Robinsonka

Zápis o knize

1. Autor: Marie Majerová
2. Dílo: Robinsonka
3. Nakladatelství: Československý spisovatel v Praze 1979
4. Ilustrátor: Karel Svolinský
5. Druh: tvorba pro děti
6. Skládá se: s povídky Robinsonka
7. Děj: Čtrnáctileté Bláže zemřela maminka. Blažena zůstala sama se svým otcem, taxikářem, Oldřichem Borem a maličkým bratříčkem Péťou, který zůstal v ošetřování v kojeneckém ústavu. Až dosud žila Blažena bezstarostně v útulném domově. Pokládala za samozřejmost, že má vše připraveno a nemusí nic dělat od rána do večera. Ale teď jí nastala veliká starost: musí se sama starat o domácnost, nakupovat a vařit tatínkovi. Poznává, že to není tak lehké, jak dříve předpokládala. A proto se od první chvíle přirovnává se svými obtížemi k Robinsonovi, který ztroskotal na opuštěném ostrově. Ve volných chvílích se učila Blažena jezdit na kole se svým přítelem Jaroslavem Duchoněm, který Blážu často navštěvoval. Od té doby toužila Bláža po novém kole. Jízdní kolo bylo Blaženě tím, čím Robinsonovi člun. A jaká byla její radost, když dostala kolo od tatínka k vánocům. Robinsončinou velkou přítelkyní byla Tonička, která vařila u sousedních stavitelů. Pro její častou pomoc při vaření a uklízení ji Robinsonka nazývala věrným Pátkem. Nakonec se Bláže splnil velký sen. Tatínek si vzal Toničku za manželku a malý Péťa se opět vrátil domů. A Bláža mohla chodit do gymnasia, kde se tak ráda a dobře učila.
8. Hlavní postava: Blažena , Otec ,Tonička ,Jarda ,Maďa ,Zorka Julka,Doktorka,Ošetřovatelka,Bosňáček ,Děda ,Benýšek ,Zákazník
9. Úryvek: Cos mi to maminko udělala! Cos mi to udělala? Blažena se vedla otce za ruku jako v časech, které ji připadaly dávnými, protože tehdy dosahovala k jeho ruce vzhůru a jeho tvář byla vysoko nad ní. Pořád jsem viděla matčinu nehybnost a to jí připomínalo dočasná hněvná strnutí matčiny tváře, když Blažena provedla něco proti matčině představě o správnosti a spořádanosti.
10. Vlastní hodnocení: tahle kniha se mi velice líbila. Je to smutný příběh ale s dobrým koncem.
11. O autorovi: (1882 – 1967) Prozaička a novinářka. Jako literární samouk působila v sociálně demokratickém a komunistickém tisku. Novinářské zkušenosti získala ve Vídni a v Paříži. Od třicátých let byla spisovatelkou z povolání.
Psala povídky (Povídky z pekla a jiné, Plané milování, Dcery země, Mučenky, Cesta blesku), romány (Panenství, Náměstí republiky, Nejkrásnější svět, Přehrada, Siréna) a reportáže (Dojmy z Ameriky, Den po revoluci, Africké vteřiny, Zpívající Čína) vesměs se sociální tematikou. Významná je její tvorba pro děti (Čarovný svět, Zázračná hodinka, Bruno čili Dobrodružství německého hocha v české vesnici, Robinsonka), činnost publicistická a překladatelská (francouzská a ruská próza).