Ztracený kmen

Hlavní postavy: Autor – Edward Marriot – píše v ich – formě; šikovný Angličan; asi čtyřicátník. Ignatius Likiti – předseda výboru pro průzkum džungle – nepovolil autorovi cestu za Liawepy. Peter Yasaro – objevitel Liawepů. Jack – náčelník (mladý) Liawepů, který se setkal s Yasarem. James, Dison, Dunstan, Miniza, Andrew – nosiči. Herod – kněz; ne zrovna vlídný člověk.

Autor se roku 1993 dočetl o objevení, do té doby neznámého kmene Liawepů. Rozhodl se, že jej navštíví a něco víc o něm zjistí, pak napíše knihu. Napsal dopis objeviteli Liawepů – Yasarovi, jsetli by ho nemohl vzít při další cestě s sebou. Odpověď – nezáleží to na něm, ale na úřadech – Likiti. Na jeho žádost mu neodepsali. Odjel tedy na Papuu – Novou Guineu. Zažádal úředníky osobně, ale návštěvu Liawepů mu nedovolili. Setkal se i s Petrem Yasarem, ale ten mu také moc nepomohl ukázal mu pouze fotky, které sám nafotil (nevalné kvality) – byl na ně mimořádně hrdý. Edward Marriot se rozhodl navštívit Liawepy i bez požehnání úřadů. Vydal se tedy na cestu.Seznámil se se spoustou lidí, kteří se mu snažili pomáhat. Jejich autobus přepadli zloději (běžná záležitost). Nakonec dorazilido Wanakipy. Zde sehnal nosiče a vydal se džunglí k Lawepům. Při cestě měl hodně problémů hlavně s chůzí v džungli. Po šesti dnech náročné cesty pralesem se ocitli u Liawepů. Nečekalo je tu však žádné nádherné uvítání. Domorodci se před nimi schovali. Bydlel u jejich pastora – Heroda. Ten se snažil přesvědčit Liawepy o víře v Boha, ale oni si klidně uctívali dál svoji horu. Nejochotnější z Liawepů byl Fioluana – chodil do kostela a komunikoval i s pastorem. Měl k tomu taky důvod – chtěl, aby jeho děti byly vzdělané – šly do školy. Den před odchodem se bojovníci vypravili na lov. Fioluana dal děti do vesnice, dvě dcerky a nemluvně, spolu s matkou. Ty se schovaly před bouřkou do prvního domu na kraji vesnice. V noci uhodil do domu blesk a 5 lidí včetně dcerek zemřelo. Přežila Fioluanova žena, nemluvně a jeden starý pán (s roztrženými zády). Tato věc urychlila odchod autora z vesnice – vyrazili hodinu před svítáním. Po cestě potkali liawepské bojovníky – ještě o blesku nevěděli, proto se s nimi přátelsky rozloučili. Výprava dorazila do Wanakipy, kde mohli chytit letadlo, ale Dunstan nechtěl, proto zůstali. Přišli Liawepové – mezi nimi Jack a Fioluana – chtěli odškodné. Nakonec se dohodli, že se Edward Marriot přimluví u úřadů za zřízení nemocnice a letiště – předem však věděl, že úřady jeho prosby nevyslyší. Odletěl do vlasti.
Hlavní myšlenka díla: Takzvaný neznámý kmen není nikdy neznámý. Domorodci o něm vědí, ale úřady ne. Domorodým kmenům nelze násilně vnucovat bělošské názory, náboženství, způsoby života.