Alexandreida

Alexandreida, jedna z nejvzácnějších a nejrozsáhlejších staročeských básnických památek. Tento dvorský epos pochází pravděpodobně z přelomu 13. a 14. století. Dílo líčí výpravy nejbohatšího muže světa - Alexandra Makedonského. Jsou to veršovaná i prozaická díla. Tento bohatýrský král ožil svými křížovými výpravami v eposu neznámého staročeského skladatele, patrně českého vlasteneckého šlechtice. Ten podrobně popisuje Alexandrovy nápady v boji proti Dáreiovi, promluvy k vojákům, víru ve své vojsko i rozhovory s královými zrádci. Jméno autora neznáme, ale jeho povýšený postoj k měšťákům i opovržení k sedlákům, záliba v lovu a znalost odborných rytířských a válečných výrazů svědčí o tom, že byl příslušníkem vysoké šlechty.

Kniha líčí osudy makedonského krále Alexandra III. Velikého (356 - 323 př. n. l.). Byl to syn Filippa II. a Olympiady, vychovávaný Aristotelem, nastoupil na trůn po otcově smrti r. 336 př. n. l. Bylo mu teprve 20 let. Tento vynikající vojevůdce se vyznačoval především svou ctižádostí. Napadl velkou perskou říši, kde tehdy vládl Darius. S 45 tis. vojáky zahájil tzv. svatou válku Řeků proti barbarům. Zmocnil se části Malé Asie a o rok později poprvé porazil Dareia.Vstoupil do Egypta, dobyl Babylón, Persepolis, Baktrii, pronikl hluboko do střední Asie. Cestou založil asi 70 Alexandrií. Babylón se stal hlavním městem jeho velké říše. Ve věku pouhých 33 let podlehl malárii a říše se rozpadla. Jeho cílem bylo vytvoření světové říše, v níž si Řekové a Peršané měli být rovni.

Staročeská Alexandreida se nezachovala v úplném rozsahu - známe jen její menší část (2/5). Má celkem 8500 veršů, dochováno 3964 veršů. Je složena ze sedmi rukopisných zlomků (nestejně velkých i nestejně starých): svatovítský, jindřichohradecký, vídeňský, budějovický, budějovickomusejní, musejní a Šafaříkův. Je psána podle dvou předloh: G. Castellionského a U. Etzenbacha.
Alexander je pojat středověkým způsobem, je idealizován, představuje kladnou postavu, má všechny ctnosti středověkého rytíře. Později se mění v zápornou postavu, protože neuposlechne Aristotelových rad. Stává se pyšným, panovačným, oddává se rozkoším, nezná míru věcí a postupně klesá do záhuby.
I přestože předpokládáme, že skladatel byl nejspíše vzdělaný šlechtic, má Alexandreida i jeden rys typický pro lidové vrstvy: je to důvěrný vztah k přírodě, chápaní lidských osudů v souvislosti s přírodním děním, básník i často přirovnává postavy ke zvířatům (hrdina je přirovnáván ke lvu, zrádci k dravým ptákům hledajícím mrtvolu...)Hodnota básně je velmi značná. Nevíme sice, kdo byl původcem, ale z jeho díla poznáváme, že to byl vynikající znalec českého jazyka a znamenitý veršovec.