Něžná

Dostojevský jí dal podtitul „fantastická“, přestože ji pokládal za svrchovaně reálnou. Cosi bylo na ní však skutečně fantastické a to forma vyprávění.
Jedná se o nerovný svazek mladičké šestnáctileté dívky, sirotka, která se snažila získat nějaké peníze, aby se mohla stát vychovatelkou, a zastavárníka s vyhraněnými životními názorem.
Všechno začalo tím, že ji tetička, u které žila, chtěla provdat za starého řezníka, který potřeboval matku pro své děti. Protože se to zastavárník dozvěděl, chtěl ji pomoc už proto, že mu nebyla lhostejná. Proto si ji vzal za ženu on. Svazek však vyúsťuje do naprostého nepochopení. Vztah dojde tak daleko, že dívka svému manželovi,který spí, drží revolver u spánku. Zastavárník však o všem ví, ale neodvažuje se pohnout. Ta se ho však neodváží zastřelit. V muži se něco zlomí a i přes snahu jeho ženy jej zastřelit, jí víc a víc miluje. Dívka onemocní a lékař Schröder manželům doporučuje odjet k moři. Než se žena uzdraví vylíčí ji manžel své city, ze kterých je poněkud hodně zmatena a nemůže pochopit, že ji přes všechno miluje. Když jde však zastavárník vyřídit pasy, aby mohli jet do Boulogne, vrhne se dívka i s obrazem bohorodičky z okna. Muž si nedokáže vysvětlit, zda-li jej milovala nebo jím pohrdala. Chodil po bytě a snažil se pochopit smysl toho, co se stalo. Tak mluví sám se sebou. Během vyprávění si několikrát odporuje i v logice i v citech. Ospravedlňuje se, všechnu vinu svádí na ni a zabíhá do vedlejších okolností.