Otcové a děti

2.vydání. Praha,1975. Odeon. Překlad: Voskovec, Prokop.
28 kapitol, 1.vydání: čas.1861, knižně 1862)

Román je vpodstatě popisem generačního střetu mladých se starými. Mladý je Arkadij a Bazarov, oba nihilisté, jejich pohlavní protějšek tvoří Odinovcová a Káťa - proti nim staří: otec a strýc Akradije, kteří staví ještě na minulých názorech a uznávají autority. Jejich střet se odehrává v době plné změn.

Mezi postavami vyniká Bazarov, budoucí lékař, který se hlásí k nihilismu, popírání všech autorit. Jeho kamarád Arkadij je na tom obdobně, nemá ale Bazarovovu sílu. Spolu přijíždějí k Arkadijovu otci a strýci Petrovičovi, se kterým se Bazarov posléze díky rozdílnosti názorů nesnáší. Na statku je též bázlivá Fenička, bývalá posluhovačka otce, se kterou má nyní dítě Míťu.

Po pobytu na statku odjedou za dalším arkadijovým příbuzným, který zval celou oridnu do města. Zastaví se též na sídle Odinovcové, dá se říct též nihilistky. Tam se oba do ní zamilují, Bazarov jí vzná lásku, na kterou ale nechce kladnou odpověď, Arkadij se poté zamiluje do mladé Káti.

Pokračují v cestě k Bazarovovým rodičům - tam je to velmi idylické, až na Bazarovovův odstup a kritiku rodičů. Poté se vrací zpět na statek ote Arkadije do Marjiny - cestou se ještě zastaví u Odinovcové, tam ale nejsou dostatečně kladně přijati.

Doma se Arkadij nudí, jezdí proto do města. Bazarov zatím pitvá žáby a provádí chemické pokusy. Sbližuje se na statku též s Feničkou, dokonce ji políbí - to uvidí jeho názorový sok Petr Petrovič, který je do ní zamilovaný a vyzve Bazarova na souboj. Výsledkem souboje je postřelení Petra Petroviče a jeho následné jemné vyznání lásky Feničce (ta to ovšem nepochopí) a přesvědčování bratra, aby si ji vzal.

Bazarov posléze odjíždí na statek za Odinovcovou, kde už je Arkadij zamilovaný do Káti. Když to uvidí Bazarov, chápe to jako negativní romantism a prohlásí jejich přátelství za ukončené. Podobně chladná je Odinovcová vůči Bazarovovi. Arkadij se tedy změní na "romantika" a požádá o Kátinu ruku.
- je zde nazanačena paralela vztahů: kladný vztah Arkadije a Káti a negativní (neuskutečněný) vztah chladné Odinovcové a nihilisty Bazarova. K Arkadijovi se poté přidává obdobný láskyplný vztah jeho otce a Feničky, tzn. Arkadij se názorově a životně vrací ke svým rodinným kořenům, které nejsou u Bazarova - také proto nihilista v závěru knihy umírá a Arkadij žije šťastným rodinným životem .

Bazarov jede ještě zpět k rodičům, kam slíbil, že se vrátí. K jeho otci, lékaři, je přivezen mužik nakažený tyfem - po estě zpět zemře a Bazarov se rozhodne ho pitvat. Při pitvě se ale řízne a do rány se mu dostane infekce. Rodiče stále doufají, že se jedná pouze o nahclazení, bazarov je ale smrtelně nakažen. Nakonec vzkáže pro Odinovcovou, ta za ním přijede a rozloučí se s ním. Za několik dní Bazarov umírá.

Dovětek knihy tvoří popis následného žživota všech postav.

* autor je vševědoucí, občas osloví čtenáře a komunikuje s ním o ději
*křížení paralelních a protistojných vztahů: otec + Fenička s Arkadijem + Káťa (rodinné kořeny, uznávání autorit (bůh, státní instituce apod.). Proti nim neuskutečněný "nihilistický"vztah Bazarov a Odinovcová, kteří končí špatně (Bazarov zemře, Odinovcová se vdá z rozumu)
* generační spor: Bazarov - Petr Petrovič (bývalý lev salonů), končí soubojem (díky Feničce)

DOSLOV: "ROMÁN SVÉ DOBY" (Vsevolod Sato)
- nejprve uveřejněno v časopise Russkij vestnik 1861
- vzniká za zrušení nevolnictví (1861) a nástupu nového cara - bylo nutné řešit situaci - osvobození nevolníků mohlo dojít buď "shora"- reformou, nebo "zdola" - revolucí
- též otázka, jaký bude další společenský řád, úloha statkářů a rolníků v něm
- tou dobou se společnost rozdělila na:1) demokraté, revolucionáři x 2) konzervativci, liberálové
- velmi protikladné přijetí románu