Pekař Jan Marhoul

VLADISLAV VANČURA
PEKAŘ JAN MARHOUL

Příběh začíná líčením Marhoulovy poslední hodinky a přechází do popisu jeho charakteru a nakonec i bankrotu, ke kterému došel jeho podnik. Pekař Jan Marhoul byl klidný člověk, který neuměl zacházet s penězi, byl velmi důvěřivý dobrák – to nepřekazí ani situace, kdy věřitelé z banky přijdou zabavit jeho majetek. Jan s manželkou Josefinou a synem Janem Josefem jsou nuceni potupně rozprodat osobní věci a odejít z domu.Přestěhují se do rozbitého mlýna, který touží Jan znovu spustit – dojde za ředitelem, kterého prosí, aby směl nájem za tento mlýn zaplatit později, čemuž ředitel vyhoví. Když však mlýn předělávají, spadne na Jana trám a zlomí mu obě nohy, takže je nucen být na lůžku. Za doktora utratí poslední peníze. Přes všechny potíže se Jan zase uzdraví a rozváží několik málo chlebů za pomoci psího spřežení, což rodinu jakž takž uživí – nestačí to ale na zaplacení půlročního nájmu,který se mu nepodaří odprosit. Přichází tedy nový mlynář, který chce stavbu koupit a péci zde chleba – nechává zde Jana jako pomocníka za málo peněz, přichází ještě nemocný stárek. Jan zde dělá skoro za dva a rodina je opět skoro na mizině, když poslední peníze vydá za stárkův pohřeb. Po jeho smrti se poahádá Jan s vydřidušským majitelem a rozhodne se odejít. Vrací se tedy z Nadelhot zpět do Benešova za svými dvěma přáteli, kteří mu v nějhorších chvílích pomáhali.Díky Ruddovi se Janovi podaří najít práci u pekaře Pánka, který nyní vlastní jeho bývalou pekárnu.
Mezitím syn Jan Josef, dříve sedmiletý, začal chodit do školy a jeho otec má naivní představu o jeho studiu, když ho za našetřené peníze dá na gymnázium, kde však má nechvalný prospěch, stejně jako je „lump“. I zde ho Josefina zrazuje od jeho vidin, avšak bez úspěchu.
Když se Jan pohádá s Ruddou, onemocní z toho. Přišedší lékař prohlásí, že se jedná o zánět míchy a nedává moc velké naděje. Po dlouhém trápení Jan Marhoul umírá. Po jeho smrti se vše uvolní a jeh ožena Josefina se konečně rozpláče.


*** Jan Marhoul je idealistickým člověkem, vše vidí jako dobré, sám je dobrák od kosti, což se podepíše i natom ,že neumí zacházet s penězi, o které přijde a přijde tak o všechno. Svých ideálů se nevzdává, a ačkoli jeho žena josefina o nich pochybuje, nechá se jím vždy přesvědčit. Jan je celý život hnán svými představami vpřed, nezáležeje na tom, že se mu neplní: přijde o pekárnu, ve vlastním mlýně dělá pacholka, jeho syn špatně studuje – přesto se vždy drží svého přesvědčení. Proto je tento příběh zčásti tragický, zčásti optimistický. Jan Marhoula může těchto vidin zbavit pouze smrt, i přesto zůstává na smrtelném loži přesvědčen, že žil dobrý život.

***narážka na Máj? : „Je zimní noc, je marné volání.“???

***častá je zajímavá představa ČASU a PROSTORU:
„ Čas se roztrhl vedví a ve středu tohoto prázdna stál Jan Josef.“
„Tmy rozštěpeny uprostřed se zakymácely“
„Mrazem a tmou fičí vesmír.“

////////////////////////////////////// z jiných zdrojů::::::::::::::::::::::
- Vančurův první román
- heorismus všednosti
- prosté věci přináší Marhoulovi radost, je šťastný ze všeho
- úcta k prostým a čistým citům, připomíná dona Quijota, Idiota