Svatý Xaverius

Jakub Arbes psal romaneta – románová skladba menšího rozsahu naplněna nějakou záhadou, která zpočátku vypadá jako něco nadpřirozeného, ale v závěru je záhada vysvětlena nějakým přirozeným jevem.

Svatý Xaverius je obraz od mistra Balka, který je umístěn v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Zpočátku autor vyzdvihuje snahu dát nejlepší české obrazy na jedno místo, a tím vyzdvihnout české malířství ve světě. Vypravěč je člověk zajímající se o malířství. Jednoho dne celé odpoledne pozoruje obraz, na kterém je znázorněn umírající světec. Rozhodne se v chrámu přenocovat a lépe prozkoumat obraz. Po skončení bohoslužby však zjistí, že v chrámu není sám. Spatří muže, který je velmi podobný muži na obraze. Uvidí, jak dotyčný drží v ruce nůž. Vrhne se na mladíka, ale po chvíli se spřátelí. Zjistí, že muž nechce obraz ukrást. Mladík se shodou okolností jmenuje také Xaverius. Xaverius mu vypráví o své babičce, která sloužila u mistra Balka a ten, když umíral jí řekl, že obraz v sobě skrývá cestu k bohatství. Xaverius je přesvědčen, že v rysech světce lze vyčíst zašifrovanou cestu k pokladu. Zjistil, že v některých místech maloval malíř některé tahy protisměru. Namaloval si jisté body a snažil se v mapách vyčíst cestu. S mužem, kterého potkal v chrámu, se o jedné měsíční noci vydají do rokle, kopou a kopou, ale vykopou jen plechovou schránku. Xaverius uteče a od té doby ho nikdo více neviděl. Za nějaký čas se druhý muž dostal z politických důvodů do vězení, kde se setkává s Xaveriem, který se dostal do vězení za údajné vykradení chrámu. Když se toto muž dovídá, zařídí omilostnění Xaveria, protože tu noc, kdy byl chrám vykraden, byli spolu v rokli. Podaří se mu to, ale je pozdě. Xaverius podlehl své nemoci.

Celý příběh je zakončen logickou úvahou, že Balkova slova o zašifrované cestě k pokladu je vlastně nesmysl. A že tahy malované protisměru jsou jen náhoda