Na západní frontě klid

OBSAH:
Pavel Bäumer, německý student ve středoškolském věku, se spolu se svými spolužáky nechá na začátku knihy motivovat profesorem tělocviku a dobrovolně odchází bojovat v první světové válce ve jménu své vlasti. Je plný ideálů. Doráží do výcvikového tábora, kde má strávit dalších 6 měsíců, a jeho velitel, Himmelstoss, tyto ideály začíná nemilosrdně drtit. Šikana a buzerace jsou na denním pořádku, tvoří většinu programu. Když se však Pavel a jeho kamarádi dozvídají, že další den putují na frontu, přichystají pro svého cvičitele nemilé překvapení. Pomsta, určitě spravedlivá, přichází se stejně nemilosrdnou krutostí a alespoň jeden z ideálů se daří získat zpět. Těsně před odjezdem na frontu.
Přichází samotná válka. První mrtvý kamarád Behm, to je pouze jedna z mnoha ran, které mladíci musejí snést. Další bývalý spolužák, František, dostává zásah do stehna. Pobyt v polní nemocnici je tvrdý. Neúprosné zranění si postupně bere nohu, naději, duši, vše. Lítost se však omezuje především na záchranu kvalitních jezdeckých bot padlého. Mladíci začínají chápat, proč je chtěl Himmelstoss zlomit. Nesympatizují s ním, ale chladnokrevné mazání vzpomínek a osobností z hlav „ozbrojených sil“ je skutečně jedinou funkční obranou před touto rozehranou pekelnou partií. Přesto však zůstává nakládačka, kterou bývalému veliteli uštědřili, jedinou útěchou. Bitvy se střídají jedna za druhou. Po útoku následuje protiútok, hroby na starém hřbitově skýtají kvalitní krytí. I ve chvílích drahocenného klidu je nutné bojovat s krysami o chléb. Z jedné noční akce se jich do tábora ze 150 vrací 80. Zármutek ihned zahání dvojitá menáž.
Po prvním seznámení s frontou následuje intermezzo v odpočinkovém táboře. Pavel se dozvídá, že pojede na měsíc domů, na dovolenou. Místo útěchy rodinného prostředí se mu však dostává pouze rozčarování. Matka trpí rakovinou, země začíná strádat a lidé vůbec nechápou, o čem mluví, když chválí Pavla za jeho válečné úsilí. Největší strach má však voják z toho, že se po válce nedokáže znovu zapojit do všedního života, že se začíná měnit. Svůj „odpočinkový“ měsíc završí návštěvou Františkovi matky, které odpřísáhne, že její syn zemřel rychle a netrpěl.
Po návratu do výcvikového tábora se Pavel setkává se zajatými Rusy. Z jejich očí lze snadno vyčíst, že by raději padli v boji, než zde hlady. Ve vlaku mířícím na frontu se shledává se svou rotou. Dostávají novou výstroj a týden nacvičují parademarsch. Přijede císař. Absurdní divadlo nahrazuje opět válka. Pavel se však nedokáže vžít do role vojáka a neustále se bojí smrti. V zákopu tváří v tvář instinktivně postřelí jednoho Francouze. Ihned mu však dojde, že je zde nejspíš ze stejně nesmyslných důvodů a neúspěšně se ho pokusí zachránit.
Později dostává s družstvem příjemný úkol - hlídat bývalou vesnici se skladem proviantu. Mají povoleno sníst, co chtějí, pozice bude stejně opuštěna. Následují 3 týdny neskutečných hodů. Mladíci na chvíli zapomínají, kde jsou. Drahé pití, pečínky, doutníky. Náplast na duši i skvělá výplň kapes. Po překvapivém útoku však musejí prchat a jen těsně uniknou smrti. Se svým přítelem Albertem jsou postřeleni do nohy a za doutníkový úplatek jsou naloženi na vagón červeného kříže do Německa. Dostávají se však pouze do polní nemocnice, kde Albertovi amputují nohu. Ihned vyhrožuje sebevraždou, ale nakonec se smíří se svým údělem a novou protézou. Pavel se však po delší přestávce musí vrátit na bojiště. Drtivá většina jeho přátel je již mrtva, nebo umírají v jeho blízkosti. Nováčci jsou nasazováni do bojů i bez základních znalostí nutných k přežití. Jako poslední ze své třídy vzpomíná, co vše od začátku války prožil. Jak viděl muže bez dolní čelisti, který nemohl ani křičet o pomoc. Vojáka, který se snažil po pahýlech dobelhat do díry po granátu. Další nováček brzy sundal plynovou masku a v nemocnici doslova vyzvracel plíce. Přemýšlí i o kolujících zvěstech, že se blíží konec války. Ani v nich však nenachází žádnou naději. Neumí si představit, jak by se po tom všem dokázal vrátit domů, do normálního života. Všechny tyto myšlenky však rozhání kulka, kterou dostává do hlavy. Je na místě mrtev, avšak s klidnou tváří.
„Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid.“

FORMA:
Kniha je psaná v ich-formě a celkem jednoduchou formou. Autor dokonale popisuje všechny situace i za použití pouhých pár slov. Téma je jasně dané hned na začátku:
„Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům.“
K tomu není co dodat. Kritika války a všeho, co s sebou přináší, je v tomto případě naprosto nadčasová. Hlavní aktér si projde všemi situacemi, které mohou vojáka potkat. Od prvotního šoku a hrůzy z boje, přes potlačování lítosti v zájmu vlastní ochrany, po naprostou odevzdanost a kapitulaci, toto hrůzostrašné dílo nemám odvahu nikomu doporučit. Pokud má však někdo potřebu ověřit si, že smrt nemusí být nutně to nejhorší, zde jistě nalezne inspiraci.