Karla

Za jarního jitra se vrací skupina vojáků z ciziny do Čech. Vpředu jede vůz, na kterém veze důstojník svou paní; vedle vozu kráčí žena, která nese na zádech děvčátko. Žena se s nimi loučí, zvláště s paní, která byla děvčátku kmotrou. Je už doma. Žena se jmenuje Markytka. Její muž byl vojákem a na vojně zemřel steskem po domově. Ovdovělá Markytka se teď vrací s děvčátkem do své vsi. Markytku vzal na práci rychtář a Markytčina Karla se brzy spřátelila s hospodářovými dětmi Hanou a Petříkem. Vysloužilec Bárta, který byl Karle kmotrem, zůstal také ve vsi. Dostal trafiku a vedle toho vyřezával všelijaké věci, lžíce, sběračky, přeslice a tak se živil. Bárta měl Karlu rád a vzal by si Markytku, ale ta odmítla. Karla viděla u Bárty, jak dovede vyřezávat, a lecčemus se od něho naučila; i přeslice vyřezávat. Kdykoli však Bárta, hledě na její zručnost, litoval, že není hoch, lekla se Markytka těch slov. Děti rostly, z rychtářovy Hany bylo hezké děvče, Karla byla jako hoch hranatá. Přesto se Petříkovi líbila a otec by tomu byl přál. Ale matka o tom ani slyšet nechtěla, že by se někdy mohli vzít, a Karla ani o hochy nestála; lnula k Haně. Když přišly přástky, dala Karla Haně krásně vyřezávanou přeslici. I jindy prokazovala Karla Haně pozornost. O masopustě se přestrojila Karla za vojáka. Líbila se ve vojenském všem, zvláště pak Haně, jak byla pěkně urostlá. Když doprovázela Karla Hanu ze zábavy domů, pravila Hana, že by chtěla Karlu za muže, kdyby byla mužem. Karla chtěla slyšet tato slova ještě jednou, pak se rozloučila a druhého dne se po ní marně sháněli. Tu se teprve Markytka přiznala, že je Karla vlastně hoch - vydávala jej za děvče, aby ušel vojně. Teď je také zřejmé, proč Markytka nepřála sňatku Karly s Petříkem. Karel odešel do Prahy, kde se přihlásil u důstojníka, jehož paní mu byla kmotrou. Bárta, který provázel Karla do Prahy, přinesl Haně od Karla červený šáteček a v něm Karlin pás a dívčí vínek. Rychtář pak vymohl, že byl Karel brzy propuštěn z vojny. Vzal si Hanu a stal se sedlákem na rychtářově statku.