Ucho

Filmová povídka se odehrává během jedné noci v ČSSR padesátých let a zpočátku je vyprávěna ve dvou časových rovinách, které dělí několik hodin.

V první kapitole se náměstek ministra Ludvík vrací v noci se svou ženou Annou z recepce, které se účastnili nejvyšší kruhy komunistické smetánky. Právě zde se odehrává několik kapitol, které tvoří druhou časovou rovinu a zpětně vysvětlují některé momenty, důležité pro další příběh.
Podle neoficiálních informací bylo na této recepci zatčeno ihned po příjezdu několik vládních činitelů, mezi nimi i „Ludvíkův“ ministr Košara. Od této skutečnosti se také odvíjí veškerá stísněnost a nervozita, procházející celým dějem.

Po příjezdu k vile Ludvík a jeho žena zjistí, že nemají klíče od zahradní branky a domu, mnohem znepokojivěji ale působí fakt, že všechny dveře jsou odemčené.

Ludvík, který tuší, že záminkou k likvidaci Košara je „Zpráva o předčasnosti rušení venkovských cihelen“, propadá pomalu panice, když tuto zprávu, jejímž autorem je on sám, nemůže za boha nalézt. Až hystericky pálí a splachuje všechny své písemnosti. Kolem domu se pohybují podezřelé postavy, patřící zřejmě k zatýkacím komandu, a nervozita visící ve vzduchu přispívá k napětím mezi oběma manželi, které později vrcholí jejich fyzickým střetnutím a ostrou výměnou názorů. Vše ještě ztěžuje strach z odposlouchávacího zařízení (ucha), které může být všudypřítomné.

Uprostřed noci dlouze zvoní u branky vily muži, se kterými Ludvík ten večer pil na recepci. Nesou mu klíče s tím, že je ztratil. I přesto, že jejich vysvětlení má mnohé trhliny, vezme Ludvík tyto muže (jeden je značně opilý) dovnitř. Po jejich odchodu je úleva z toho, že se nejednalo o zatýkací komando, stonásobně přehlušena nálezem na zemi v kuchyni – je zde čerstvě instalované ucho, stejně jako na WC a v koupelně – místnostech, kde se oba manželé otevřeně bavili o své nezáviděníhodné situaci a kde probíhala dramata této hrůzyplné noci.

Následná příprava Ludvíka a Anny na jisté zatčení se ukáže jako zbytečná, když v pět hodin ráno zazvoní telefon a generální tajemník ÚV KSČ oznámí Ludvíkovi, že ho jmenuje ministrem na místo Košary.

Druhý den nalézá syn hlavních protagonistů příběhu Luděk v altánu na zahradě starý vojenský kufr, který byl minulou noc předmětem úporného hledání jeho otce, přesvědčeného, že kufr obsahuje kompromitující materiál. Chlapec vyhazuje veškerý jeho obsah do popelnice.

Jako pikantní tečka na závěr působí věta, psaná rukou na útržku papíru, který se jednomu z popelářů při vysypávání Ludvíkových dokumentů do útrob vozu přilepil na gumovou rukavici: „Jenom socialismus nás může učinit svobodnými a šťastnými!“

Kniha je psána krátkými, jednoduchými větami, což přispívá ke značné dramatičnosti příběhu, stejně jako výborné dialogy, které čtenáře vtahují přímo do víru téměř hororového děje.