Mladý muž a bílá velryba

Zápis o knize

1. Autor: Vladimír Páral
2. Dílo: Mladý muž a bílá velryba
3. Nakladatelství: Severočeské, 1976
4. Ilustrátor: Milan Grygar
5. Druh: malý chemický epos
6. Děj: V devětadvaceti horkých červnových dnech se odehraje drama čtyř osob, dvou půvabných chemiček z Prahy, rezignovaného Viktora Pance, který urputně hájí svůj vnitřní klid, poněvadž věří, že jeho život už skončil - a mladého vášnivého Břeti, jehož naopak týrá pocit, že "málo žije" ... a který se proto vydává ze své každodennosti na "velký lov bílé velryby".
Ing. Edita Benningerová pracovala na VÚAOCH v Praze spolu s kamarádkou Naďou Frýbortovou, které pomohla, když byla v životní krizi a zajistila ji dobré zaměstnání, i když měla chemickou školu nedokončenou. Edita měla ambice stát se ředitelkou ústavu po odchodu nynějšího. Konkurentem jí však byl Libor Lenk, její úhlavní nepřítel. Edita i Naďa byly rády, když odjížděly do Ústí, aby v tamější továrně vyzkoušely poloprovoz Editiny technologie. Pracoval tam Editin bývalý milenec Viktor Panc a Edita doufala v jeho pomoc. Viktor se ale choval odmítavě - Edita ho v jeho těžké době opustila a vdala se za boháče Bohumila; jeho láska ochladla. Vika přitahovala krásná Naďa. Edita, která se cítila manželstvím neuspokojená se opět pomalu do Vika zamilovávala. Jednou večer přišla do Vikovy garsonky (jeho spolubydlícímu Břeťovi zaplatila noc v hotelu) a počkala na Vika s přáním zopakovat krásný zážitek, který kdysi spolu měli. Viktor ji ale požádal, aby odešla, přiznal se jí ke svému zamilování do Nadi a za její rychlý odchod slíbil udělat poloprovoz. Naďa měla Vikovi dělat společnici; dávala mu ale najevo své pohrdání takovým způsobem, že ji poprosil o odpuštění a kamarádsky se usmířili. Poloprovoz byl skončen. Podle telegramu z Prahy se však měl udělat ještě celý provoz. To zda se udělá, záviselo na mistrovi Břeťovi Laboutkovi. Ten uražen, že mu Edita tehdejší noc, když ho vyhazovala z pokoje nedala možnost ani se představit, odmítal. Po vyžádaném představení s Editou začal intenzivně pracovat. Časem se zjistilo, že Editina technologie je problematická a v provozu prakticky nepoužitelná. Edita mezitím prožívala krizi a v kabelce nosila lahvičku prudkého jedu pro případné použití. Naďa po třech bolestných láskách pomalu okřívala v Břeťově blízkosti. Ten však toužil po Editě po vyslechnutí mnoha Vikových historek o jejich společném vztahu. Edita s Břeťou z vděčnosti za jeho práci jezdila na koupaliště a zjistila, že je to opravdu milý muž, který jí rozumí a nic po ní nechce. Opětovala jeho cit a uvědomila si, že s ním by chtěla mít dokonce i dítě. Kniha končí tím, že Břeťa tragicky zemřel, když se ještě pokusil zachránit Editinu práci.
7. Hlavní postavy: Autor v knize staví do protikladu dvě postavy: Viktora a Břéťu. Viktor je člověk, který v životě rezignoval, je cynický a netouží už po ničem a pro nic se nedokáže nadchnout. Opakem je Břéťa, který je optimistický, má chuť do života, s každým problémem se dokáže poprat a touží se prosadit. Vydává se na „lov bílé velryby“. Dílo je obrazem tehdejší společnosti, autor odsuzuje chladné kalkulování a kariérismus. Viktor Panc, Břeťa, Ing. Edita Benningerová, Naďa Frýbortová
8. Úryvek: Velice bílá paže zlomenina v lokti a štíhlé prsty malé chladné ruky mnou něžný ušní lalůček s briliantem stále rychleji, Editou cloumal vztek přerůstající do ledového běsnění, 30 červen se krutě přiblížil o další tři dny a tady v Ústí to nejde o nic líp než v Praze, při poslední operaci se roztok zakalí a místo bílých krystalů cholesterolu se vyloučí zas ten hnusný hnědý med ….
9. Vlastní hodnocení: Kniha mě nezaujala ani dějem, ani myšlenkou.
10. O autorovi: Narodil se 10. 8. 1932 v Praze. Dětství prožil v Brně, kde vystudoval reálné gymnázium; poté absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích a stal se inženýrem chemie. Několik let pracoval jako vývojový technolog v Liberci, později jako výzkumný pracovník v útvaru vědeckotechnických a ekonomických informací v Ústí nad Labem. Od roku 1972 působil v redakci Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem a od roku 1979 je spisovatelem z povolání. Do literatury vstoupil pod pseudonymem Jan Laban.
Z jeho děl jsou známy především romány "Milenci a vrazi", "Mladý muž a bílá velryba" (viz níže obsah knihy), "Profesionální žena", "Generální zázrak", "Pokušení AAZ", "Kniha rozkoší, smíchu a radosti", "Země žen", "Romeo a Julie 2300" a "Playgirl I, II.". Dále píše novely jako Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice a Katapult, a povídky Radost až do rána, Dekameron 2000 aneb lásky v Praze, Hodiny lásky v Mariánských Lázních (viz níže celou tuto povídku, uveřejněnou zde se svolením autora).
Od prvních próz ze šedesátých let patří k nejoblíbenějším domácím autorům (Veletrh splněných přání, Milenci a vrazi aj.), neméně úspěšně jsou jeho prózy ze sedmdesátých let (Mladý muž a bílá velryba, Muka obraznosti aj.). V osmdesátých letech se pouští do oblasti scifi (Válka s mnohozvířetem, Země žen aj.). V knihách z devadesátých let (Kniha rozkoší, smíchu a radosti, Playgirl) se dostala ke slovu do té doby cenzurou potlačovaná sexuální témata.