Idiot

Hlavní postavy:

kníže Myškin: Hlavní postava celého románu. Je považován za idiota, protože lidé nechápou jeho dobrotu
Nastasja Filipovna: Krásná žena, která ovládala srdce mužů.
Lizaveta Prokofjevna Jepančinová: Jediná Myškinová příbuzná. Je matkou tří dcer a manželkou generála Jepančina.
Alexandra, Adeleida, Aglaja: dcery Jepančinů

Popis děje:

Kníže Myškin, hlavní hrdina celého členitého příběhu, přijíždí vlakem do Ruska. Přijíždí ze Švýcarska, kde se léčil z epilepsie. Již ve vlaku se seznamuje s člověkem, se kterým se později bude potkávat častěji a začne mu vyprávět svůj příběh. Sám kníže Myškin přiznává, že je idiotem, jelikož se mu nedostalo plnohodnotného vzdělání kvůli již zmíněné nemoci.
Rogožin, mladík se kterým kníže cestuje, zdědil po svém otci peníze a svěřuje se, že je očarován Nastasjou Filipovnou. Parfenem Rogožin pozve Myškina k sobě, protože se mu zalíbil a kníže toto pozvání přijímá s velikým potěšením, jelikož prozatím nevěděl, kam ho osud zavane.
Než však nalezne cestu k Rogožinovi, chce poznat svoji snad jedinou a velmi vzdálenou příbuznou, kromě něj poslední Myškinovou. Vydává se tedy za jejím manželem generálem Jepančinem do práce, jelikož byl spoře oblečen a místo zavazadel měl pouze uzlík s nutnými věci byl ohlášen až po přemluvení komorníka. U generála Jepančina se seznámí také s Gavrilou Ardalionovičem, který si má vzít již zmíněnou Nastasju Filipovnu. Nastávající muž této ženy ukazuje knížeti její podobiznu a ten je její krásou očarován. Po seznámení s těmito pány se idiot odebírá ke generálově manželce, své příbuzné, které se velice zalíbil a i jejím třem dcerám, které mu ze začátku nedůvěřují.
Nakonec se Myškin zabydlí v podnájmu u Gaňy, neboli Gavrilou Ardalionovičem, kde se seznámí s jeho rodinou, sestrou Varjou, bratrem Koljou, otcem generálem Ivolginem a s matkou. Jak zjistí, tak rodina je proti sňatku s Nastasjou a mají o ní velice slabé mínění. Později Nastasja Filipovna dorazí na návštěvu a chce se vyjádřit, jestli se za Gaňu provdá, či nikoli. Na návštěvě se chovala velice chladně a vyšlo najevo, že ji Gaňa nemiluje ani přes její krásu, dokonce ji nenávidí, ale její věno by chtěl. Do domu vtrhl opilý Rogožin, který ji přemlouvá, aby si vzala právě jeho. Nabízí jí peníze, protože na nadcházející oslavu přinesl 100 000 rublů. Uvědomuje si, že tím Nastasju urazil, avšak ona nakonec souhlasí. Nakonec žena odejde, protože jí kníže vyčte její přetvářku.
Večer se jde kníže podívat na oslavu do jejího domu, kde je pouze úzká společnost lidí. Všichni jsou však oslavou překvapeni. Rogožin přinesl slíbených sto tisíc rublů, které ona hodí do krbu, aby pro ně mohl Gaňa skočit. Nikdo jiný se jich nesmí ani dotknout. Vtom kníže požádá Nastasju o ruku a ona se mu vysmívá do očí. Později však pochopí, že to myslí vážně a odmítne ho. Žena prchá s Rogožinem, který pro ni má být trestem.
Po návratu knížete z Moskvy, kam sledoval ženu, kterou byl odmítnut, navštívil nejdříve Rogožina, který svou nastávající k smrti nenávidí a ona jeho. Rogožin je posedlí hledáním N.F. A hledá ji dokonce i s Myškinem, se kterým si vyměnil křížky. Kníže ze všech událostí dostává opět epileptický záchvat, díky kterému se dostává až do města Pavlovsk, kam jezdí převážně petrohradská šlechta v létě.
Jsou zde všechny doposud známé rodiny, jako Ivolginovi a Jepančinovi a spolu s nimi také Rogožin s Nastasjou Filipovnou, ale kníže její přítomnost nijak nevyhledává. Naopak se často setkává s Jepančinovými a po nějaké době se po okolí začíná mluvit o možném vztahu s Aglajou. Kníže tuto skutečnost nejasně přizná a Aglaja neřekne pravdu ani před vlastní rodinou. Až jednou si smluvila s knížetem schůzku na nedaleké lavičce, ale ke konci této schůzky je přistihne Lizaveta Prokofjevna a oba dva odvede do domu, kde žádá konečnou výpověď. Aglaja dala svou ruku knížeti.
Jepančinům se nabízí další otázka. Je kníže dosti dobrým? Nemá dostatečný majetek, navzdory dobrému původu, ale přece jen se nezdá být dobrým manželem a navíc pro jejich nejkrásnější dceru. A navíc je tu jeho idiotismus. Sama rodina věděla, že kníže idiotem není, je to jejich dobrý rodinný přítel, ale mohl by z toho být skandál. Vše se objasnilo na večeři, kde byli jenom ti nejváženější lidé. Aglaja před touto večeří měla několik podivných žádostí na svého nastávajícího muže. Požádala ho aby rozbil vázu a hlavně nemluvil jinak všechno zkazí.
Myškin vynervovaný večeří, předešlou noc skoro nespal. Dostal dokonce teplotu. Začátek této významné události se nesl v klidném duchu. Kníže spíše mlčel a choval se ke všem velice mile. Zničehonic začal kníže ostře hovořit, máchat rukama a překřikovat a v tom rozbil čínskou vázu, jak ho Aglaja žádala, a dostal záchvat. Lizaveta Prokofjevna řekla, že on si její dceru nikdy nevezme, ale Aglaja ho kvůli výstupu milovala ještě hořečněji, ale měla pro knížete ještě jednu zkoušku a tou bylo setkání s Nastasjou Filipovnou.
Odvedla ho do svého bytu v Pavlovsku a tam už byla i s Rogožinem. Došlo k hádce a Nastasja Filipovna přikázala Myškinovi, aby s ní zůstal, jenže on ji už nemiloval. Ženy se dohodly, že si vezme tu, ke které udělá první krok. Kníže už Nastasju nemiloval a bál se jí. Jenže Aglaja na něm viděla pochybnosti a s brekem odběhla. Kníže se za ní rozběhl, ale N.F. ho zastavila a později naléhala na rychlé uskutečnění svatby. Myškin byl rozhodnut, že si vypije svůj kalich hořkosti a vezme si jí.
Aglaja Pavlovsk opustila v nemoci, a když do jejich domu ,,zrádce'' později šel, tak nebyl přijat. Kníže už stál u oltáře, ale N.F. Utekla s Rogožinem před nástupem do svatebního kočáru a jela k nádraží. Čekajícího to ani trochu nepřekvapilo
Druhý den ho odjel hledat do Petrohradu, kde nejprve zašel k Rogožinovi, ale myslel si, že nikdo není v domě. Setkal se později s Rogožinem v hotelu, kde se potkali již dříve a šli k němu domu. Po cestě mu Rogožin cosi vysvětloval. Již byly v domě a Myškin se zeptal na Nastasju a Rogožin mu ji ukázal v ložnici mrtvou a ve svatebních šatech, což Myškina nepřekvapilo.
Rogožin se ke všemu později přiznal a kníže se úplně zbláznil a stal se z něj ten, za kterého ho všichni považovali. Idiot.


Vlastní hodnocení:

Celá kniha se pro mě nesla v trochu matoucím duchu, jelikož jsem se poměrně často ztrácel v ruských jménech. A ztrácel jsem se také v tom, jaký názor postava zastává a kdy se v ději objevila, ale tomu jako důvod zadávám spíše mojí nepozornost.
Román pochází z roku 1866, kde podle knížky, jde spíše o postavení ve společnosti, svoji hrdost a galanci než o to, jaký mají vaše činny dopad. Mluví se zde učeně a kdo tuto mluvu neovládá, tak se nemůže pasovat mezi uznávané lidi. Když řeknete hezkou věc ošklivým způsobem, je to horší než když řeknete věc srdcervoucí nádhernou mluvou. Spíše než Idiota, jsem sledoval dění ve společnosti, které mi něčím připomíná i dobu dnešní. Při pohledu na dnešní mládež je jasné, že zde sice nejde o nádhernou mluvu, ale o způsob chování, kterým se zařadíte do společnosti. Stejně tak tomu je i v románu. Stačí o někom říci, že je idiotem, jako v knize, a celé okolí toho člověka bude považovat za nerovného sobě. V 19. století sobě lidé nebyli rovni, ale byli rozděleni na chudinu a významné osobnosti.
Kníže Myškin, neboli idiot je v knize vyobrazen jako jediný dobrotivý člověk, který je nepošpiněn váženou společností. Vytváří se tedy veliký rozdíl a kontrast mezi ním a jeho okolím. Procházel smetánkou s nepošpiněnou duší, ale na konci příběhu se z něj také stal dalším článkem této skupiny.
Kniha je rozdělena na čtyři části a každá část má svůj děj. Příběhy jsou ale v časovém sledu a tedy se vytváří dlouhý příběh. Při pohledu na knihu jako na celek mne neobyčejně nadchla a velice mě bavilo sledovat rozvíjející se příběhy.