Příběhy, na které svítilo slunce

Rok vydání: 1967

Stručně o ději: Král Gilgameš je krutý. Nechává stavět kolem města hradby, na kterých pracují od rána do noci občané města. Místo nepřítele Enkidua se stane přítel a dělají spolu různé udatné činy. Když však Enkidu zemře, dostane Gilgameš strach ze své smrti a vydá se na cestu za nesmrtelností. Po dlouhé cestě dostane květinu, která ho má udržet věčně mladého. Jenomže v nestřeženém okamžiku mu ji had sní. Gilgameš však bude stále žít díky své stavbě a mnoha činům.

Charakteristika hl. postav: Gilgameš: Je to ze 2/3 bůh, je silný, mocný a velký jak hora. Strach ze smrti má však stejný jako normální lidé. Je převelice udatný a nebojácný. Ovšem i pod touto tvrdou slupkou jsou city - přátelství i hoře smutku. Je snad i sobecký, když nutí své poddané stavět zeď, ale ona se jim vyplatí! Gilgameš je člověk "tvrdý", ne s však tak tvrdým srdcem uvnitř.

Enkidu: Je milý a oddaný muž. Byl by zůstal živ, kdyby se nenechal svésti ženštinou. Ovšem i u něj vidíme nebojácnost, sílu (je stvořen bohy) a city.

Bohyně Ištar: Bohyně velmi umíněná, která nedokáže přiznat prohru. Za odmítnutí vdavku s Gilgamešem zabije jeho přítele Enkidua. Je to zlá bohyně, která si své jednání pořádně neuvědomuje. Svět bohů je prostě krutý.

Charakteristika místa: Děj začíná v Gilgamešově městě Uruku (jižně od Babylonu). Dále se děj přesouvá na planiny za městem, do různých lesů, hor ?. Místa nejsou nijak zvláště popisována, protože to ani není zapotřebí.

Styl psaní: Jelikož je epos převyprávěný, těžko hodnotit text autorův a jeho psaní! Petiška píše hezky, celkem stručně a jasně. Jeho psaní je vyhovující!

V městě Uruku vládl král Gilgameš, ten byl ze dvou třetin bůh. Své poddané nutil stavět ohromnou zeď kolem města, dále vysoušel (bažiny) a zúrodňoval okolí. Lidé však byli nespokojeni s délkou prací na stavbě a prosili bohy, ať jim s Gilgamešem "pomohou". I stvořili bohové protivníka Gilgamešovi a to Enkidua. Ten vyrůstal mezi zvěří na pláni, v klidu a míru. Když tam jednoho dne přišel pytlák ulovit si nějakou zvěř, Enkidu si ho všiml a rázně vyhnal z lesů. Muž si byl stěžovat Gilgamešovi. Gilgameš s lovcem druhého dne poslal i dívku. Enkidu se do ní zamiloval a ona jej přivedla do Uruku. Ty dny měl Gilgameš sny, sny, které znamenaly příchod Enkidua. I rozhodl se tedy Enkidu jednoho dne bojovat s Gilgamešem. Když se však v boji utkali, zvítězil Gilgameš. Enkidua ovšem nezabil, ale pojal jej za přítele. Spolu učinili mnoho chrabrých skutků: Vyhnali Chuvavu z cedrového lesa. I promluvila jednou ke Gilgameši bohyně Ištar, zdali by si ji nechtěl vzít. Jenže Gilgameš odmítl. Ištar si šla stěžovat za bohem nebes Anuou. Ten jí slíbil trest pro Gilgameše, jelikož mu vyhrožovala otevřením podsvětí. I stvořil Anua nebeského býka. Jenže společnými silami Gilgameše a Enkidua se podařilo býka zabít. Ištar se to nelíbilo a seslala na město Uruku a na oba bojovníky kletbu. Zaslechl ji Enkidu a chtěl Ištar kletbu překazit, ale nepovedlo se! Enkidu ulehl v horečkách a po pár dnech zemřel. Gilgameš se ohromně trápil, srdce mu svíral žal a strach z vlastní smrti. Nechtěl zemřít ,a proto se vydal hledat ke svému prapředkovi nesmrtelnost. I musil projít temným pohořím Gilgameš, aby našel svého prapředka. Šel temnotou hodiny a hodiny, než došel ke krásné, blýskavé zahradě. I došel Gilgameš k šenkýřce a ta mu poradila, aby šel za převozníkem Uršanábiou. Ten mu dal za úkol, aby nařezal tyče. Když pluli po moři, musil se každou tyčí Gilgameš jen jednou odrazit, neb moře bylo vodou smrti, jen jedna kapka by mohla Gilgameše zahubit. I dostali se šťastně ke břehu a Gilgamešův prapředek - Uta-napišta. Ten mu vyprávěl o ("Biblické") potopě světa, o tom že jenom jeho a jeho rodinu nechal bůh vod přežít. I vyprávěl dál svůj příběh. Nakonec vlastně řekl, že nesmrtelnost již Gilgameš získat nemůže. Ale po přemlouvání mu Uta-napišta řekl, ať po šest dnů a nocí nespí? Jenže náš hrdina usnul hned první den, na důkaz toho, že opravdu spal (a tak dlouho), pekla Uta-napištova manželka každý den chléb a kladla jej vedle Gilgamešovy hlavy. Po probuzení byl Gilgameš hrozně smutný a byl naštvaný, že vážil tak dlouhou cestu pro nic za nic. I ustoupil Uta-napišta Gilgameši a řekl mu o trnité růži na dně oceánu. Když tu prý nalezne, bude navždy mlád. I skočil s kamenem Gilgameš do oceánu a opravdu s růží vyplaval. Jaké štěstí jej zalilo!!! I vydal se hrdina na cestu zpět. Když se večer šel omýt ke studni, nechal ležet opodál růžičku. K ní se připlazil had a snědl ji. Poté se svlékl z kůže a odplazil se pryč. Když toto Gilgameš zjistil, plakal hodně a litoval, že se vůbec vydával na cestu. Když však došel k Uruckým hradbám, smutek vystřídala radost a pýcha nad dílem, které vytvořil. I tu si Gilgameš uvědomil: " Já sice zemřu, ale mé jméno bude žít na věky v mých dílech!"