Idiot

Kníže Myškin přijíždí železnicí do Ruska. Jede ze Švýcar, kde se léčil z padoucnice (epilepsie). Již ve vlaku se seznamuje s mladým Parfenem Rogožinem, který se s ním dává do řeči. Kníže okamžitě a rád vypráví o svém pobytu ve Švýcarsku a dokonce tvrdí, že vinou své nemoci je tak trochu idiot, jelikož se mu nedostalo řádného vzdělání. Rogožin vypráví o svém důvodu cesty do Petrohradu. Jeho otec zemřel a on tak zdědí značnou částku. Otce mu ale líto není, jelikož ho před nedávnem málem ubil holí. Vše kvůli Nastasje Filipovně. Ženě, která učarovala Parfenovi natolik, že zpronevěřil otcovi peníze, aby jí mohl koupit naušnice. To vše si oba řeknou a Parfen, jelikož se mu kníže upřímně líbí, pozve knížete k sobě. Ten rád přijímá, protože nemá kde složit hlavu. Nejprve se však chce seznámit se svojí jmenovkyní a snad i velmi vzdálenou příbuznou, mimo něj poslední Myškinovou. Ta je provdána za generála Jepančina, a tak se kníže vydává k němu do práce. Jelikož je však oblečen velmi skromně a navíc má místo zavazadel pouze uzlík s věcmi, je ohlášen až po značném přemlouvání komorníka. V kanceláři se seznámí jak s generálem J., tak s Gavrilou Ardalionovičem. Ten si má vzít zmíněnou Nastasju Filipovnu a umožnit tak jejímu dosavadnímu živiteli Trockému, aby si vzal jednu z generálových dcer. Ukazuje knížeti její podobenku a ten je její krásou doslova očarován. Po seznámení je kníže uveden k paní generálové. Té, jako všem ostatním, se velmi zalíbí. I jejím třem dcerám, které ho však zprvu považují za podvodníka. Nakonec generál dohodne, že kníže bude bydlet u Gaňy v podnájmu. Dostane místo písaře, aby si mohl řádně vydělávat (učil se krasopisu). Již ubytován se kníže seznamuje s Gaňovou rodinou. Sestrou Varjou, bratrem Koljou, otcem generálem Ivolginem a s matkou. Ihned zjistí, že všichni v rodině jsou proti sňatku, dokonce že o N. F. mají velmi nízké mínění. Zrovna, když mu Varja s matkou líčí své důvody, přijde N. F. na návštěvu. Ten den má narozeniny a chce se na nich vyjádřit, zda se za Gaňu opravdu provdá. Do té doby však k němu domů nikdy na návštěvu nepřišla. Ba ani neprojevila přání. Jenže N. F. se chová velmi podle a vypočítavě. Zesměšní nejdříve Gaňu. Potom jeho otce. Chová se chladně a zákeřně. Vychází najevo, že Gaňa ji nemiluje. I přes její krásu. Miloval ji dříve, ale teď jí nenávidí a chce jen její věno. V manželství ji snad chce i trápit. Při hádce vtrhne do domu Ivolginových další osoba. Je to opilý Rogožin s kumpány. Ten N. F. přemlouvá, aby si vzala jeho. Nabízí jí peníze. Uvědomí si, že ji tím urazil, ale nakonec N. F. souhlasí, že Rogožin jí na oslavu přinese 100 000 rublů. Konečně odchází, když jí kníže vyčte, že se přetvařuje. Že ve skutečnosti není krutá. Vůbec na ní kníže udělal mocný dojem. Přichází večer a kníže se, i když nepozván, dostavuje na Nastasjinu oslavu. Sám neví proč, ale musí tam jít. Něco ho tam táhne. U Nastasji je jen úzká společnost. Všichni jsou však oslavou překvapeni. N. nejen, že si nevezme Gaňu, že ho potupila a zesměšnila, ale navíc si skutečně vezme Rogožina. Ten přinesl slíbených sto tisíc. N. F. se Gaňovy jen vysmívá a hází peníze do krbu, aby pro ně mohl skočit. Ten to však neudělá. Jenže tu zasáhne kníže. Požádá Nastasju Filipovnu o ruku. Ta se mu nejprve vysměje. Mluví se o něm jako o idiotovi a ona by si ho měla vzít? Co jí může nabídnout? Lásku... Kniže se do N. zamiloval. Nakonec sdělí, že sdědil slušné jmění, a že sňatek je tak víc než možný. Tu většina přítomných, kteří měli knížete když ne za idiota tak za dětinského, shledává jak moc se v knížeti mýlili. N. se však v knížeti od začátku nemýlila a jeho morální kvality rozpoznala ihned. Omlouvá se mu s tím, že ho nemůže zničit a že kdyby si ho vzala, tak se tak stane... Prchá s Rogožinem, který pro ní má být trestem horším než-li smrt. Tak si to přála.

V druhé části knihy se dozvídáme o návratu knížete z Moskvy, kam sledoval Nastasju F. a kam musel zajet i kvůli dědictví. Vrátil se až po půl roce a Lizavetě Prokofjevně (paní generálové) už se začínalo upřímně stýskat, protože si kníže získal její srdce. Při návratu nejprve navštívil Rogožina. S hrůzou zjistil, že ten svou láskou Nastasju Filipovnu již nenávidí a že jejich svatba bude smrtí obou. Rogožin je již nepříčetný a posedlý touhou po sňatku. Sleduje N. F., kde se dá, dokonce i s knížetem, s kterým si v jednu chvíli vymění křížky, jen aby ho později napadl. Ze všech těchto událostí se knížeti vrací jeho nemoc. Dostavá po několika letech opět záchvat epilepsie. Naštěstí ho kroky vedou do Pavlovsku, kde si může odpočinout. Pavlovsk je klidné městečko, kam si jezdí petrohradská šlechta v létě odpočinout. Jsou zde jak Jepančinovi, tak Ivolginovi, Rogožin a samozřejmě i Nastasja Filipovna. Kníže se však N. F. vyhýbá jak jen může. Často navštěvuje Jepančinovi, kteří ho jako první přišli navštívit, když ještě "stonal" po záchvatu. Po nějaké době si však okolí začne špitat o knížeti a Aglaje Jepančinové. Nejmaldší a nejhezčí ze tří dcer Jepančinových. Kníže samého to v jeho nevinnosti a hlavně prostotě ani nenapadlo. Když však zvěst slyší a ani sama Aglaja ji nevyvrací, musí tuto variantu uznat za možnou. Sám navíc zjišťuje, že k Aglaje chová velmi vřelé city, že ji snad i miluje. Aglaja však dělá tajnosti a drahoty. Pravdu neřekne ani před vlastní rodinou, a zejména matku tak velmi trápí. Až si jednou s knížetem sjedná tajnou schůzku v parku, který mají oba nedaleko. Jenže ke konci schůzky je přistihne Lizaveta Prokofjevna. Oba dva odvede do domu Jepančinových a žádá si konečnou odpověď. Kníže požádá Aglaju o ruku. Žádost je tedy oficiální a dohadům tak bylo učiněno zadost. Jenže Jepančinovi teď stojí před další otázkou. Je kníže dost dobrý? Jeho jmění není valné, původ sice dobrý, ale ani zdaleka nesplňuje představy, které měli o vhodném manželovi. Navíc pro Aglaju! Nejkrásnější ze svých dcer! Jmění nevalné, žádný krasavec, původ snad dobrý, povaha také, ale... spojení s idiotismem? Jistě, Jepančinovi měli knížete za rodiného přítele a věděli, že idiotem není, i když se jím někdy zdal. Ale to jen díky své úžasné povaze. Jenže co když z toho bude skandál? L. P. se proto rozhodla uspořádat jakousi rozhodující večeři, během níž se vše rozhodne. Pozvala lidi z té nejlepší společnosti! Kněžnu Bělokoňskou, generálova představeného a jiné vlivné lidi. Aglaja sama měla na knížete několik protichůdných proseb. Nejdříve ho vybízela, aby rozbil čínskou vázu a poté zas, aby nemluvil, nebo že vše zkazí. Kníže byl nadcházející večeří tak vystresovaný, že téměř nespal. Dostal se dokonce do jakéhosi horečnatého stavu. Zprvu šlo na večeři vše výborně. Kníže mnoho nemluvil a choval se nanejvýš zdvořile. Jenže pak to přišlo. Kníže začal ohnivě hovořit, gestikulovat a diskutovat. Nakonec rozbil čínskou vázu a dostal záchvat. Všichni byly nanejvýš rozčarováni a L. P. se zapřísáhla, že kníže si její dceru nikdy nevezme. Jenže Aglaja knížete upřímně milovala. Jeho výstupem byla dokonce nadšená. Ona sama měla však pro knížete ještě jednu zkoušku. Schůzku s Nastasjou F. Knížeti nic neřekla. Přišla pro něj (ten však již z jiných zdrojů něco věděl a zbytek se dovtípil) a odvedla ho do Pavlovského bytu N. F. Tam už jí čekala ona i Rogožin. Došlo k velmi ostré hádce. Nakonec N. F. řekla, že kníže zůstane s ní, že mu to poroučí! Obě ženy se dohodly, že si vezme tu, ke které udělá první krok. Kníže už N. F. nemiloval, dokonce se jí bál, ale po té hádce mu jí bylo nesmírně líto. Jenže když Aglaja viděla stín pochybností o jeho lásce, tak s brekem utekla. Kníže se za ní rozběhl a N. F. ho zastavila. S pláčem, že za ní běžel. Tak ji kníže musil utišit a když šel později k Jepančinovým, nebyl přijat. Jeho svatba s N. F. se měla uskutečnit za dva týdny. N. F. naléhala na její rychlé uskutečnění. Kníže byl zničen. Rozhodl se, že si vypije svůj kalich hořkosti a N. F. si vezme. Aglaja mu byla nadobro ztracena. Nešťastná a zlomená se roznemohla. Několik dní vážně stonala a musela Pavlovsk opustit. Přišel den svatby. Kníže už stál u oltáře a N. F. nastupovala do kočáru, který ji měl odvézt do kostela k obřadu. Jenže na poslední chvíli uskočila a v davu přihlížejících spatřila Rogožina. Řekla mu, aby ji unesl pryč. Ten neváhal, zaplatil kočímu a kočár se otočil směrem k nádraží. Knížete to ani trochu nepřekvapilo. Druhý den odjel do Petrohradu hledat N. F. a Rogožina. Nejprve zašel k R. Tam mu sdělili, že pán není doma a několik dní nebude. Poté k učitelové (známé N. F.) a k několika dalším známým. Až mu došlo, že si ho R. sám najde v hotelu, kde ho předtím chtěl zavraždit. Našel. Odvedl ho domů a tam mu vysvětlil několik věcí. Že si všichni myslí, že R. vlastně není doma, že není do domu vidět, že je dokonce nikdo ani neslyšel přijít. Kníže jen přikyvoval bez nejmenší nervozity. Když se zeptal na N. F. ukázal R. do ložnice. N. F. tam ležela mrtvá ve svatebních šatech. S tím však kníže počítal, zeptal se jen jak se to stalo. Ulehli s Rogožinem vedle N. F. a čekali na ráno. Ani jeden z nich nevěděl proč. Ráno přišla do domu policie. Podomek viděl oba vcházet a dovtípil se jakéhosi podezření. Rogožin se ke všemu přiznal. Byl u něj zjištěn zánět mozkových blan. Kníže nadobro zešílel. A tak se z něj stal konečně ten, za kterého ho někteří méně vnímaví a chápaví lidé považovali. IDIOT.