Epos o Gilgamešovi

Gilgameš, král Kullaby, přišel do Uruku, kde začal vládnout pevnou rukou. To se nelíbilo místním lidem, proto se modlili k bohům o pomoc. Bohyně Aruru vytvořila z hlíny krásného Enkidua, který v horách dostal za úkol pást zvěř. Byla za ním vyslána nevěstka Šamchata, jenž z něj udělala muže, a odvedla ho za Gilgamešem.
Toho večera se králi zdál zvláštní sen, ale jeho matka Ninsun, vykladačka snů, mu jej osvětlila jako nové přátelství. Druhého dne se pak oba muži utkali na tržišti a po rovném boji se stali přáteli. Gilgameš svého společníka představil matce a vypověděl mu o cestě do cedrového lesa, kde vládne šelma Chuvava. Enkidu se nové výpravy bál, avšak nakonec je to on, kdo přesvědčí Gilgameše, aby obávaného netvora i přes prosby zabil.
Brzy je čekalo nové dobrodružství. Bohyně Ištar na ně poslala nebeského býka, kterého Gilgameš zabil. Bohové ze zlosti seslali na Enkidua nemoc, která ho zabila. Přítel se po jeho smrti velmi trápil, viděl, jak také dopadne.
Utekl ze svého přepychu do stepí, na horu Mašu, kde žil muž-škorpión. Ten mu prozradil, ať se vydá cestou boha Šamaše. Nakonec dorazil do krásné zahrady (neví se, co zde dělal, tato část chybí). Pak se vydal až k moři, kde mu šenkýřka poradila jít k Sursunabovi, převozníkovi přes moře, který jej zaveze až na místo výskytu rostliny. Ta totiž kvete pouze na mořském dně a má zázračné účinky vedoucí k nesmrtelnosti. Přes všechnu námahu mu květinu odnese had. Gilgameš je sice smrtelný, ale teprve jeho přínos pro město, jeho nesmrtelné hradby, mu zajistí věčné jméno.

K eposu o Gilbamešovi je ještě připojeno pár tabulek, které dále rozvádějí osudy Gilgameše a jeho přítele Enkidua, i destička o sestupu bohyně Ištary do podsvětí. Jsou zajímavější a popisnější než ostatní, obsahují i lyriku (písně).