. V noci uhodil do domu blesk a 5 lidí včetně dcerek zemřelo. Přežila Fioluanova žena, nemluvně a jeden starý pán (s roztrženými zády). Tato věc urychlila odchod autora z vesnice - vyrazili hodinu před svítáním. Po cestě potkali liawepské bojovníky - ještě o blesku nevěděli, proto se s nimi přátelsky rozloučili. Výprava dorazila do Wanakipy, kde mohli chytit letadlo, ale Dunstan nechtěl, proto zůstali. Přišli Liawepové - mezi nimi Jack a Fioluana - chtěli odškodné. Nakonec se dohodli, že se Edward Marriot přimluví u úřadů za zřízení nemocnice a letiště - předem však věděl, že úřady jeho prosby nevyslyší. Odletěl do vlasti.
Myšlenky: Takzvaný neznámý kmen není nikdy neznámý. Domorodci o něm vědí, ale úřady ne. Domorodým kmenům nelze násilně vnucovat bělošské názory, náboženství, způsoby života.
Jazykové zpracování: Psáno velmi čtivým a živým jazykem. Autor dokázal perfektně vylíčit věci, které by člověk málem nepostřehl nebo vylíčil prostě.

Ukázka:
"A ženy?" opakoval jsem. "Kde jsou?"
Lovci se na mě podívali podezíravě. Po chvíli odpověděl žlutý stařec. Posunul se o kousek, odhalil šourek připomínající oškubané kuře, také ovšem žlutě obarvený. Vyvaloval oči.
"Možná jsou v džungli, možná na zahradě, možná dohlížejí na děti." "A co vy? Co děláte vy muži?" Odmlčel se a podíval se na druhé, jako by je žádal o pomoc. Pak zakoktal: "My… my lovíme."
Jeho ustrašenost mě nadmíru udivila. Proč byl zrovna on tak bázlivý, když ostatní sršeli sebejistotou? Pak jsem ho dost hrubě provokoval: "když se ženy vrátí ze zahrad do domů a chtějí ulehnout se svými manžely, kam jdou? Nebo to dělají před ostatními?"
Zalapal hrůzou po dechu. Oči se mu zalily slzami. Kajícně jsem k němu natáhl ruku, ale odsunul se ode mne do kouta. Podíval jsem se provinile na Fioluanu a ten mi pošeptal: "Jeho žena umřela. Proto je pomalovaný. Proto o ženách nerad mluví."
Chystal jsem se omluvit, ale jeden lovec mě přerušil. Na hrudi měl jizvu, které, protože rána která nebyla zašitá, se zahojila jako vystupující, lesklý bledý pruh.
"Děláme to venku." Díval se na ostatní lovce a usmíval se.
"Myslíte v džungli?"
"Ne, na zahradách, když nás nikdo nemůže vidět, pod banánovníky."
Smál se, až mu v hrdle bublalo.

Vydavatelské poznámky: : První vydání - TRANGO Publishers s. r. o. Vsetín 1998; originál: The Lost Tribe, 1996.
ISBN: 80-86053-43-1
Překladatel: Eva Oliveriusová
Informace o autorovi: Anglický spisovatel a cestovatel.
Doba a místo děje: Na Nové Guineji v 90. letech 20. století.
Hlavní postavy:
Autor - Edward Marriot - píše v ich - formě; šikovný Angličan; asi čtyřicátník
Ignatius Likiti - předseda výboru pro průzkum džungle - nepovolil autorovi cestu za Liawepy
Peter Yasaro - objevitel Liawepů
Jack - náčelník (mladý) Liawepů, který se setkal s Yasarem
James, Dison, Dunstan, Miniza, Andrew - nosiči
Herod - kněz; ne zrovna vlídný člověk