Deník Anny Frankové

Anne Franková se narodila 12. června 1929 v Německu a zemřela roku 1945 na tyfus v koncentračním táboře Bergen - Belsen.

Autobiografický deník mladé Anny pojednává o skličujícím životě Židů během 2. světové války.
Kniha začíná dne 12. června 1942, kdy mladá Anne dostává deník k 13. narozeninám. Toto období jejího života je poměrně šťastné. Anne je obklopena kamarády, rodinou a tolik ji drahou školou. I když cítí, že mezi ní a matkou narůstá propast, nedává tomu moc důležitosti a věnuje se vtipům, otci a literatuře. Když vpadne německá armáda do centra Amsterodamu, rozhodne Pim (otec Anne), že se stanou tzv. potopenými v jedné továrně zadního traktu. A tam nastává zlom. Anne, její matka, otec a sestra mizí hned a spolu s nimi rodina van Daanových a později také doktor Dussel. Zezačátku panuje zadním traktem klid a pohoda, ale postupem času hladina vody stoupá. Anne se stává nepochopenou ze strany matky a van Daanových a doktor Dussel ji chystá pouze nepříjemnosti. Anne se ještě více uzavírá do sebe a vše si poctivě píše. Také se rozhodne, že nebude lenivět a začne pilně studovat franštinu, angličtinu, těsnopis a později také antické dějiny, rodokmeny kněží a dějiny umění. O potraviny a potravinové lístky se starají Ellei, Kraler a Koophius, věrní kamarádi rodiny Frankových. Anne se během nuceného pobytu v zadním traktu stává slečnou, už ne tou, jakou jsme ji znali na začátku, ale přemýšlivou, inteligentní a do sebe uzavřenou mladou dámou. Dokonce začala psát své povídky a jejím snem bylo stát se redaktorkou známého amsterodamského časopisu a později spisovatelkou. Postupem času mladá dívka zjistí, že to co ji možná schází je kamarád nebo láska. To vše nachází asi po roce a půl u Petra van Daana, když k němu chodí na večerní rozmluvy na špejchar k pootevřenému oknu. První polibky, obětí a hlavně pochopení nachází zrovna tady. Jak už to k válce patří, stávalo se v továrně, že ji vykrádali, nebo nad ni létaly německá letadla či spojenecká. To v zadním traktu nikdo ani nedutal, tak se všichni báli. Ani jídlo nebylo jednoduché získat pomocí svých přátel. Mnoho dní jedli pořád jedny a ty samé brambory a to většinou zkažené s čínským zelím. Na oslavu narozenin byl pak opravdu velký dar sklenička jogurtu nebo perník či vajíčko. Každý měl na den svůj úkol. Paní Franková a paní van Daanová uklízely, Pim přemýšlel a pomáhal loupat brambory, pan van Daan kouřil a poslouchal radio, pan Dussel trávil čas na WC, Petr byl zalezlý dole v kanceláři a Margot s Anne pilně studovaly. Takto šly dny a noci plné hádek, nedorozumění, strachu a naděje dál a dál, až se dne 4. srpna 1944, kdy se invase blížila Nizozemsku, rozletěly dveře zadního traktu a dovnitř vtrhla policie gestapa. Všechny obyvatele zadního traktu a jejich přátele odvezli do koncentračního tábora Bergen – Belsen, kde se navždy všichni rozdělili. Mnozí vzpomínají, že Anne kolem sebe, i přes těžkou dobu, rozdávala radost a dávala najevo svou průbojnost. Vždy, když měli velký hlad, mohli se spolehnout na Anne, která vždy něco měla. Později se obě sestry Frankovy nakazily tyfem. Margot zemřela pádem z válendy a tím pro Anne skončil smysl života. Cituji: „ Je více než jisté, že rodiče jsou už také mrtvi. Nemám už nikoho, a proto je bezúčelné, abych se vracela domů.“ Anne Franková zemřela tiše roku 1945, v den, kdy Angličané osvobodili její rodné město.

Anne Franková si přála stát se spisovatelkou a já jsem moc ráda, že se její velký sen splnil. Tento deník se přeložil do mnoha jazyků a nyní si ho čtou lidé po celém světě.

První a poslední zápis do deníku:

12. června 1942
„Doufám, že ti mohu svěřit všechno, jak jsem až dosud nikdy nemohla, a doufám, že mi budeš velkou oporou.“

4. srpna 1944
„Do zadního traktu vnikla dne 4. srpna 1944 zelená policie.“