Mistr a Markétka

Ačkoliv Michail Bulgakov začal román Mistr a Markétka psát už v roce 1928, dokončil ho až v roce 1940, pouhý měsíc před svou smrtí. První publikace se žánrově jen těžko zařaditelný (v knize se prolíná hned několik literárních žánrů) příběh dočkal dokonce až v roce 1966.
Autor čtenáře zavádí do socialistické Moskvy 20. století, a zárověň popisuje Jeruzalém v době Piláta Pontského.
Příběh začíná ve chvíli, kdy dva muži, básník Bezprizorný a předseda MASOLITu Berlioz, hovoří o Bezprizorného článku o Ježíši. Do jejich rozhovoru se připlete jakýsi pochybný muž, který o sobě tvrdí, že je profesor. Začne jim vyprávět příběh o tom, jak se osobně setkal s Pilátem Pontským, předpoví smrt Berlioze, a Bezprizorného pobyt v blázinci. Oba pánové se mu jen smějí, ale vzápětí je smích rychle přechází. Berlioz totiž opravdu umírá. Bezprizorný začne bezhlavě pronásledovat profesora a dovolávat se spravedlnosti u milice, ale nikdo mu pochopitelně nevěří, a tak je označen za blázna a zavřen do léčebny. A právě zde se čtenář, společně s Bezprizorným, setkává s Mistrem, který básníkovi vypráví příběh o lásce, svém románu o Pilátu Pontském a trpkém konci.
Ovšem v době, než se Bezprizorný setká s Mistrem se stane ještě spousta dalších podivných věcí. Onen záhadný profesor - Wolland společně se svými kumpány Azazelem, Korovjevem a kocourem Kňourem vystěhují spolubydlícího nebožtíka Berlioze, ředitele Varieté, Lotrova z bytu, aby se tam mohli sami nastěhovat. Pomocí nejrůznějších kejklů se pokoušejí odstranit snad všechny zaměstnance Varieté.
Ted' se dostáváme ke druhé části knihy. Zde vychází najevo, že ona tajemná láska Mistra není nikdo jiný než Markétka. A právě ta se seznamuje s Azazelem, který ji daruje kouzelný krém, kterým když se natře, tak omládne. Nakonec se Markéta dostává až k samotnému Wollandovi, který v bytě nebožtíka Berlioze pořádá ples „příšer", a od Markéty žádá, aby se ujala role
hostitelky. Markétka přijímá a své role se s odvahou zhostí. Wolland je s její prací spokojen, a tak se rozhodne spinit jí jedno přání. Markéta samozřejmě netouží po ničem jiném, než znovu spatřit svého milovaného Mistra, o kterém už několik let neslyšela. Ďábel jí přání splní a navrch ještě přidá rukopis Mistrova románu o Pilátovi, který kdysi dávno Mistr zničil.
Markétka s Mistrem se vracejí do bytu, kde spolu před lety žili a po Wollandovi a jeho společnících usilovně pátrá milice, která už zjistila, že to oni mohou za nenadálá zmizení několika členů Varieté. Ďábel se rozhodne rychle utéct a vzít Mistra a Markétku s sebou. Jenomže proto, aby se s nimi mohli vydat na cestu, musí oba zemřít. Nakonec ale všichni nacházejí tolik vytoužený klid a mír.
Hlavních postav je v knize hned několik, podle mě nejvýznamnějšími z nich jsou Mistr, spisovatel pronásledovaný kritiky za jediný román, který napsal, končící nakonec v psychiatrické léčebně, Markétka, odvážná a vášnivá Mistrova milenka, která je ochotna pro svého přítele udělat cokoliv - třeba i spolupracovat s Ďáblem, a samotný Wolland - Ďábel.
Domnívám se, že hlavním autorovým záměrem bylo vyjádřit složitost cesty člověka za poznáním.


Na knize mě zaujala téměř nepřítomnost charakteristiky. Zejména přímé. Autor postavy popisuje podle mého názoru velice povrchně, v podstatě nic nám o nich neříká, a nechává nás tak vytvořit si „svoji vlastní Markétku“ a „svého vlastního Mistra“. Svým způsobem tak hlavní postavou románu činí člověka obecně.
Kniha mě nijak zvlášť nezaujala, protože jsem jí příliš neporozuměla. Naprosto mi například unikal smysl jednání Wollanda a jeho kumpánů Druhá část knihy už pro mě byla „čitelnější", protože se soustředila především na Mistra a Markétu, zredukoval se počet nejrůznějších jmen, kterými byla první část doslova zahlcena, a kniha celkově pro mě začínala mít nějaký smysl.