Zde by měly kvést růže

J.S.MACHAR
ZDE BY MĚLY KVÉST RŮŽE
- citát z Jakobsena
Zde by měly kvést růže. (Lyrická dramata). 8.vydání, 1918. Praha, F.Šimáček.

*celkově příběhy žen většinou se špatným koncem, jejichž životem prohází utrpení, které je založeno často na deziluzi, též na podřadné roli ženy ve společnosti.

1) PROLOG - Podzimní povídka
"Hloupost jest jen mládí"
Začíná vzpomínkou na mládí a bály, dívku, se kterou tančil. Když ji potká, jsou už oba o dost starší. Žena je zbavena všech iluzí mládí, je ve svém životě dosti střízlivá. Když si s ní chce ich-forma zatančit, zorvna k nim přijde dívka, která je ženě velmi podobná - muž se dozví, že jeto její dcera.
Báseň končí slovy: "Mladosti, sbohem,sbohem..." bad end
"Je mladost zjev prý na maškarním plese;
když pak se maska dolů z tváří snese,
tu zříme bolestné a přísné tahy,
tu zříme oči, plny hořké vláhy,
s truchlivou rezignací na svět zříti -
a to je žití!..."
* V básni se zopakuje refrén, verše jsou jasné a úderné. ich-forma-zestárnuvší mladík

2) DVA LISTY
Dívka dostane dopis od milence s tím, že druhý den přijde ji požádat o ruku. Dívka se však bojí otce, matka by tomu porozuměla, ale je po smrti. Dívka přemýšlí o sebevraždě ve chvíli, kdy by otec sňatku nepožehnal. začne doma hrát na klavír Manon - hrdinka zemře, dívka je v slzách. Dívá se na fotografie rodičů jako ženicha s nevěstou, přejde k četbě zakázaných schovaných dopisů - matce též rodiče zabraňovali, a když nápadník získal toužené místo, mohl si ji vzít. Když přijde otec domů, podá mu dívka dva dopisy - jeden od nápadníka, druhý od otce. Při čtení druhého dopisu se otec rozpláče a potom praví, že má nápadník přijít na oběd. - happy end
*vševědoucí vpravěč, citace dopisu od mladíka. "dvojitost" dopisů - náladníkův a otcův, v tom pointa.

3) TŘI PODOBIZNY
Všechny 3 podobizny jsou o dívce Lily, která se zpovídá své kamarádce Bibi. V první "podobizně" je před prvním plesem, druhý den jí mají přinést šaty od krejčího. Je ještě dětstká, zmiňuje se též o pohádkách, které vypráví babička, i o babičce samotné. V druhé podobizně popisuje, jaký byl ples a že pro ni přišel mladík, který ji chtěl vidět i potom. Lily je šťastná. V třetí "podobizně" píše Lily dopis Bibi o vzájemném odcizení, které nastalo po svatbě. Sama ztratila všechny iluze a vyprahla. bad end
"vrásky lezou po mém čele,
a já se jen pořád ptám:
nač se soužit, k čemu žíti?"
*psáno v ich-formě, z hlediska Lily

4) MARIE WILTOVÁ
Příběh slavné operní pěvkyně, která spáchala sebevraždu kvůli mladíkovi, který jí odřekl lásku. psáno ich-formou muže, který viděl tělo na zemi. Popsán krátce její příběh - chudá mladá dívka, potom operní pěvkyně na vrcholu slávy, ze kterého padá dolů. Nakonec se zabije.
"jakous as struskou bezcennou
jí byly pocty,velká sláva,
ta náhrada, již božství dává
za odřeknutá srde práva,
za mladost šumně ztracenou!"

5) BEZ OVOCE
Na lavičce sedí tři ženy - jedna podobná zimě, dvě zašlému létu. Kolem nich - smutných - chodí samé veselé páry. Kontrast.

6) Z VLAKU - čtyřverší, abcb; ich-forma
Muž sedí ve vlaku, kde jsou kolem něj v kupé uhihňané ženy. K nim přistoupí babka, načež se jí vyptávají kam jede a za kým. Ona odpovídá, že za synem a vpráví jeho příběh: zamiloval se do záletné dívky, která mu nakonec zahla. Našel ji i s jiným mužem ,kterého zabil. Nyní sedí v kriminále a ona mu veze buchty před jeho popravou.
"Ti páni mají paragraf,
tím všecko změří tak hbitě -
ale, mí zlatí lidičky,
vždyť je to přec moje dítě!"
- drama ženy před popravou jejího syna

7) TETA
Ke příbuzným má přijet teta - mladá dívka ji nemá ráda. S matkou si o ní povídá a zjišťuje, že její život nebyl šťastný. Vyptává se tedy tety na její život - ona vše hodnotí, jako by byla šťastná, ale vysvítá z toho, že tomu tak není (muž pije, hraje karty, bije ji). Nakonec mladou dívku žádá, aby šly spolu do divadla, kde budou dávat nějakou romantiku - to,že nic takového nepoznala ve svém životě prozradí její slzy.
"Šťastný život? Co si myslíš?
Jaké štěstí ženu čeká?
Ženu vůbec? Co si kreslí
leta tvoje telecí?"

8) MIMO CESTY ŽIVOTA
Krátká báseň v dvouveršových slokách o smrti stařeny pod krucifixem.

9) LIST
- báseň v proze
List ženy svému muži o odchodu - popisuje svoje zklamání a deziuluzi po svatbě. Po rozchodu se oba odloučili, každý žil svým životem a žena mu nezahýbala (ačkoli on jí ano), hra na dokonalou domácnost před ostatními. Nakonec i o na hledá blaho jinde, a proto se s ním odchází.

10) OTROKYNĚ OTROKA - báseň v próze
Ráno vstává žena, která potká na chodbě sousedku. Baví se o všem možném, o snech, o penězích. Nakonec dojdou k tomu,že jednu z nich muž bije, když má zlost. za chvíli se ozve jeho hlas:
"Bože, bože,
ještě není konec! Bože!
Ruce křížíc, hlavu kloníc
vklouzla rychle v tmavý prostor."

11) IDYLA - báseň v proze
Matka čítávala dvě oblíbené knihy ,na které nenechala nikoho sáhnout. Po její smrti najdou děti obě knihy: jedna jsou Večerní písně a druhá Máj.

12) ČERVENÉ STŘEVÍČKY
Ke draní peří přijde i ponocný. Povídá historku o popravě mydlářovy ženy Rosy. Ta zabila náhle svého muže sekerou, vytrhla mu srdce,po kterém šlapala. Když ji chytli, jen se smála. Smála se pak po celou dobu u soudu, i kdž ji vedli k popravišti. Kontrastem k hrůznémi činu je její vzhled: je velmi jemná, má blond vlasy a modré oči. Jejím posledním přáním před smrtí je vzít si na popravu červené střevíčky, které si nechala udělat na ples - to lidé berou jako výzvu ďáblovi.

13) UMÍRÁNÍ - báseň v próze
Stará paní na úmrtní posteli chce po služce, aby jí našla kočku. Záhy se dostává ke svým vzpomínkám - ke šťastné svatbě dostala kočku, která pak s ní šla celým životem, deziluzí po svatbě. Nakonec se dozví, že kočka je mrtvá. Stará žena zůstává sama, služka se jí vysmívá. Nakonec přijde manžel, který má za sponkou v kravatě ženské vlasy. Žena už nic nečeká, jen se chystá na smrt.

14) EPILOG - střídavý rým ve čtyřverší
Autor o knize - píše ji za přítomnosti jeho malé dcerky. Nechce, aby se osud hrdinek přihodil i jí.

"Tys natáhla tu ručku svoji
po malém lístku.. za pár let
snad to, co nyní na něm stojí,
ty budeš musit vytrpět!..."

Tvé drama, dítě... býti ženou,
už to znamená trpěti,
nad drahou její zachmuřenou
už Osud vyřkl prokletí.

Buď kdokoli, ty nezjevený,
buď kdekoli tvůj věčný byt -
je v žití tom tak málo ceny,
však nech to moje dítě žít!



Dílo je započato prologem, ukončeno epilogem. Použita je ich-forma i er-forma. Jazyk je podobný běžné mluvě (prozaice poezie).