Epos o Gilgamešovi

Epos o Gilgamešovi, známý také jako Bilgames, je starobylý epos, který pochází z 2. tisíciletí před naším letopočtem. Vypráví dobrodružství sumerského krále Gilgameše a je často považován za nejstarší dochované epické dílo ve světové literatuře.

Původ eposu o Gilgamešovi

Původní verze příběhu byla napsána v sumerštině, ale později se rozšířila i do akkadštiny, což byl jiný sumerský dialekt. Gilgamešův příběh se také objevuje v chetitské literatuře a v dalších mytologiích Blízkého východu. S postupem času docházelo k překladům a úpravám tohoto eposu, což vedlo k výrazným změnám v jednotlivých verzích.

Poslední zmínky o Gilgamešovi pocházejí z období kolem roku 200 před naším letopočtem. V té době ho zmiňuje Claudius Aelianus ve své knize "Zvláštnosti zvířat", kde popisuje příběh nechtěného vnuka babylónského krále, který byl zhozen z hradeb, zachráněn orlem a vyrostl pod vedením zahradníka. Později se Gilgameš objevuje ve středoperských textech echejců a manichejců, které se vztahují k biblickému příběhu o stvoření světa (Gn 1?4) a první knize Henochově. Theodor bar Kóní dokonce považuje jistého Gmígmóse za současníka Abraháma, a to v 7. století.

Epos o Gilgamešovi je fascinujícím literárním dílem, které přináší poutavý příběh a zároveň odkazuje k dávným kulturám a mytologiím. Gilgamešova dobrodružství a jeho hledání významu života oslovují čtenáře po tisíciletí a stále působí jako inspirace pro další umělecká díla a studium starověkých civilizací.

Popis jednotlivých částí - Sumerská verze

Gilgameš a Akka

Existuje 115 dochovaných veršů, které vyprávějí o obléhání města Uruku panovníkem Akkou, který pocházel z první dynastie města Kiš. Důvodem obléhání byl pravděpodobně Akkův požadavek na kontrolu zavlažovacích kanálů Uruku, což by mu umožnilo mít nad městem převahu. Radní Uruku se rozhodli splnit Akkův požadavek, avšak mladší válečníci se rozhodli bojovat proti němu. Enkidu, blízký přítel Gilgameše, se rozhodl nejprve vyjednávat s Akkou, a tak byl vyslán Gilgamešův královský velitel Birchurtura. Po neúspěchu jednání se vojsko z Uruku vedené Enkiduem pokusilo prolomit obléhání. V bitvě se ukázalo, že Uruk má úspěch především díky příchodu Gilgameše na hradby.

Během této bitvy byl Akka zajat, avšak Gilgameš ho nečekaně nezabil. Místo toho mu poskytl svobodu výměnou za neznámou službu z minulosti. Tento příběh se v pozdějších mýtech neobjevuje a je znám pouze v této verzi.

Gilgameš a Chuvava

Epos o Gilgamešovi obsahuje epickou skladbu o boji proti Chuvavovi, která existuje ve dvou verzích. Základní verze obsahuje 202 verše a dochovala se v mnoha opisech z různých mezopotámských měst. Příběh začíná v Uruku, kde se Gilgameš a Enkidu připravují na tažení proti Chuvavovi, také známému jako Chuwawa, Chumbaba nebo Chubibi. Důvodem tohoto tažení byla Gilgamešova vidina plujících mrtvol na řece Eufrat (v druhé verzi je to sen), což ho vystrašilo smrtí. Tažení proti Chuvavovi mělo Gilgamešovi přinést nesmrtelnost nebo slávu.

Gilgameš nejprve oznámil svůj plán slunečnímu bohu Utovi, který mu půjčil sedm démonických bratrů. Po dlouhé cestě a překonání sedmi hor dorazil Gilgameš ke Chuvavovi a začal kácet cedrový strom. Chuvava vyslal svého pomocníka, který vojáky uspal. Enkidu se však probudil, a poté probudil i Gilgameše a přesvědčil ho, aby nevzdávali své tažení proti Chuvavovi. Když se přiblížili ke Chuvavovi, který stál před svým domem, Gilgameš ho lstí přemohl (nabídl mu své dvě sestry za manželky) a zbavil ho jeho sedmi ochranných září, čímž Chuvava ztratil svoji moc. Původně Gilgameš nechtěl Chuvavu zabít, ale Enkidu ho přesvědčil, že by to představovalo příliš velké riziko, a tak mu Enkidu usekl hlavu. Hlavu Chuvavy přinesli Enlilovi, který se na ně rozzlobil a rozdělil jeho záře mezi různé přírodní síly. Tato epická skladba ovlivnila akkadskou a chetitskou literaturu. Pravděpodobně vznikla v době, kdy sumerští vládci podnikali válečné výpravy za cedrovým dřevem, které bylo v Sumeru velmi ceněné.

Gilgameš a nebeský býk

V eposu "Gilgameš a nebeský býk" je vyprávěno o setkání Gilgameše s bohyní Inannou (Ištar), která se do něj zamilovala a nabídla mu manželství. Gilgameš však odmítl a vyčítal jí její promiskuitní minulost. To urazilo Inannu, která se obrátila na svého otce boha Anua a žádala ho, aby poslal proti Uruku a Gilgamešovi nebeského býka, který by je potrestal. Anu se nejprve nechtěl přiklonit k tomuto rozhodnutí, protože měl Gilgameše rád a varoval před následky, jako je neúroda na sedm let. Nakonec však Inannu ujistil, že je připravena na tuto situaci, a vydal jí býka.

Inanna přijela do Uruku s nebeským býkem, který začal v městě pustošit. Gilgameš, který právě slavil, se dozvěděl o situaci a rozhodl se s Enkidem postavit býkovi. Společně ho porazili a Gilgameš ho zabil. Inanna, která přihlížela, byla zdrcena a plakala, a poté proklela Gilgameše. Některé verze uvádějí, že Gilgameš věnoval zbytky býka sirotkům nebo je daroval svému otci Lugulbandovi.

Gilgameš, Enkidu a podsvětí

Epos "Gilgameš, Enkidu a podsvětí" vypráví o dobrodružstvích Gilgameše a Enkida v podsvětí. Tento epos existuje v několika verzích, které se ve svých detailech liší.

Příběh začíná popisem dávného období, kdy bohové vládli nad zemí a vesmírem. Na břehu Eufratu rostl strom chuluppu, který překážel jižnímu větru. Bohyně Inanna ho objevila, vytrhla ho a přenesla do své zahrady v Uruku. V koruně stromu se usadil pták-démon Anzu, v kořenech byl had a v kmeni žila větrná žena Lilú. Inanna se rozhodla požádat Gilgameše, aby se jich zbavil. Gilgameš zabil hada, vyhnal Anzua a Lilú a sestřihl strom. Některé verze uvádějí, že celý strom Inanna darovala Gilgamešovi. Z větve si Gilgameš udělal palici a z pařezu kouli.

Poté se Enkidu nabídl, že vynese magické předměty z podsvětí, ale nedodržel přesná pravidla a zůstal tam uvězněn. Gilgameš se rozhodl ho zachránit a obrátil se na bohy o pomoc. Nakonec se jeho prosba dostala k bohu Utuovi a Enkidu byl osvobozen. Není jisté, zda se Enkidu vrátil natrvalo nebo pouze na určitou dobu. Poté Enkidu vypráví Gilgamešovi o podmínkách života v podsvětí, které závisí na zásluhách zemřelých. Epos končí smutečními obřady, které Gilgameš koná za své rodiče.

Gilgamešova smrt

V sumerském eposu "Gilgamešova smrt" se popisuje poslední období Gilgamešova života. Gilgameš je vážně nemocný a zdá se mu sen. V tomto snu se účastní shromáždění bohů, kteří diskutují o jeho slavných činech. Nakonec se dohodnou, že Gilgameš nemůže dosáhnout nesmrtelnosti, ale po smrti se stane správcem podsvětí. Bude mít za úkol dohlížet na zemřelé a rozhodovat o jejich osudu. Kvůli opakujícímu se snu se Gilgameš obrátí na své rádce a požádá je o vysvětlení. Rádci mu sdělí, že zemře a stane se jedním z bohů Anunnakú. Přestože Gilgameš stále bojuje s myšlenkou smrti, později se znovu setká s bohem Enkim (pravděpodobně ve snu) a smíří se se svým osudem. Poté svolá všechny dělníky z Uruku a přikáže jim postavit hrobku v odvodněném Eufratu. V této hrobce budou pohřbeni Gilgameš a jeho doprovod, včetně dvořanů a manželky, spolu s různými dary. Poté jsou dveře zapečetěny a Eufrat se vrátí do svého koryta. Tato část příběhu byla po roce 1500 př. n. l. zcela zapomenuta a v pozdějších akkadských verzích byla úplně vynechána.

Popis jednotlivých částí - Akkadská verze

Akkadská verze eposu o Gilgamešovi vznikla spojením známých částí Sumerských mýtů a eposů. Přestože spojení těchto částí je občas neohrabané a příběh mezi jednotlivými mýty je někdy křehký, podařilo se vytvořit jednotný celek. Je patrné, že předloha byla psána různými lidmi v různých dobách. Sín-leke-uníní, babylónský kněz, sepsal kolem roku 1200 př. n. l. kánonickou podobu eposu, která se udržela až do posledních známých opisů zhruba z roku 250 př. n. l. Epos je psán na dvanácti tabulkách a obsahuje zhruba 3000 veršů.

Většina nalezených částí pochází z Ninive z knihovny krále Aššurbanipala. Chybějící části byly doplněny z Chetitských a jiných akkadských knihoven. V akkadštině se epos nazýval "Ten, jenž hlubinu zřel" (ša nagba ímuru ? podle překladu L. Matouše).

I. tabulka

Gilgameš, vládce Uruku, podrobuje své poddané přehnanými stavitelskými plány a obtěžuje urucké ženy. Ti se stěžují bohům, kteří vytvoří divokého člověka Enkidua, aby osvobodil urucké obyvatelstvo. Enkidu je vytvořen z hlíny bohyně Aruru. Tabulka končí Gilgamešovými sny, které jeho rádci vykládají jako potřebu silného partnera.

II. tabulka

Enkidu žije se zvěří ve stepích a horách a ničí pasti lovcům. Lovci se stěžují Gilgamešovi, který jim radí přivést k němu krásnou nevěstku Šamchat. Šamchat Enkidua svede a zcivilizuje (milují se šest dní a sedm nocí). V Uruku se Enkidu setká s Gilgamešem, utkají se v boji, ale zjistí, že jsou si rovni, a stanou se přáteli. Poté se rozhodnou vydat se na výpravu proti Chumbabovi, ale jejich rádci je odrazují

III. tabulka

Zde se Gilgamešovi rádci smíří s plánem jejich výpravy a poskytují mu rady. Gilgameš se nejprve poradí s královnou - bohyní Ninsunou, která přináší oběť bohu Šamašovi a dává jim cenné rady.

IV. tabulka

Tato tabulka je ve velmi špatném stavu a některé části jsou zcela nečitelné. Gilgameš a Enkidu se vydávají sami na cestu, ale informace o této cestě jsou téměř neznámé kvůli poškození. Na konci tabulky Gilgameš má sny (někdy dva, jindy tři), které Enkidu vykládá jako znamení úspěšné výpravy.

V. tabulka

Výprava dosáhne cedrového lesa, kde začnou kácet vybraný cedr. Chumbaba je vysmívá a snaží se je zničit, ale bohové se zasahují na Gilgamešovu prosbu. Chumbaba je poražen a Enkidu ho zabije. Poté mu useknou hlavu a přepraví ji zpět do Uruku.

VI. tabulka

Po návratu se Ištar zamiluje do Gilgameše, ale on ji odmítá. Ištar se na svého otce Ana obrací o pomoc, aby jí dal strašného býka. Býk začne pustošit okolí Uruku, ale Gilgameš a Enkidu ho zabijí. Ištar se rozhněvá, ale Enkidu jí vyhazuje kýtu ze zabitého býka a Ištar mizí. Poté oslavují své vítězství.

VII. tabulka

Tato tabulka je velmi poškozená a byla doplněna na základě chetitských pramenů. Ištar se stěžuje bohům a rozhodne se, že jeden z nich musí zemřít za své činy. Volba padne na Enkidua, což je sděleno Gilgamešovi ve snu. Enkidu se pak rozhodne vyjádřit svůj hněv, ale nakonec odpustí. Poté onemocní a zdá se mu o smrti a cestě do podsvětí.

VIII. tabulka:

V této části se popisuje, jak Gilgameš vyjmenovává lidi, kteří budou plakat nad nemocným Enkiduem. Enkidu se probudí naposledy, lituje, že nemůže zemřít jako válečník, a poté zemře. Gilgameš vykřikne a jeho výkřik se rozléhá po celém světě. Zbývající část tabulky je poškozena, ale předpokládá se, že popisuje smuteční obřady a přípravu na pohřeb.

IX. tabulka:

Gilgameš se začne bát smrti a opouští Uruk. Bloudí krajinou, plný strachu z konečnosti života. Rozhodne se vyhledat Utnapišta, který přežil potopu světa a zná tajemství nesmrtelnosti. Utnapištemu se dozví, že musí najít hoře Mašu, ačkoli cesta je velmi nebezpečná. Na hoře Mašu ho střeží Girtablilu, lidé-štíři, kteří ho původně odmítají, ale nakonec ho pustí dál. Gilgameš musí projít temnotou po dobu dvanácti dvouhodin, až dorazí do zahrady plné stromů z (polo)drahokamů, které nesou ovoce. Z této zahrady je vidět moře, pravděpodobně Středozemní moře.

X. tabulka:

Gilgameš se setkává se Siduri, šenkýřkou bohů, která žije v této zahradě. Zpočátku ho Siduri nepoznává a bojí se ho, ale pak se s ním baví a ptá se, proč vypadá tak, jak vypadá. Gilgameš jí vypráví o svých dobrodružstvích od smrti Enkidua a ptá se, jak se dostane k Utnapištovi. Siduri mu říká, že není přívoz a že pouze bohové, včetně Šamaše, překročili moře. Poradí mu, aby vyhledal Uršanabiho, převozníka přes vody smrti. Gilgameš najde Uršanabiho, který se ho ptá, proč vypadá tak, jak vypadá, a Gilgameš mu to vysvětlí. Následující část tabulky je poškozená, ale někteří badatelé se domnívají, že se Gilgameš s Uršanabim pohádají, ale nakonec se dohodnou na převozu. Gilgameš musí nařezat 300 třicetimetrových tyčí a poté vyplují na vodě, odstrkují tyče, aby mu voda neskápla na ruce. Závěr tabulky je poškozený, ale zdá se, že Utnapištim si ho všimne a znovu se ptá, proč tak vypadá. Utnapištim pak vysvětluje Gilgamešovi smrt.

XI. tabulka (tabulka o potopě):

Gilgameš se ptá Utnapištima, jak je možné, že jsou si tak podobní, přestože jeden je smrtelný a druhý ne (oba jsou z části bohové). Utnapištim mu vypráví mýtus o potopě, kdy bohové rozhodli seslat potopu na lidstvo. Utnapištim dostal instrukce od boha Ea, aby postavil loď a vzal na ni všechny své příbuzné a zvířata. Pršelo šest dní a sedm nocí, a svět se proměnil v obrovský močál. Poté Utnapištim vypustil holubici, pak vlaštovku, které se vrátily zpět, a nakonec havrana, který se nevrátil, což naznačovalo, že voda opadla. Poté ho bohové učinili a jeho ženu nesmrtelnými. Utnapištim říká Gilgamešovi, že musí projít zkouškou nesmrtelnosti, tedy zůstat sedm nocí bez spánku. Gilgameš v této zkoušce selže a ihned usne. Věří, že spal sedm nocí, až když se podívá na chleby, které mu byly každé ráno dávány ke hlavě. Gilgameš se rozhodne opustit snahu o nesmrtelnost, ale Utnapištim mu prozradí tajemství bohů: na dně moře roste rostlina omlazení. Gilgameš ji najde, ale na cestě zpět mu ji sežere had. Nakonec pochopí, že cílem není nesmrtelnost, a chlubí se Uršanabimu, který ho doprovází, hradbami, které nechal postavit kolem Uruku.

XII. tabulka:

Tato tabulka, která nezapadá do děje eposu a je nesprávně umístěna, zahrnuje příběh živého Enkidua. Gilgameš vytvoří dva magické předměty z dřeva, které spadnou do podsvětí a Enkidu se je pokusí vynést. Sestoupí do podsvětí, ale poruší zákony tohoto místa a musí tam zůstat. Gilgameš prosí bohy, aby Enkidua propustili, a nakonec je mu umožněno opustit podsvětí. Není jasné, zda byl propuštěn na určitou dobu nebo zda musel jít někdo za něj, což bylo v akkadsko-sumerské mytologii běžné. Enkidu se poté setká s Gilgamešem a popisuje mu své utrpení v podsvětí.

Další známé verze

Kromě předchozích zmíněných verzí eposu o Gilgamešovi bylo nalezeno také několik dalších verzí, které jsou buď totožné nebo podobné. Tyto verze pocházejí z různých sumerských a akkadských měst, a některé fragmenty byly objeveny i v chetitských královských sbírkách. Zajímavé je, že některé části eposu byly nalezeny dokonce v oblastech dnešního Turecka, Palestiny a Sýrie. Tyto texty jsou datovány do období mezi 16. a 12. stoletím před naším letopočtem a často se jedná o fragmenty nebo zkrácené verze. V některých z těchto nalezených částí lze pozorovat úpravy a adaptace příběhu pro místní podmínky a kulturu.