Sto roků samoty

V románu Sto roků samoty chce autor, Gabriel García Márquez, ukázat, že dějiny běží v kruzích a historie se opakuje. Proto není román zaměřen na jednu hlavní postavu a nesleduje pravidelnou časovou osu. Běh času v kruzích je zvýrazněn opakováním jmen v rodokmenu Buendíových. Muži mívají jméno José Arcadio nebo Aureliano a ženy Úrsula, Amaranta nebo Remedios. Ačkoliv je v knize každý Buendía nazýván svým charakteristickým jménem, může podobnost jmen trochu mást čtenáře.

Román popisuje historii Maconda, které leží v nejmenované bažinaté oblasti jižní Ameriky, a zakladatelů města, rodiny Buendíových. V průběhu knihy se objeví šest generací této rodiny a prožijí vzestup i úpadek města. José Arcadio Buendía založil město s jeho ženou, Úrsulou Iguaranovou, která byla zároveň jeho sestřenice. Oba mají strach, že se jim narodí dítě s prasečím ocáskem, jak se prý již v jejich rodině někdy stalo. Mají však tři zdravé děti.

José Arcadio Buendía je sebevědomý, zvědavý muž s vášní pro vědu. Je fascinován moderními vynálezy, které do městečka přinášejí cikáni a sám je zkouší užít pro všemožné účely. Pouští se z jednoho experimentu do dalšího a po dlouhém bádání přichází o rozum a je přivázán ke stromu na dvoře. Jeho silné i slabé stránky se promítly do mužských potomků, počínaje jeho syny. José Arcadio zdědí obrovskou sílu a impulzivnost, Aureliano zase etické cítění a pocit osamělosti. U obou se jejich vlastnosti rozvinou až k extrémům. José Arcadio je obrovská hora masa a nadsamec. Ožení se s Rebecou, která je dcerou Úrsuliny sestřenice a je za to vyhoštěn z domu. Spokojeně pak hospodaří na ukradených pozemcích, dokud není záhadně zavražděn. Aureliano se za období občanských válek stane jedním z největších a nejslavnějších liberálních rebelů a povstalců. Od počátku bojů je označován jménem Plukovník Aureliano Buendía. Macondo přichází do kontaktu s vnějším světem a dostává se do popředí zájmu, kvůli slávě Plukovníka Aureliana Buendíi.

Oproti svému manželovi je Úrsula mnohem praktičtější a rozvážnější. Svou prací živí rodinu a do vysokého věku se stará o běh domácnosti. Bohužel nikdo nezdědil její vlastnosti. Amaranta, její dcera, dokáže být podobně houževnatá jen ve svém nepřátelství k Rebece. Úrsuliny prapravnučky Renata Remedios, známá jako Meme, a Amaranta Úrsula zdědí její energii, ale postrádají potřebný zdravý rozum. Proto s odchodem Úrsuly rod jen stagnuje.

Po občanské válce se do města dostane špinavý imperialismus. Kapitalisté z USA a z jiných zemí zakládají u městečka banánové plantáže a ovládají počasí podle svých potřeb. Vykořisťují pracovníky a ti proto zorganizují stávku. Ve vládou podporovaném masakru jsou pak všichni povražděni, celá banánová společnost opustí město a vše ututlá. Jediný přeživší je José Arcadio Segundo, vnuk Josého Arcadia. Jeho verzi o stávce nikdo nevěří a tak se uzavírá sám do sebe a studuje pergameny, které kdysi dávno napsal Melquíades, starý vůdce cikánů a přítel Josého Arcadia Buendíi.

V noc masakru začalo pršet a nepřestalo po následujících pět let. Banánová plantáž byla spláchnuta a Macondo zůstalo v zoufalém stavu. Na rodině Buendíů se projevuje úpadek. Starší členové rodiny trpí nostalgií a mladí jsou ztraceni v osamělosti a izolaci. Samotu překonávají dva poslední členové rodiny. Aureliano Babilonia a jeho teta Amaranta Úrsula v opuštěném Macondu splodí posledního z Buendíu, Aureliana s prasečím ocáskem. Amaranta Úrsula zemře po porodu a Aureliano je zabit mravenci. Aureliano Babilonia osamocen dokázal rozluštit Melquíadesovy pergameny, kde je popsána historie rodu od Josého Arcadia Buendíi až po chvíli, která právě probíhala. S dočtením posledních řádků je Macondo smeteno z povrchu zemského.