Mistr a Markétka

Do Moskvy přijede Satan. Vystupuje jako člověk a říká si Woland. Jeho povoláním je mistr černé magie. Baví se hraním si s lidmi. S tím mu pomáhají kocour Kňour, který však vystupuje a je velký jako člověk, liliput Azazelo a asistent Fagot. Všichni si v příběhu několikrát vymění jméno k ještě většímu zmatení davu. Hned na úvod knihy Woland vyslechne rozhovor dvou básníků, kteří se hádají jak nejlépe dokázat, že Ježíš nikdy nebyl. To je podle nich (v souladu s režimem - děj se odehrává někdy v letech 1929-1940) naprostá samozřejmost. Woland se jako turista do rozhovoru přimíchá. Říká, že Ježíšova existence je nespochybnitelná. Stejně tak jako bůh a ďábel. Básníci se mu vysmívají a tvrdí, že není ani bůh ani ďábel. Woland jim tedy začne vyprávět příběh Ježíše tak, jak doopravdy byl... Ježíš se jmenoval Ješua Ha-Nocri a byl skutečně boží syn. Neměl však dvanáct apoštolů a Jidáš nebyl jedním z nich. Bible je snůžka žvástů a lží. Jediným pravým učedníkem Ješui byl Matouš. Jidáš byl pak obyčejný ješita, který Ješuu zradil farizeům za 30 stříbrných. Pilát Ponský sice poznal, že Ješua má neobyčejné schopnosti. Jenže je obviněn z nejhoršího možného činu. Z urážky císaře. K tomu se bezděky přizná, když tvrdí, že přijde doba, kdy si budou všichni rovni a že jakákoli jiná vláda je násilí a utlačování. Pilátovi nezbývá než ho odsoudit k smrti ukřižováním. To Woland vypráví dvěma básníkům. Na otázku jak to tak přesně ví odpoví se smrtelnou vážností a přesvědčivostí: "Protože jsem tam byl." Básníci začínají být nervózní. Woland dále mluví. Říká, že kdyby nebylo boha, nebylo by ani osudu. Básníci samozřejmě v osud také nevěří. Woland tvrdí, že nikdo neví, kde bude třeba ten večer, natož za rok, ale jeho budoucnost je při tom daná. Jeden z básníků - předseta MASOLITu (Masová organizace literátů) tvrdí, že večer je schůze MASOLITu a on, že na ní jisto jistě bude. Woland s ledovým klidem odpoví, že to není pravda, protože schůze vůbec nebude. Anuška totiž rozlila olej. To už oba básníky definitivně přesvědčí, že mají co dělat s bláznem. "A nevíte třeba i to jak umřu?" zeptá se posměšně tentýž básník. "Uříznou vám hlavu." Básníka zamrazí, ale opět se ptá, kdo mu hlavu uřízne. Woland říká, že žena. Pak už se předseda rozhodne zavolat milici a pod záminkou se rozhodne jít zavolat na milici. Nejblližší telefon je u tramvajové zastávky poblíž. Jenže nefunguje, když chce básník odejít, uklouzne a spadne přímo pod přijíždějící tramvaj. Ta mu uřízne hlavu. Tramvaj řídí žena. Uklouzl po kaluži oleje, kterou zde několik hodin předtím vylila jistá Anuška. Jakožto předseda sdružení nemůže schůzi zahájit, a tak se schůze neuskuteční. Když to vše pochopí druhý básník, chce Woland zadržet. Ten však klidně odchází. I když básník utíká, vůbec se mu nepřibližuje. Na scénu zde nastupují Wolandovi poskoci. Azazelo, Kňour a Fagot. Ani jednoho však básník nedokáže chytit ač se snaží ze všech sil. Ten večer skončí v blázinci, kde nějaký čas zůstává. Zde ho navštíví pacient z vedlejšího pokoje. Zapomněl již své jméno a představuje se výhradně jako Mistr. Byl spisovatel a psal román o Pilátovi Pontském. Začátek byl velmi podobný Wolandovu vyprávění. Básník mu příhodu vypráví a Mistr okamžitě chápe, že Woland je vskutku Satan. Na oplátku básníkovi vypráví svůj příběh. Nedávno vyhrál v loterii 100000 rublů. Přestal chodit do práce a začal psát román. Vložil do něj velké úsilí. Jednou, když se procházel v parku a čerpal inspiraci, potkal Markétku. Držela kytici plnou žlutých květů a byla nádherná. Navzdory své povaze a všem předešlým zkušenostem, Mistr musel k Markétce přistoupit a oslovit ji. A tak začala opravdová láska. Markétka sice byla vdaná, ale nešťasně a z nouze. Manžela spíše snášela, ale nenávist k němu v žádném případě necítila. Ale Mistra milovala. A zamilovala si i jeho román, se kterým mu okamžitě začla ze všech sil pomáhat. Četla každou novou stránku, dělala korekci a i jinak pomáhala. Byla Mistrovým motorem a můzou. Mistr román brzy dokončil. Šel za vydavatelem. Jenže ten román zepsul a Mistra totálně zdeptal. Mistr, naprsto psychicky zničen, absolutně ztratil sebevědomí, začal mít strach naprosto ze všecho, od trávy po světlo a nemohl se již Markétce podívat do očí. I ona kritiku těžko snášela, ale byla skálopevně přesvědčená o kráse románu. Viděla chřadnout Mistra, a tak si vynutila, že za zbylé peníze musí Mistr odjet na dovolenou. Ten jí po dlouhém přesvědčování nakonec ustoupí. Jenže v noci před odjezdem uteče z domu. Do blázince. Chce se jednak léčit a jednak "zachránit" Markétku před životem stráveným s ním. V době, kdy je Mistr v sanatoriu již několik měsíců, přijíždí Woland a ve varieté předvádí své číslo. Odhalení černé magie. V něm jednak utrhne hlavu uvaděči, nechá pršet ze stropu sálu falešné ruble a navíc většinu dam oblékne do kouzelných rób, které zmizí při opuštění budovy. Rozpoutává tak velké pozdvižení. Navíc díky jeho přičinění zmizí většina představitelů varieté a to je tak zavřeno. Woland potom pomocí Azazela kontaktuje Markétku. Vysvětlí jí, že do Mosky přijel pořádat bál. Podle tradice musí mít Satan hostitelku a ta se musí jmenovat Markétka. A právě naše Markétka je jediná vyhovující. Na večírek jsou pochopitelně zváni jen ti nejzkaženější lidé. Slavní i neznámí - obvzláště zkažení. Markétka je Wolandem nadšená a chtěla by mu sloužit celý život a ne jenom jednu noc. Avšak bál trvá sice jen jednu noc, ale Markétce se zdá, že trvá věčnost. Už téměř nemůže stát, nohy má prodřené do krve a ústa stuhlá v křečovitém úsměvu. Celý bál se odehrává v jednom bytě v Moskvě, ale ve čtvrté dimenzi, kde se dá čas i prostor rozpínat podle potřeb. Když noc skončí, Woland nabídne Markétce cokoli čeho si zažádá. Ona chce jen svého Mistra, pro kterého už se chtěla zabít. Woland jí okamžitě vyhoví. Mistr je nejdříve zmaten, ale pak si uvědomí, že stojí před mužem, o kterém mu vyprávěl básník. Před Satanem. Markétka mu vysvětlila, co se stalo a co se bude dít. Woland však nechce skončit u tak nicotného skutku, chce Markétku i Mistra zasypat zlatem, mocí nebo čímkoli... Oba však chtějí totéž. Aby vše bylo jako dřív. Woland jim vyhoví. V tu dobu se však už celou Moskvou rozléhají zprávy o čarodějovi a jeho podivných poslích. To samozřejmě není možné, protože to nevyhovuje komunistické ideologii. Tak začne milice zuřivě pátrat. Podaří se jí nalézt Fagota s Kňourem. Ti se jim však pouze vysmějí, nechají po sobě pálit z pistolí a sami opětují palbu neškodnými kulkami. Nikomu se nic nestane, ale dvojice zapálí byt, ve kterém se uskutečnil satanský bál. Jenže za Wolandem přijde posel. Je to Matouš a přichází od Ješui. Ten chce Mistra s Markétkou k sobě. Woland mu musí vyhovět. A tak toho dne umírá jedna žena jménem Markétka a kdesi v sanatorriu na okraji Moskvy neznámí pacient z pokoje 118.