Život a dílo skladatele Foltýna

KAREL ČAPEK
ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA
(nedokončeno)

10.vydání. Praha, 1960. Československý spisovatel.
Život a dílo skladatele Foltýna vyšel již krátce po Čapkově smrti, dne 25. prosince 1938, v lednu 1939 časopisecky a následně v únoru i knižně.

Dílo se skládá z devíti pohledů na Bedu Foltena (jak zní jeho umělecké jméno) – poprvé ho čtenář poznává jako studenta na gymnáziu, přechází se na jeho první lásku, pak následuje komentář manželky. Foltýn se nechává vidět jako „umělec“ – staví se do této pózy a obětuje jí vše. Jeho život je poměrně nevyrovnaný a zdá se, že vše zasvětil jen svému dílu, na kterém pracuje – Juditě. To je reflektováno opět z několika dalších hledisek: studentů, kteří dostali za úkol napsat kus na motivy, které jim mecenáš Foltýn zadal; kritiků, kteří mají hodnotit dílo a spatřují v něm buď jen plagiáty nebo poznávají „rukopis“ svých známých, u kterých pak zjišťují, že si nechali za práci zaplatit. Při tom všem žije Foltýn stále v domnění, že sám je umělec a musí tedy žít tím správným „uměleckým životem“ – utíká za zestárlou zpěvačkou, za několik dní se zkroušen vrací zpět k ženě, pořádá hudební večírky, ačkoli na ně chodí mnoho lidí se jen najíst a zbytek známých kritiků a dirigentů jen rozpačitě postává kolem. Peníze rozhazuje, aby se mohl ukázal jako opravdový mecenáš a milovník umění, nakonec podepíše směnky bez vědomí manželky – její právník je dostává zpět, ale následuje rozvod. Svému okolí nalhává nesmysly, jen aby si udržel dojem. Těm, kteří se s ním setkají, je ho spíše líto. Jeho přítelem se také stává jeden slepý klavírista z hospody – ten, ačkoli je navenek odpudivý a velmi chudý, má oproti Bedovi silný talent, kterému nechává průchod při hrách na objednávku - hraje pouze vlastní skladby. Rozchod tohoto klavíristy s Foltýnem je zapříčiněn hádkou o to, čí je Judita – jak se později ukáže, shodou okolností je to přezdívka jedné sklepnice, kterou oba milovali. (Klavíristu potká jednou velmi známý dirigent, který byl pravděpodobně jeho učitelem a skládá mu poklonu).

Kniha je stavěna na časovém principu – přechází se přes školní léta, první lásku, manželku až ke kritikům, studentům, co mu mají psát a podobně. Kniha je nedokončena, ke konci je „doslov“ Čapkovy manželky, která dle rozhovoru s Čapkem (a zdá se, že dodává i celé kusy jeho poznámek k dílu) načrtává konec příběhu. Ve „výpovědi“ Foltýnovi ženy bylo, že se její muž zbláznil a během dvou dní zemřel v Bohnicích. Tento příběh měl být původně ještě rozveden – Foltýnovi „přátelé“ se dohodnou, že si z něj vystřelí a nechají ho předvést operu Judita. Když mistr po konci představení vystoupí před publikum a uklání se, uvědomuje si, že se mu lidé jen vysmívají. Po tomto životním kolapsu se dostává do Bohnic, kde zanedlouho umírá. Na pohřeb pak přicházejí všichni jeho známí, aby mu nakonec vzdali hold za trochu té práce, kterou na díle zanechal (obzvláště mají úspěch dvě pasáže, o nichž už nikdo neví, že je složili studenti).
Jeden z posledních vypravěčů vypadá jako částečně vševědoucí – zdá se, že rozhovor s Foltenovou ženou zapisoval on, také mí větší rozhled v tom, co Folten dělal (neb se mu svěřoval, když se vrátil od zpěvačky).

Foltýn se zdá být tím člověkem, co jen neustále mluví a skutek utek. Své sny nedokáže naplnit, ať už proto, že se bojí, či z důvodu své vlastní neschopnosti, nebo spíš z obou dvou důvodů. Když už se mu to nakonec podaří a předvede svou operu Judita, dostane se mu akorát výsměchu. Celý život se skrývá za svou pózu s takovou přesvědčivostí, až jí vlastně sám uvěří.