Planeta Interterra

Postavy: Perry Bergman - vlastník vrtné společnosti Benethic Explorer
Suzanne Newellová - oceánografka
Donalad Fullrer - technik
Richard Adams a Michael Donaghuea - potápěči

Vydání: první, Euromedia Group, k.s., v roce 2001

Přeložila: Emílie Harantová

Děj:
Hlavní postavy v této knížce nebyli žádné nadpřirozené bytosti. Byli to obyčejní lidé.
Perry Bergman, který vlastnil vrtnou společnost Benthic Explorer, přiletěl na loď. Tam se seznámil se Suzanne Newellovou, která byla oceánografkou na lodi, s Donaldem Fullerem, který se staral o techniku na lodi a hlavně v batyskafu, který měl název Okeanos. Dalšími členy posádky byli Richard Adams a Michael Donaghuea, kteří byli potápěči a vyměňovali diamantové vrtné korunky.
Všichni tito lidé jeli Okeanosem prozkoumat na dno oceánu, proč se vrtné soupravě dvakrát porouchala diamantová korunka. Zatímco potápěči opravovali korunku, Okeanos vtáhla nedaleká vyvřelá sopka, o které se domnívali, že je naplněná lávou. Podle hloubkoměru chvíli klesali velikou rychlostí, pak zase stáli, až se podle naměřených veličin ocitli na zemi. Když se posádka Okeanosu v čele s Donaldem rozhodla podniknout průzkum okolí, zjistili, že se ocitli v jeskyni naplněné vzduchem, v které bylo po zemi plno bahna, mrtvého planktonu a kdoví čeho ještě. Náhle se před nimi v dáli objevilo umělé světlo, ke kterému zamířili. Zde našli dvě koule naplněné tekutinou a v nich malé postavičky Richarda a Michaela, kteří se po chvilce dostali ven. V tom se za nimi zavřeli dveře a oni si uvědomili, že jsou v pasti. Jeden měsíc od příjezdu podstupovali dekontaminaci. Po probuzení zjistili, že jsou úplně nazí a bez vlasů.
Ocitli se na planetě Interterra, kterou je provázeli Arak a Sufa. Odpovídali pozemšťanům na otázky, nazývali je sekundárními lidmi a pozvali je do obydlí pro hosty. Interteřané žili na povrchu země před mnoha miliony let, ale uchýlili se do podzemí před katastrofou. V průběhu dalších tisíciletí podnikali průzkumné cesty na zemský povrch a sledovali život na zemi, od nového vzniku života po vývoj člověka. Když se stával člověk vyspělejší, jejich výpravy skončili, aby nebyli odhaleni.
Interteřané sekundární lidi seznamovali s životem na planetě a ukazovali jim nejhezčí místa. Jeden večer si Michael užíval masáž od jedné interteřanky, když však otevřel oči, nad sebou měl muže jménem Sart. To ho rozzuřilo, protože nechtěl být považován za homosexuála a do Sarta strčil. Ten upadl na roh stolu, vykrvácel a zemřel. S Richardem pak tělo schovali do ledničky. Sardovo tělo za čas objevila Mura, jeho přítelkyně, a moc se rozzlobila. Nechtěla se uklidnit a tak jí Richard strčil hlavu do bazénu a ona se utopila. Její tělo také Richard schoval do ledničky.
Pozemšťané navštívili muzeum zemského povrchu, kde bylo mimo jiné vystaveno také antické umění, o které se zajímala Suzanne a Perry, ale Donald tu objevil i zbraně, které chtěl použít k útěku. Po návštěvě muzea Suzanne jela aerotaxikem k radě starších, kde se jí vyptávali na podmořské vrty. Také je velmi zajímalo jestli není primární společnost ohrožena sekundárními lidmi. Ale na zemském povrchu neměli lidé ponětí o životě uprostřed planety.
Po prohlídce muzea se pozemšťané sešli u bazénu jednoho z nich, kde se dozvěděli od Araka, že z Interterry nikdy nemohou odjet. Když Richard s Michaelem ostatním ukázali mrtvoly interteřanů, snažili se co nejrychleji vymyslet jak se dostat z Interterry .

Úryvek:
„Sonar!“ vyhrkl Donald nezvykle naléhavě.
Suzanne zabloudila pohledem dolů k číslicím na monitoru těsně u podlahy mezi sedadly obou pilotů. Znepokojivým tempem klesaly.
„Co se děje?“ zeptala se. „Myslíš, že v té šachtě stoupá láva?“
„Ne!“ vykřikl Donald. „To jsme my. My klesáme, a já už jsem vypustil všechna sestupová závaží. Ztrácíme vztlak!“

Hodnocení:
Knížka typu sci-fi se mi líbí, protože spisovatel dává volný prostor pro svou fantazii. Knížka byla napínavá a četla se jedním dechem. Zcela jsem se vžila do pocitu lidí při návratu zpět na povrch země. Objevili sice nové věci a vyspělou techniku, ale v době do které se vrátili jim nebyla k ničemu.