Nikola Šuhaj loupežník

Hlavním příběhem románu je co nejrealističtější popsání příběhu Nikoly Šuhaje, zbojníka z Podkarpatské Rusi. Sám autor, který vyprávění zaznamenal jen několik let po Šuhajově smrti, přiznává, že kraj je pověstmi a pověrami tak prosycen, že je nelze z příběhu zcela vytěsnit. Velkou část děje tvoří život vesnice Koločavy, Nikolova rodiště, kde se místní lidé porůznu vyrovnávají s těžkostmi, které jim doba přináší.

V bojích I. světové války získává Šuhaj vlastně náhodou nezranitelnost střelnou zbraní, utíká z fronty a vrací se do Koločavy za svou rodinou a milou Eržikou. Doma je ale hlad a povídačky udělají v očích lidí ze zběha hrdinu a mstitele bezpráví. Aby se uživil, musí Nikola krást, nejednou unikne četníkům jen těsně. Když přijdou Češi a zatknou ho, podaří se Eržice četníka Vláska uplatit a její muž je znovu volný. Přidávají se k němu další vesničané, aby se přiživili na slávě a bohatství. Šuhaj ale získává i mnoho nepřátel, především bohaté Židy a Derbaka Derbačka, bývalého kamaráda, který ze strachu zradil. Pokusí se Nikolu otrávit, ale ten přežije a zotavuje se u prostých lidí ve Zvorci. Zatím kdosi vraždí krutě na jeho účet a lidé začínají o svém hrdinovi pochybovat. Když se Nikola uzdraví, začne znovu zbojničit, avšak tentokrát jen se svým divokým mladším bratrem Jurou a kamarádům již nedůvěřuje. Eržika si začne s četníkem Svozilem. Když se náhodou u Eržiky Šuhaj a Svozil setkají, končí přestřelka smrtí četníkovou a Nikola utíká. Četníci podporováni Židy přicházejí na to, že Šuhaje lze chytit jedině na zrádné kamarády a vypíší na jeho hlavu odměnu 33000. Ze strachu před mstivým Jurou a před tím, co by prozradil Nikola, kdyby jej chytili živého, vypraví se Ihnat Sopko, Adam Chrepta a Danylo Jasinko bratry zabít. Věří však v Nikolovy nadpřirozené schopnosti a tak oba Šuhaje ubijí sekyrami a utečou. Už tehdy je ale jasné, že legenda bude žít dál.
Příběh se stal inspirací pro dvě divadelní hry - Baladu pro banditu (Milan Uhde, Miloš Štědroň) a Koločavu (Stanislav Moša, Petr Ulrych).