Deník Anny Frankové

Deník Anny Frankové vypráví příběh osmi židů, kteří se schovávají v obchodním domě v Amsterdamu.
Anin otec Otto Frank (přezdívkou Pim) a Anina matka se vzali, když otci bylo 36 let a matce 25 let. Její sestra Margot se narodila 1926 ve Frankfurtu nad Mohanem a 12.června 1929 se narodila Anna. Jako židé v roce 1933 emigrovali do Holandska, kde se její otec stal ředitelem akciové společnosti Travis, tato společnost pracovala v těsném spojení s firmou Kolen & Co. v téže budově. Anna dostala k narozeninám spoustu dárků, a mezi nimi byl i deník, který Anna pojmenovala Kitty, deník vzala jako svou přítelkyni, které se začala zpovídat a začala si do něj vše zapisovat. Příslušníci rodiny, kteří zůstali v Německu, nebyli ušetřeni hitlerovskému pronásledování a jeho zákonům. Po progromu 1938 uprchli oba matčini bratři do Ameriky. Matčina matka, Margotina a Anina babička, se přestěhovala k nim, tehdy jí bylo 73 let. Po roce 1940 to bylo pro židy velmi špatné, nesměli používat elektroniku, auta, kola, museli nosit hvězdu, nesměli být venku po 8 hod. večerní, směli chodit do obchodů jenom v určitou hodinu a jenom pro ně určených, museli chodit do židovských škol, nesměli plavat, hrát tenis a hokej a už vůbec pěstovat nějaký sport, zkrátka nesměli skoro nic dělat. Anna a její sestra Margot měla u hochů velký úspěch, ale moc si jich nevšímali. V lednu 1940 umřela jejich babička, na které Anna velmi lpěla. V židovské škole, do které musela Anna i její sestra přestoupit, měla Anna oblíbeného pana učitele Keplera. V jeho hodinách si Anna a její sousedka hodně povídali, a tak Anna dostávala slohové práce na témata o ukecaných holčinách apod., které ona s vtipností splnila. Anna se seznámila s Harrym Goldbergem šestnáctiletým chlapcem, s kterým si moc rozuměla, ale když nadešel den jejich potopení, museli se rozloučit. Když SS (koncentrační tábor) zavolal Anině sestře Margot, rodina se rozhodla se schovat (potopit). Jejich skrýš byla v obchodním domě, kde jejich otec pracoval v tzv. „zadním traktu“ domu. Pár dní po jejich nastěhování, se k nim přistěhovali manželé van Daanovi a jejich šestnáctiletý syn Petr. Všichni členové domácnosti si moc nerozuměli a byli tam neustále rozpory, nejvíce se naráželo na společné hospodaření a výchovu dětí. Jejich jediné spojení se světem bylo rádio a Elli, pan Kraler, Mieq, Henk van Santen a pan Koophuis. Z rádia se dozvídali o hrůze, jak se zachází z Židy v koncentračních táborech. Obě rodiny se dohodli, že by tam bylo místo ještě pro jednoho potopeného a nakonec se dohodli, že přiberou pana Dussela, zubního lékaře a jejich společného přítele, kterému bylo přes 50 let.
Zásobování jídlem jim obstarávali Henk, Mieq, Elli, aj. za načerno koupené lístky. Nežilo se jim tam zrovna dobře, byli tam různé problémy s wc, hygienou, jídlem a domluvou mezi sebou. V domě museli chodit velmi tiše, aby nevzbudili nejmenší podezření u ostatních zaměstnanců. Anna se ve svých čtrnácti letech velmi sblíží s Petrem a její otec jí domlouval, aby v tom nebylo nic víc. Annin deník končí kapitolou o tom, že ji nikdo moc nerozumí.
Dodnes se neví, kdo řekl amsterdamskému gestapu o skrýši na Prinsengrachtu. Do „zadního traktu“ vpadla 4.srpna 1944 v půl jedenácté dopoledne zelená policie. Když tam vpadli, všichni byli v dobré náladě, právě se totiž z rádia dozvěděli o postupu anglické armády. Nacisté vtrhli do kanceláře pana Keplera a donutili ho otevřít tajné dveře do „zadního traktu“ domu. Všichni měli 5 minut, ale nakonec jim dali 1 hodinu na sbalení, čímž posloužili hlavně svým lidem, aby začali hledat peníze, šperky a potraviny. Přitom našli v jedné ze zásuvek i Anin deník, který jako bezcennou čmáraninu odhodili mezi staré noviny, kde ho po vyklízení bytu našla uklízečka a dala ho Elli Vossenové a Mieq van Santemové, které ho po válce odevzdali panu Frankovi. Obyvatelé skrýše i jejich ochránci pan Kraler a pan Koophuis byli odvezeni do amsterdamského ústředního vězení. Kde byli vyslýcháni, ale protože další lidi neprozradili, byli odvezeni do holandských koncentráků, odkud se po válce vrátili k rodinám. Židé byli odvezeni do Westerborku. Odtud byli 4. září 1944 transportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde byli odděleni muži od žen a rodiče od dětí. 5.října 1944 pan van Daan byl poslán do plynové komory, kterou toho dne použili nacisté naposledy. Pan Frank se dostal v prosinci 1944 do nemocnice, protože se už nemohl udržel na nohou, odkud ho vysvobodila 27.ledna 1945 Rudá armáda. Deset dnů předtím byl Petr van Daan transportován i s 11 000 muži, z transportu se skoro nikdo nevrátil… Anin otec se později dozvěděl, že 5. ledna 1945 zemřela jeho žena vysílením. A několik měsíců předtím 30. října 1944 odvezli nacisté tisíc mladých žen a dívek do Bergen-Belsenu a mezi nimi byli i Anne a Margot. V únoru 1945 onemocněli tyfem, Margot se zabila pádem z palandy, jak byla zesláblá a několik dnů potom v březnu 1945, kdy spojenecká vojska byla již v Annině rodišti Frankfurtu nad Mohanem, Anna Franková tiše zemřela.