Život a dílo skladatele Foltýna

(poprvé vydáno 1939)

Toto dílo je nedokončené. Je psáno formou svědectví lidí, kteří se se skladatelem Foltýnem setkali za různých okolností a v odlišné době. Svědectví popisují život a osobu skladatele Bedřich Foltýna.
Jako první svědectví nám poskytuje jeho spolužák z gymnázia, Šimon. Vzpomíná, jak se rozpačitý Foltýn ve škole neuměl vyjádřit, jak pohrdal učiteli a studenty. Ve třídě neměl žádné kamarády. Odhaluje čtenáři Foltýnovu vášeň - hudbu. Hrával na piáno, dal si pseudonym Beda Folten. Tvrdil o sobě, že je umělec.
Druhé svědectví je psáno jeho první dívkou Jitkou. S Jitkou se seznámil v tanečních. Jitka neměla ráda hudbu, ale před Foltýnem předstírala, že ji miluje. Následuje svědectví jeho manželky. S ní se Foltýn seznámil na plese. Bedřich studoval práva a začal se Karle dvořit. Proti jejich vztahu byl Klářin tatínek, a to z toho důvodu, že Foltýn nic neměl a Klára pocházela ze zámožné rodiny. Svatba i přesto byla. Po svatbě se Foltýn začal věnovat hudbě. Začal pořádat dýchánky a nechával si říkat Mistr. Foltýn se scházíval s podivnými umělci, často odcházel z domova a po čase se vracel. Kláru obíral o majetek. Jejich manželství skončilo rozvodem. Po několika dnech byl Foltýn odvezen do Bohnic, kde taky zemřel. Další svědectví nám poskytuje divadelní kritik, kterého Foltýn pozval na jeden z jeho dýchánků. Tam mu dal přečíst libreto k opeře, na které Foltýn pracoval. Byla to slátanina a když mu to kritik řekl, Foltýn se urazil. Další svědectví vypráví tři chudí hudebníci. Foltýn jim dával peníze a oni psali zajímavé skladby, které Foltýn vydával za své. Foltýn byl tak zoufalý touhou napsat operu, že si libreto koupil od chudých hudebníků.
Poslední svědectví je od pana Trojana. Foltýn za ním kdysi přišel, zda by mu pomohl s onou chystanou operou. Pan Trojan odmítl, ale slíbil, že si ji poslechne. Když mu Foltýn zahrál předehru, pan Trojan to celé zkritizoval a doporučil Foltýnovi, aby začal znovu.
V knize je jsou ještě úryvky, které na sebe moc nezapadají. Bohužel ale zde končí text Karla Čapka. S každým svědectvím více poznáváme Foltýna, jeho duši. Pan Foltýn se považoval za umělce, kterého nechápe okolí. Byl sice nadaný, ale nedokázal tvořit sám za sebe. Ale touha napsat operu byla tak silná, že se nestyděl podvádět. V doslovu se můžeme dočíst, že Čapek plánoval, že by Foltýn uskutečnil premiéru své opery a že teprve tehdy by poznal, že je všem pro smích.
Foltýn nakonec umírá. Na pohřbu mu hraje profesor konzervatoře na varhany a Smetanovo kvarteto jako kdyby umíral excelentní muzikant. Foltýn se nakonec slávy a uznání dočkal.