pýcha a předsudek

Kniha: Pýcha a předsudek (brož.)
Autor: Austenová Jane
Rok vydání: 2006
Počet stran: 306
Rozměr: 20x13 cm
Vydání: 6.
Jazyk: česky
Vazba: brožovaná
Nakladatelství: ACADEMIA

Hlavní postavy: Rodina Bennetových: Pan Bennet, paní Bennetová, Jane, Elizabeth, Mary, Kitty a Lydia. Bingley (=milý od Jane), Darcy (=milý od Elizabeth), Wickham (=milý od Lydie), Charlotta Lucasová (=kamarádka Elizabeth).

Popis:
Idylická románová komedie z anglického venkovského prostředí je lehce ironickým příběhem o rodinných vztazích mezi příslušníky středostavovské společnosti. Není pochyb o tom, že hrdinka románu, Lízinka, je sama Jane Austenová (1775-1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny důrazně odmítla), neobráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generaci kupředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.
Kniha vypráví o rodině Bennetových žijící v malém venkovském sídle v městečku Netherfield. Pan Bennet je moudrý muž, ale jeho žena je velice povrchní a rozmařilá a jejím životním snem je bohatě provdat všech svých pět dcer. Když se doslechne, že na netherfieldské panství se má nastěhovat pan Bingley, bohatý londýnský šlechtic, je štěstím bez sebe. A na ples, který nový pán pořádá, se vypraví se svými nejstaršími dcerami – Jane a Elizabeth. První se panu Bingleymu hned zalíbí a věnuje se jí celý večer. Líza však celý ples prosedí u stolu a ještě k tomu ji urazí Bingleyho přítel pan Darcy. Když do vesnice zavítá vojenský pluk, nejmladší sestry Bennetovy jsou jako u vytržení. Neustále běhají za vojáky a zanedlouho je začne pravidelně navštěvovat důstojník Wickham. Brzy začne rozšiřovat pomluvy o svém někdejším příteli Darcym. Ten se díky tomu stává v městečku neoblíbeným a dokonce je Lízou odmítnut, když ji požádá o ruku. Elizabeth mu vyčítá i to, že přemluvil svého přítele, aby se odstěhoval zpět do Londýna a překazil tak lásku Bingleyho a Jane. Postupem času ale Líza zjistí, že vše není tak, jak se zdá a začne k panu Darcymu cítit přátelství a lásku. Když se s ním po dlouhé době náhodou setká v jeho sídle na Pemberley, pochopí, že on se také změnil a že už není tak rezervovaný a chladný. Stal se z něho moudrý a laskavý muž a tak se může matka Bennetová pustit do přípravy hned dvou svateb najednou – pro Jane i Lízu.
Autorka kritizuje pokrytectví tehdejší doby – v této knize sňatky kvůli postavení, penězům, moci. Paní Bennetová je obrazem faleše a prostoduchosti společnosti. Naproti tomu Líza představuje vlastnosti v té době velmi ojedinělé – smysl pro spravedlnost, demokracii a rovnováhu nejen mezi chudými a bohatými, ale i mezi muži a ženami.

Informace čerpány: http://knihy.abz.cz/prodej/pycha-a-
predsudek-broz
http://ireferaty.lidovky.cz/2/3009/Pycha-a- predsudek

Kapitola 1.
… ,,Ach, svobodný! Svobodný je, drahý choti! Svobodný mladík, a jak zámožný, má čtyři nebo pět tisíc ročně. To je něco pro naše děvčata! “ … Všechny dívky se jistě chtěly vdávat, ale myslím si, že nejvíc ze všeho by ze sňatku pana Bingleyho a jedné z jejích dcer byla nadšená právě paní Bennetová.

Kapitola 2.
… ,,Mám pana Bingleyho až po krk! “ zvolala jeho chot´ .
,,To mě mrzí, ale pročpak jste to neřekla dřív? Kdybych to byl tušil dnes ráno, nešel bych ho navštívit. To je smůla, ale když už jsem u něho jednou byl, nemůžeme ho přece dost dobře ignorovat. “ … ,,Co se škádlívá, to se rádo mívá“

Kapitola 3.
… „Pan Bingley měl pohledný a ušlechtilý zjev, příjemnou tvář a přátelské, nestrojené vystupování. Jeho sestry byly půvabné a dělaly dojem dam z velkého města.“ … Jak to tak vypadá, tak pan Bingley ani nemůže být v jakémkoli příbuzenském vztahu se ,, svými “ sestrami. Jeho sestřičky na mne z tohoto úryvku působí jako „nafrněné slepice “ , zatímco on jako sympatický mladý muž. Popravdě řečeno si myslím, že za dob, kdy spisovatelka tuto knihu napsala se většina lidí chovala velice povrchně. Obzvláště pro ženy byla důležitější tvář než-li duše.

Kapitola 4.
… ,, Ovšemže to byly jemné dámy a nechyběl jim vtip. V případě, že byly dobře naložené, dokázaly se chovat přívětivě, když jim na tom záleželo, ale byly pyšné a sobecké. “ … Ano!! Sice se jim dostalo vzdělání z prvních soukromých londýnských penzionátů, ale moc chytrosti nepobraly. Není možno mít znalosti ze špičkových škol a přitom se chovat tak ošklivě. Jak už sem jednou řekla, podle mého názoru to jsou ,, slepice “ .

Kapitola 5.
Celá tato kapitola byla ,, drbárna “ okolo rodiny Lucasových.

Kapitola 6.
… ,, Slečně Elizabeth Bennetové? “ opáčila slečna Bingleyová. ,, Nestačím žasnout! Odkdypak vás takto zaujala? A prozraďte mi prosím, kdy vám budeme smět blahopřát? “ … No, je vidět, že slečna Bingleyová je velice žárlivou osobou. Viditelně jim nepřeje štěstí.

Kapitola 7.
Jane se nachladila
… ,, Elizabeth si o Jane dělala skutečně starosti a byla odhodlaná se do Netherfieldu vypravit; jelikož kočár nebyl k mání a na koni nejezdila, mohla tak učinit jedině pěšky. Seznámila ostatní se svým úmyslem.
,, Jak tě může taková hloupost vůbec napadnout? “ zvolala matka. ,, Jen považ, toho bláta! Jak bys vypadala, než bys tam došla? “ … ÁÁÁ, jeví se nám pravá tvář paní Bennetové. Moc velké starosti si o dceru nedělá, nejdůležitější je u ní vzhled.

Kapitola 8.
… ,, Běžet tři míle nebo čtyři nebo pět, či kolik to vlastně je, po kotníky v blátě a sama, úplně sama! Co je to za nápad? Podle mého to svědčí jedině o zavrženíhodném pocitu přezíravé volnosti a lhostejnosti k společenským formám, s jakou se běžně setkáváme na venkově. “
,, Svědčí to o chvályhodné sesterské náklonnosti,“ poznamenal Bingley.
,,Obávám se, pane Darcy, “ podotkla slečna Bingleyová polohlasně, ,, že toto dobrodružství poněkud ztlumí váš obdiv k jejím krásným očím.“
,, Ale vůbec ne, “ odvětil. ,,Tělesná námaha jim dodala lesku.“ Jo! 1:0 , drahá slečno Bingleyová!

Kapitola 9.
… ,,Kdyby paní Bennetová zjistila, že Jane hrozí zjevné nebezpečí, byla by zoufalá, jakmile ji však uklidnilo poznání, nejde o smrtelnou nemoc, neměla už zájem na tom, aby se dcera co nejdřív vystonala, ……“….
… ,, Ale v tom si každý musí poradit podle svého a Lucasových děvčata jsou hodná a spořádaná, to mi věřte. Jenom bohužel krásy nikomu nepobrala.“ … Já nikdy děti mít nechci, ale když mi jenom malinko stoná kdokoli z mých zvířátek, sem velice neklidná a probdím celé noci, kdyby cokoli potřebovali.
Vůbec neví, co to je krása – krása totiž není povrchní záležitostí, ale záležitostí čistě vnitřní. Vezmeme-li v potaz takovou Paris Hilton: zakládá si jenom na povrchních záležitostech, ale v hlavě má ,,vymeteno“. Upřímně – neznám moc lidí, co by řeklo, že v celé Evropě se mluví francouzsky a že Londýn je ve Francii.

Kapitola 10.
Kapitola pojednává o návštěvě Jane Bennetové u Bingleyů.

Kapitola 11.
Slečna Bingleyová poněkud moc dává najevo své city k panu Darcymu. Tím mu rozhodně v ceně v očích nestoupne.

Kapitola 12.
Sestry Bennetovy se rozhodují, kdy odjedou z Netherfieldu. Elizabeth by ráda odjela s Jane hned, ale paní Bennetová se domnívá, že by svou návštěvu u Bingleyů měly zaokrouhlit na přesně týden.

Kapitola 13.
Tato kapitola především pojednává
o chystané návštěvě pana Collinse do Longbournu. Paní Bennetová není moc nadšená, obává se, že si pan Collins chce prohlédnout nemovitosti, které má podle poslední vůle staršího pana Darcyho zdědit.

Kapitola 14.
,, ….. ,, Neříkal jste, že je vdova, pane Collinsi? Má nějaké děti? “
,, Má jedinou dceru, která zdědí Rosings a velmi značné jmění. “
,, A jaká je ta slečna? Je krásná? “
,, Je to skutečně okouzlující mladá dáma. …“
V porovnání s filmem, který byl podle mého názoru velmi zdařilý, mohu říci, že si nejsem jista, zda se jedná o ironii nebo fakt, protože celá tato kniha je provázena povrchností, co se týče krásy a majetku. Ve stejnojmenném filmu z roku 2006 od režiséra Joe Wrighta ( v hlavní roli Elizabeth Bennetové Keira Knightley) slečna de Bourghová moc hezká fyzicky nebyla-alespoň tak bych hodnotila její tvář v porovnání s komentáři paní Bennetové vůči jiným mladým dámám. A tak nevím, zda se tvůrci filmu jen spletli anebo tuto knihu vůbec nečetli.
Pan Collins se snaží na plese předčítat Fordyceova Kázání, avšak Lydii to nebaví a dává to značně najevo. Pana Collinse to ruší-ani se mu nedivím- a přestal s četbou, pak si sedl k panu Bennetovi k jinému stolku.

Kapitola 15.
,, … Pan Darcy to úklonou potvrdil a znova si umiňoval, že nesmí mít oči jen pro Elizabeth, když tu upoutal jeho pozornost cizí muž, a Elizabeth, která náhodou v té chvíli k oběma vzhlédla, užasla, jak na ně to setkání zapůsobilo. Oba změnili barvu, jeden zbledl, druhý zrudl. Pan Wickham se za několik okamžiků dotkl okraje klobouku a pan Darcy jeho pozdrav sotva znatelně opětoval! Co to má znamenat? Nedovedla si to vysvětlit, nedovedla potlačit svou zvědavost. … “ Tak toto ani nepotřebuje komentář…
Longbourn navštívili Philipsovi.

Kapitola 16.
Osobně za nejzajímavější z této kapitoly považuju tu část, kde se filozofovalo o pýše.

Kapitola 17.
Kapitola pojednává o pozvání ze strany pana Bingleyho pro rodinu Bennetových.

Kapitola 18.
,, … ,,Jeho provinění je podle vás rodina,“ namítla rozhněvaná Elizabeth, ,,neboť jste ho nenařkla z ničeho horšího, než že jeho otec byl hospodářským správcem pana Darcyho, a o této skutečnosti mě, buďte ujištěna, zpravil sám.“
,, Tak to pardon,“ odpověděla slečna Bingleyová a s úšklebkem se odvrátila. … “ Slečna Bingleyová je slepice nejvyššího řádu. Jak si vůbec dovoluje opovrhovat povoláním jako je hospodářský správce?! Vždyť je to stejně důležitá profese jako jakékoli jiné povolání!!
Jinak tato kapitola líčí atmosféru na Netherfieldském plese.

Kapitola 19.
Pan Collins by rád požádal o ruku své sestřenky Elizabeth. Ta ho však odmítne – ani se jí nedivím . Paní Bennetová se však na svou dceru zlobí – ráda by totiž, aby svolila ke sňatku. Myslí víc na sebe než na štěstí své dcery, protože pokud by se Elizabeth stala paní Collinsovou, zdědila by Longbourn.

Kapitola 20.
Pan Collins nečekal takovou odpověď, jakou mu podala Elizabeth. Pan Bennet je na straně Lízy, avšak paní Bennetová se zlobí. Pan Bennet řekl, že pokud by si Líza vzala pana Collinse, tak mu nesmí na oči a pokud by si ho nevzala, nesmí matce na oči. Musí se rozhodnout sama. Elizabeth následuje to, co jí říká srdce i rozum – prostě se nestane paní Collinsovou.
Je jisté, že Elizabeth Bennetová konečně srazila panu Collinsovi hřebínek.

Kapitola 21.
Jane přišel dopis od Caroline Bingleyové. Píše se v něm, že panstvo opustilo Netherfield a že v tuto chvíli jsou již na cestě do Londýna. Jane je samozřejmě smutná.

Kapitola 22.
Pan Collins požádal Charlottu Lucasovou o ruku. Ona souhlasí. Myslím, že tohle opravdu není vhodné. Já osobně bych si NIKDY nevzala někoho, koho nemiluji a už vůbec ne někoho, kdo ještě před nedávnem stál o mou nejlepší kamarádku.

Kapitola 23.
Sir William Lucas oficiálně oznamuje zasnoubení své dcery Charlotty s panem Collinsem. Paní Bennetová se s tímto nehodlá smířit. … Ani se jí moc nedivím.

Kapitola 24.
Jane přišel další dopis od slečny Bingleyové. Píše se v něm, že se všichni usadili v Londýně.
Píše se v něm také, že se pan bingley zakoukal do sestry pana Darcyho.
Tím Janiny naděje definitivně pohasly.
To jsou jen klepy. Je to od ní odporné. Ani neví, co tím všechno způsobila. Jsem snad pro každou legraci, ale tohle je už moc. S city se nežertuje.

Kapitola 25.
Na návštěvu do Longbournu doráží Gardinerovi – bratr a švagrová paní Bennetové. Dámy spolu vedou klasické řeči – drby. Paní Bennetová jako vždy přehání.
,, Chudák Jane! Je mi jí tak líto, protože jí při její povaze může chvíli trvat, než se přes to přenese. Mělo to raději postihnout tebe, Lízinko, ty by si při tom dokázala žertovat, a tak by tě to přebolelo dřív.“ …
Malinko mi připomíná jednoho člověka, se kterým jsem nucena se stýkat 4x v týdnu kromě prázdnin.
Myslím, že paní Bennetová vůbec nerozumí své dceři Elizabeth, vůbec ji nezná. Kdyby ano, tak by dávno na ní poznala, že je zamilovaná. A mám ještě jednu výtku k paní Bennetové – kdyby jí opravdu záležel jí na jejích dětech, tak by spíš řekla, že by Janinu bolest radši snášela sama.

Kapitola 26.
Pan Collins a Charlotta mají svatbu, paní Bennetová se tváří na celou situaci dosti kysele. Zdá se, že Charlotta je opravdu
šťastná.
Ale jen na povrchu…

Kapitola 27.
Elizabeth jede na návštěvu ke své kamarádce Charlottě.
Strýc a teta Gardinerovi pozvali Elizabeth na ,,výpravu za dobrodružstvím“. Chtějí, aby s nimi jela až ke skotským jezerům. Elizabeth nadšeně přijímá.

Kapitola 28.
Elizabeth dorazila k Charlottě.
Měla bych jednu poznámku k panu Collinsovi: Pan Collins se chová v mnohém jako můj otec – arogantní, namyšlený, bezcitný a zcela neomylný člověk s mozkem stejně velkým, jako je slepičí vejce.

Kapitola 29.
Collins s Elizabeth dorazili k lady Catherine. Opět se vracím k filmu, který jsem shlédla ještě před tím, než jsem se pustila do četby knihy. Ve filmu, když byla Elizabeth na návštěvě manželů Collinsových pozvána k lady Catherine jí Charlotta řekla, aby si vzala na sebe to nejlepší, co má s sebou. V knize Jane Austenová píše, že toto řekl pan Collins.
Na návštěvě se nedělo nic nepředvídatelného dopředu.

Kapitola 30.
Kapitola líčí návštěvy u Collinsových. Nejprve J. Austenová psala o nepříliš příjemných návštěvách namyšlené lady Catherine a jiných.

Kapitola 31.
„… Po kávě připomněl plukovník Fitzwilliam Elizabeth, že mu slíbila zahrát, a ta bez váhání usedla ke klavíru… “ Další návštěvy na Rosingsu.
Pokud vím, ve filmovém zpracování to bylo malinko jinak. Tam se Elizabeth moc do hraní nechtělo.

Kapitola 32.
Rozprava mezi Elizabeth a panem Darcym o panu a paní Collinsových

Kapitola 33.
Elizabeth pročítá dopis od Jane. Jane při psaní dopisu nebylo příliš do smíchu. Upřímně se jí ani nedivím.

Kapitola 34.
…,, Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte mi dovolit, abych vám vyjevil jak hluboce vás obdivuji a miluji…“
…Pan Darcy jí požádal o ruku… Elizabeth tomu ani nechce uvěřit, a tak asi ze strachu se s ním pohádá. Vytáhne všechny špatnosti, co kdy o něm nastřádala. Elizabeth se zlobí na Darcyho.
No konečně se projevil, vždyť už to na něm bylo poznat.
Je to velmi smutné… Jen jedna jediná minuta dokáže zkazit celý život…

Kapitola 35.
Elizabeth přišel dopis ze zámku od Darcyho. I on v noci přemýšlel o tom, co mu předchozí den řekla. Píše o tom, že odjíždí do Londýna spolu s Bingleym a jeho sestrami.
K tomu není co víc dodat… Toto zdrtí snad každého…

Kapitola 36.
Elizabeth přemýšlí o Darcyho dopisu. Stále nemůže uvěřit tomu, co se v něm píše.

Kapitola 37.
Collinsovi a Elizabeth jsou opět na návštěvě na Rosingsu. Její Jasnost se zajímá o Elizabethtinu cestu. Radí, jak si mají zabalit zavazadla atd. Upřímně už mi lady Catherine a Collins připadají dosti… ,,vlezlí“.

Kapitola 38.
Elizabeth se loučí s Collinsovými. Je ráda, že odjíždí od svého bratrance, avšak po Charlottě se jí bude stýskat.
Elizabeth dorazila ke Gardinerovým.

Kapitola 39.
Lydia a Kitty jsou podle mě nejrozmazlenější ze sester. Utrácejí za věci, které ani nepotřebují, a dokonce se jim ani nelíbí.
Slečna Marry Kingová odjela do Liverpoolu. Líza se domnívá, že se zachránila před Wickhamam. Já mám stejný názor
Jane a Elizabeth se vrátily zpět do Longbournu.

Kapitola 40.
Elizabeth seznámila Jane s tím, co jí řekl pan Darcy. Samozřejmě až na to, co jí sdělil o citech jeho přítele k ní. Svou sestru má moc ráda, nechtěla jí jakkoli ublížit. Já bych na jejím místě asi udělala to samé. Ovšem já bych o tomhle chtěla vědět.
Dále pak sestry ,,hodnotí“ výchovu obou pánu – pana Darcyho a Wickhama.

Kapitola 41.
Lydia byla pozvána paní Fosterovou do Brightonu. Kitty se s tím nedovede smířit. Podle mého názoru jsou obě ,,slepice“, myslím si ale, že by takové nebyly, kdyby se jim věnovali od malička tak, jako se věnovali Jane, Mary a Elizabeth. Podobný názor zastává i Líza. Řekla otci, aby napravil Lydii a Kitty, jinak z nich vyrostou ,,kokety“.
Znovu odkazuji na film. Ve filmu se Elizabeth dozvídá až na konci od lady Catherine, že je Darcy zasnouben s její dcerou, avšak v knize spisovatelka píše přibližně ve 2/3 příběhu, že toto jí řekl protivný Wickham.

Kapitola 42.
Plánovaná cesta Gardinerových a Elizabeth se musí neplánovaně zkrátit. Původně měli jet až k jezerům na sever, ale teď mohou jet maximálně do Derbyshiru.
Kdopak tam shodou náhod asi bydlí?
Musím znovu odkázat na film: Elizabeth se ptá, jestli jsou Darcyovi doma. Paní Gardinerová říká, že ne, ovšem ve filmu toto vysloví pokojská…
Úvahy o tom, co je rodinné štěstí a jak je prožívá pan Bennet jsou téměř totožné s dnešními situacemi. Mladé dívky jsou povětšinou velmi hloupé, jsou povrchní a chovají se nezodpovědně. Takto se chovala paní Bennetová po svatbě a chová se do dnes… Říká se, že muž nikdy nevyroste z toho malého kluka hrajícího si s autíčky, ale některé ženy se chovají dosti podobně – nikdy nevyrostou z těch malých holčiček, co nemají za nic zodpovědnost. Jak žalostné! Elizabeth i Jane a možná také Mary zdědily naštěstí geny po otci, to se ovšem nedá říct o Kitty a Lydii, které jsou po matce.

Kapitola 43.
Elizabeth s tetou a strýcem dorazili do Pemberley. Všichni si udiveně prohlížejí okolní krajinu. Podle toho, jak Austenová popsala přírodu, mohu říci, že domov pana Darcyho je ztělesněním ráje na zemi…
Když dorazili do zámku a malinko se tam porozhlédli po zařízení a tak, tak jim služebná řekla o panu Darcym něco skutečně zajímavého. Řekla něco v tom smyslu, že Darcy je ten nejlaskavější člověk a že si ho moc váží. Elizabeth nemohla uvěřit svým uším, nikdy ho totiž neviděla chovat se mile, ba naopak – vždy se choval povýšeně.
A teď jsem opravdu překvapena. V knize se píše, e po prohlídce zámku všichni odešli do parku a až tam uvidí pána Pemberley, ale ve filmu to bylo úplně jinak. Tam se Elizabeth nechtěně oddělila od Gardinerových a našla v jedné místnosti Darcyho se sestrou. Tohle je docela velký rozdíl! A další velký rozdíl: Darcy ve filmu nikdy nedal v rosingském parku dopis! … A další nesrovnalost: ve filmu pan Gardiner nikdy nenabídl panu Darcymu rybaření, bylo to tam naopak.

Kapitola 44.
,,… Co byla v Lambtonu, slyšela už kolikrát, že slečna Darcyová je nesmírně pyšná, ale po několika minutách v její přítomnosti dospěla k přesvědčení, že je pouze velice plachá. Nebyla s to dostat z ní víc než jednoslabičná slůvka. …“ No, tak to teda nevím nevím. Ve filmu se jeví jako velice upovídaná mladá dívka. Rozhodně nebyla plachá.

Kapitola 45.
V kapitole se ukazuje, že slečna Georgiana je povahově velmi podobná sestře nejlepšího přítele svého bratra. Avšak ve filmu se jeví jako velmi inteligentní na to, aby se takto chovala.
Na konci kapitoly Georgiana otestuje Elizabethtinu důvěru. Ukáže se, že si mohou navzájem důvěřovat. Slečna Bingleyová se opět projeví více méně jako slepice.
Slečna Bingleyová prohlásila, že je Elizabeth sebevědomá. Podle mého názoru je spíš opatrná a má svůj názor a to je jen dobře. Slečna Bingleyová by si nejprve měla zamést před svým vlastním prahem. Její chování je ,,na facku“. Poté, co se slečna Bingleyová takto zachovala, Darcy ji setřel tím, že Elizu považuje již dlouhá měsíce za jednu z nejkrásnějších žen, s jakými se kdy setkal.

Kapitola 46.
Elizabeth se z Janina dopisu dovídá, že Lydia utekla s Wickhamam. Je z toho značně znepokojena. Všichni se obávají, že svou sestru už nikdy nespatří. Dokonce i paní Bennetová z toho značně ochořela, i když si spíš myslím, že se nebojí tak o dceru jako spíš o to, jestli se o ní nebudou povídat klepy. Dále Jane prosí sestru, aby se se strýčkem a tetou okamžitě vrátili zpět. V tuto chvíli přišel do pokoje pan Darcy. Elizabeth mu řekla, co se vlastně stalo. Darcy je zdrcen takovými zprávami. Jak tak Elizabeth čte mezi řádky dopisu, uvědomuje si, že Wickham si ani Lydii vzít nechce.

Kapitola 47.
Elizabeth přijíždí domů. Okamžitě se Jane vyptává na podrobnosti ohledně Lydiina útěku.

Kapitola 48.
Právě přišel do Longbournu dopis od Collinse. Píše se v něm, že lituje, co se přihodilo rodině.
Pan Gardiner prozradil Bennetovým o další Wickhamově stinné stránce – má značné dluhy a je to hazardní hráč.
Ovšem zcela jistě vyznívá spíše jeho falešná péče o druhé. Jeho chování mi dost připomíná chování jisté nejmenované osoby z mé nynější třídy.
Tohleto moc útěchy nepřidá, ale věřím, že je lepší to vědět.

Kapitola 49.
Opět přišel dopis od pana Gardinera. Jak se zdá, pan Bennet musí přistoupit na to, aby si Wickham vzal Lydii za malou-nemalou sumu peněz.

Kapitola 50.
Paní Bennetová spřádá plány, kam novomanžele Wickhamovi usadí. Žádné panství jí není dost dobré. Vůbec nebere ohledy na finanční situaci. Pan Bennet jí toto stále připomíná a prohlašuje, že tento pár nikdy nepřekročí práh Longbournu. Pan Gardiner napsal Bennetovým o nově se vyvíjející situaci ohledně jeho neteře. Píše, že Wickham byl odvelen na sever a že lydia by ráda pozdravila rodinu ještě před tím, než odjede se svým chotěm. Pan Bennet po poradě s ostatními členy rodiny píše švagrovi, že svoluje, aby Wickhamovi po svatbě přijeli do Longbournu.
Mimochodem k té svatbě: Prudké vášně mívají prudké konce, a ve svém triumfu zmírají, tak jako oheň a střelný prach, když se políbí, zničí se. Našla jsem to na mých oblíbených internetových stránkách www.stmivani.wz.cz

Kapitola 51.
Nadešel svatební den. Lydia má navštívit Longbourn. Obzvláště Jane má trochu obavy. Dle očekávání jednotliví členové rodiny přijali novomanžele Wickhamovi.
Elizabeth se dovídá, že na Lydiině svatbě byl přítomen pan Darcy, což je něco velmi neočekávaného. Proto bez prodlení napsala dopis paní Gardinerové a žádala o vysvětlení.

Kapitola 52.
Přišel očekávaný list od paní Gardinerové. Píše se v něm o velkých činech pana Darcyho. Elizabeth je ohromena.

Kapitola 53.
Wickhamovi odjeli na sever. Bingley se vrací do Netherfieldu. Elizabeth znervózněla kvůli Jane.
A aby toho nebylo málo, přijíždí s Bingleym i Darcy. Takže teď znervózněla Jane kvůli Elizabeth.
Myslím, že celkem oprávněně. Ony se k sobě nechovaly jako sestry, ale jako nejlepší kamarádky.

Kapitola 54.
Elizabeth přemýšlí o chování pana Darcyho k ní. Proč je k ní tak nepřístupný? Proč ho tak trápí?? Proč???
Jane, zdá se, zvládá návštěvu Bingleyho v klidu.
Což je pěkná blbost.

Kapitola 55.
Bingley je u Bennetů ,,pečený vařený“, nelze se tedy divit, že se s Jane opět sblíží a dokonce jí i požádá o ruku.
WOW! Tak dlouho jsem čekala, až tohleto budu moct napsat!

Kapitola 56.
Lady de Bourghová se snížila k tomu, aby přijela za Elizabeth a řekla jí, že Darcy jí nikdy patřit nebude. Snaží se jí zviklat, aby jejího synovce pustila k vodě. Elizabeth rázně odmítá.
Aby taky ne! Láska si totiž nikdy nevybírá! To lady de Bourghová neví, nebo co??

Kapitola 57.
Přišel dopis od Collinse ohledně toho, co řekl Catherine o možném sňatku Darcyho a Elizabeth. Tak proto tedy přijela ta ,,načinčaná můra“. Celkem se mi ty uvozovky u nespisovných výrazů hnusí. Je to sice nespisovná čeština, ale češtinou to zůstává!!!

Kapitola 58.
Elizabeth a Darcy si konečně rozumně promluví o všem, co se mezi nimi kdy událo ještě před tím, než si vzájemně vyznali lásku.
Když jsem u zasnoubení Bingleyho s Jane psala ,,WOW! Tak dlouho jsem čekala, až tohleto budu moct napsat!“ , tak teď to platí 2x!

Kapitola 59.
Elizabeth se svěří Jane o jejich zasnoubení. Sestra je velmi překvapená a zprvu si myslí, že jí Líza chce jenom pobavit.
Jane tomu nakonec uvěří.
Elizabeth a Darcy si vyšli na procházku na kopec Oakham. Domluví se, že dnes večer oficiálně oznámí své zasnoubení.
Což je samozřejmě hloupost!

Kapitola 60.
Všichni gratulují snoubencům tak, jak jim to dovoluje jejich charakter. Georgiana otevřeně, Bingleyho sestra jedovatě, Elizabethtina matka neupřímně.

Kapitola 61.
Zdá se, že všem je teď mnohem lépe, dokonce i Kitty, která byla značně rozmrzelá po Lydiině odchodu. Konečně se jí bude někdo věnovat. Slečna Bingleyová neupustila od svých záměrů uhnat pana Darcyho pro sebe a Wickhamovi sotva svou marnotratností a rozhazovačností dokážou vyjít s penězi.
Závěr:
Co závěrem říci? Tato kniha předčila má očekávání. Nevěřila jsem, že by mohla existovat kniha tak… nelze slovy vyjádřit, jak tato kniha úžasná je. Myslela jsem si, že nejlepší knihy píše Stephenie Meyerová, Jane Austenové jsem se vyhýbala pravděpodobně proto, že všichni, kdo od ní cokoli četli, odrazovali mě, že je to neobyčejně těžké čtení. Nevěřím ničemu, pokud si to nezhodnotím sama. Po zhlédnutí stejnojmenného filmu jsem usoudila, že zvládnout se to dá. Myslím si, že spolu se Stephenie Meyerovou Jane Austenová vystoupila až na vrchol žebříčku nejlepších spisovatelů vůbec.
Bohužel musím také uvést to, že sem si tuto knihu nemohla přečíst s chutí, neboť sem jí musela číst ve spěchu a jako povinnou četbu. Vím, že si smím vybrat z 650 titulů, ale nesnáším slovo povinnost – tak se mi totiž vše, co miluji, zoškliví.

Nemohu si odpustit ještě jednu připomínku: když se někdo snaží chovat s grácií, tak se občas stává, že svou snahou to přežene a chová se neomaleně – viz pan Collins.