Není římského lidu

Hlavní hrdina Petronius se narodil v Pompejích. Po otci mu dali jméno Gaius a po matce Titus – tedy Gaius Titus Peronius. Již od malinka ho učili filosofii, theologii a historii. Petronius však nebyl nijak družný – nejraději byl sám. Chodil také na hřiště, kde se učil střílet z luku, házet oštěpem a jezdit na koni. Zde také poznal svou první lásku Flavii Flavu, která ho v dospělosti zasvětila do tajů lásky. Gaius však zjistil, že to dělá jen pro své potěšení, a tak se jí začal vyhýbat, poněvadž toužil po opravdové lásce. Ve dvaceti odešel do Říma a začal psát verše. Jeho básně se dostali i do rukou císaře Kaliguli. Ten si dal k sobě Pertonia povolat a jmenoval ho aidem lidu.

Po zavraždění mladého, nenáviděného císaře Kaliguli nastoupil na trůn Klaudius. V tomto roce přišla však na Pompeje nenadálá pohroma a mnoho lidí přišlo o život. Mezi nimi byli i Petroniovi rodiče.
Petronisu i nadále vykonával svůj úřad a brzy se stal největším boháčem ve městě. Ke svým otrokům se choval velmi mírně a většině dal svobodu a platil jim mzdu.

Jednou, když šel navštívit císařovnu Messalinu, setkal se v jejích komnatách s nádhernou dívkou. Byla to císařovnina otrokyně Epicharis. Na požádání mu ji císařovny darovala. Okamžitě jí dal svobodu a chtěl se s ní oženit. Dívka mu však utekla a zanechala vzkaz, že by s ní nebyl šťastný. A tak byl opět sám.

Po tomto rozchodu začal psát Petronius tzv. "SATIRY".
Znenadání se dozvěděl, že byl jmenován místodržitelem v provincii Bithynii v Řecku. Odjel tedy do Bithynie. Zde se zamiloval do tanečnice jménem Alyatté a oženil se s ní.

Zanedlouho přišla zpráva, že se císařovna Messalina veřejně provdala za jednoho muže. Její manžel císař Klaudius ji nechal za tento čin popravit.
Allyetté čekala s Petroniem dítě. Porodila však mrtvou holčičku a brzy na to sama zemřela.

Z Říma přišla zpráva, že se císař Klaudius oženil s vlastní neteří Agrippinou. Nová císařovny Agrippina vnutila Klaudiovi do jeho přízně svého syna Nerona z prvního manželství a stále se snažila o jeho odloučení od vlastních dětí, dcery Oktavie a syna Britanica. Agrippina se snažila o dosazení svého syna . nechala ho oženit se s Klaudiovou dcerou Oktavií.

Při jedné z mnoha hostin připravila Agrippina za pomoci travičky, svému manželovi jed do pokrmu s houbami a otrávený nápoj. Petronius, soudce krásy, se snažil odvrátit tuto katastrofu vyprávěním císaři svého nechutného snu. Klaudius přesto pokrm snědl a za chvíli jej zvrátil. Požádal doktora, aby mu vytřel krk. Doktor namočil brko do otráveného nápoje a vyčistil císaři krk. Klaudius byl okamžitě mrtev.

Na trůn byl dosazen mladičký Nero. A právě při jeho oslavě jeho zvolení přivedl Petronius svého přítele Marka Ostoria. Jako malý chlapec bojoval se svým otcem v Galii.

Zezačátku vládla za Nera jeho matka Agrippina, ale jen do chvíle, než si Nero uvědomil, jakou má moc. Agrippina vyhrožovala Britanikovým právem na trůn. Ale nebylo to nic platné. Nakonec Nero Britanica otrávil. Petronius se od té doby u dvora neukázal. Nero dál vražil, znásilňoval, vykořisťoval a pronásledoval křesťany.

Petroniova přítelkyně Marcia měla po smrti svého manžela milence jménem Tigellinus. Nero tigellina jmenoval velitelem stráží. Po dlouhé době se Marcia s Tigellinem rozešla, když zjistil, že se opravdu nevzdá své ošklivé manželky Glorie. Marcie měla dcerku Poppaeu Sabinu, nejkrásnější ženu v Římě. Arbitrovi se velice líbila, ale když zjistil, že mlátí svou starou otrokyni zanechal svého dvoření. Jednou si Poppaea nechala zhotovit horoskop. Hvězdy jí řekly, že se stane císařovnou. Nevěděla však jak to má udělat. Po dlouhém naléhání se vdala za jednoho úředníka.
Později se Poppaea se svým manželem rozvedla a vdala se za Othona, blízkého přítele Nerona. Othon ji jednou uvedl ke dvoru, kde se do ní okamžitě zamiloval Nero. Usadil Popaeu na trůn a Othona vyhostil do Lusistánie. Poppaea se ještě potřebovala zbavit Neronovi manželky Oktavie, nastražili na ni léčku. Neronův přítel Anicet odpřísáhl, že Oktavie Nerona podvedla. Nero dal Oktavii vyhostit na malý ostrůvek. Poppaee to však nestačilo a nechala Oktavii zavraždit. Konečně se splnil její sen a stala se římskou císařovnou.

Nero se však potřeboval zbavit i své matky Agrippiny. Nero pozval Agrippinu do své rezidence v Bájích. Tam jí daroval zlatou veslici, se kterou měla Agrippina odplout zpět do Říma. Několik kilometrů od břehu se loď začala potápět. Její přítelkyně, začala křičet, že je císařovna a okamžitě byla zabita. Agripiina si uvědomila, do to znamená. Vyskočila dírou v lodi a plavala na blízký ostrov, kde měla svou vilu.

Když se Nero dozvěděl o Agripiinině útěku, dal zavolat Aniceta, a ten odplul, aby Agrippinu zabil. Agrippina se nebránila a svou smrt přijala statečně.

Svou třetí a poslední lásku poznal Petronius na tržišti. Byla to překrásná otrokyně. Všichni věděli, že je krásnější než sama císařovna. Petronius ji koupil a ihned jí dal svobodu. Dívka však vůbec nic neříkala. Po dlouho době zjistil její jméno, Nealcé.

V Římě vládli velké nepokoje. Římané začali Nera nenávidět. Začali chystat vzpouru. V čele stál Marcus Ostorius, Marcia, toho času už Ostoriova milenka, Scaevinus, Piso a bývalá otrokyně Epicharis.

Po nějakém čase byl Petroius pozván na oslavu v rezidenci v Bájích. Večer při oslavě začal Nero přednášet jednu jedny ze svých příšerných veršů. V dálce se objevila rudá záře. Po chvíli si všichni uvědomili, že hoří Řím. Nero ho dal zapálit, protože prohlásil NENÍ ŘÍMSKÉHO LIDU.

Petronius ho včak přemluvil, aby postavil nový a mnohem krásnější Řím. Nero se začal činit. Tigellinus dal zavřít Marca Ostoria, neboť stále mluvil o Nerovi jako o špatném císaři. Brzy na to se Nero dozvěděl o buřičích. Dal je vyslýchat a popravil spousty lidí, kteří většinou neměli o ničem ponětí. Scaevina a Pisa popravili, Epicharis se před mučením oběsila. Marcus Ostorius měl přijít na řadu po nich, ale Marcia ho včas zachránila.

Petronius poslal svou ženu Nealcé a Marcii do milované Bithynie. Sám zůstal v Římě. V pálůáci zastihl již na smrt vyhlížející Poppaeu Sabinu po příšerné hádce a rvačce s Neronem. Těhotná Poppaea zmlácená svým manželem zemřela Petroniovi v náručí.

Celou noc vzpomínal Petronius na celý svůj život. Ráno přijel Tigellinus. Řekl mu, že ho císař podezírá ze vzpoury a ať prchne. Neměl však kam, jeho loď odjela. Petronius se rozloučil se svými služebnými, se světem a pomalu zemřel.