Harry Potter a relikvie smrti

Kniha Harry Potter a relikvie smrti je další (v pořadí již sedmou) a zárověň poslední knihou z nesmrtelné série fantasticko-dobrodružných příběhů o kouzelnickém "otloukánkovi" Harry Potterovi, kterého "stvořila" britská spisovatelka J. K. Rowlingová.

Děj knihy je, stejně jako v předcházejících šesti knihách, zasazen do současného prostředí Londýna a jeho přilehlého okolí.

Smyslem knihy je podle mého názoru hlavně pobavení čtenáře a uzavření dějové linie, která se táhne předcházejícími díly.

Harry Potter a celý kouzelnický svět právě stojí ve válce proti mocnému černokněžníkovi Voldemortovi a jeho armádě. A právě Harry se svými věrnými přáteli Ronem a Hermionou jsou jediní, kteří mohou kouzelnický svět zachránit. Musí ale najít všechny viteály (předměty, do kterých černokněžník ukryl části své duše) a zničit je. Jedině tak totiž Voldemort konečně zemře. Bohužel ale ani přesně nevědí, co hledají, neboť Brumbál, jediný člověk, který tušil, do jakých předmětů Voldemort svou duši ukryl, byl zabit dříve, než Harrymu stihl toto tajemství prozradit. A tak se tedy všichni tři vydají na bezcílnou pouť. Nebyl by to ale „pravý“ Harry Potter, kdyby cestou za viteály, které pochopitelně všechny na poslední chvíli objeví, nestihl odhalit další tajemství - totiž, že existují jakési relikvie smrti, které dokáži člověka učinit pánem Smrti. A jednu z nich - hůlku, se kterou čaroděj nemůže být poražen v žádném kouzelnickém souboji, má bohužel Voldemort, kterého momentálně zajímá jen jediná věc; jak ji použít proti Harrymu a zabít tak posledního kouzelníka, který by mu mohl zabránit v získání absolutní moci nad světem. Potter se ale téměř jako superhrdina z amerických akčních filmů neohroženě Voldemortovi postaví a společně s přáteli ze školy Čar a kouzel v Bradavicích Voldemorta porazí. Vše tedy končí přesně tak jak si fanoušci přáli; nikdo z ústřední trojice (Harry, Ron, Hermiona) neutrpěl vážnější zranění, Voldemort je poražen a dobro navždy zvítězilo…

Hlavní postavou je bezpochyby Harry Potter, sirotek bez přátel vyrůstající u nenáviděné tety a strýce, který se jako v pohádce o Popelce náhle stává tím nejoblíbenějším a nejúžasnějším chlapcem v kouzelnickém světě. Podle mého názoru, je Harry trochu moc podobný všem těm dokonalým hrdinům z akčních filmů; je statečný, oblíbený a téměř nepřemožitelný. A tím na mě působí poněkud nereálně. (I když autorce nelze upřít snahu Pottera v průběhu celé série alespoň trochu „zlidštit“. )
Další hlavní postavou je Ron Weasley, Harryho nejlepší kamarád. Ronald je, narozdíl od Harryho, velice reálnou postavou - tedy alespoň pro mě. Je to takový sympatický „truhlík“ a nešika, který je po celý příběh zastíněn svým slavnějším a dokonalejším kamarádem. Myslím, že je škoda, že Ron dostal svou příležitost ukázat, co v něm je, až v sedmé, poslední, knize.
No a potom je tady neodmyslitelná postava Hermiony Grangerové. Superinteligentní čarodějky, které ani trochu nevadí, že za boj, který s Voldemortem svádí stejně urputně jako Harry, je neustále chválen jen její populárnější kamarád Potter.

Autorčiným hlavním záměrem bylo podle mého názoru hlavně pobavit čtenáře.

Kniha je psána spisovnou češtinou, což mi připadalo poněkud nepřirozené - kdo kdy viděl 17-ti letého kluka mluvit spisovně…? Dále bych řekla, že některé pasáže knihy jsou napsány příliš „rychle“. V jednom odstavci se stačí odehrát tolik věcí, že snad ani sebepozornější čtenář nemá šanci všechny události zaregistrovat. Podle mého názoru to působí v kontrastu s některými popisnými pasážemi, které jsou naopak občas příliš rozvleklé a nudné, poněkud zvláštně. Možná to ale má svůj účel, který jsem já bohužel nepostřehla.

Kniha se mi i přes všechny výhrady celkem líbila, ale jedním dechem musím dodat, že předcházející díly se mi zdály o poznání lepší. Autorka podle mého názoru do tohoto dílu série zakomponovala příliš nových prvků, místo aby spíše dořešila zápletku, která se táhne celou sérií o Potterovi. Už se ani nedivím, že nevylučuje, že napíše i osmý díl. Má totiž podle mého názoru svým čtenářům hodně co vysvětlovat.