Žert

Román vznikl roku 1965, tiskem vyšel roku 1967.
Ludvík Jahn je studen vysoké školy v Praze, je členem komunistické strany, trochu lehkomyslný, občas cynický. Na vysoké škole se zamiluje do Markéty, která je velmi horlivou členkou strany. Markéta mu ze stranického školení pošle dopis politického rázu. Ludvík jí žertem odpoví: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“. Dopis se dostane do rukou komunistickým předákům a Ludvík je vyloučen ze strany i ze školy. Je odvelen na vojnu k útvaru tvz. PTP. Zde se seznámí s Lucií, do které se zamiluje. Lucii se Ludvík také líbí, ale má strach ze sblížení. V mládí byla zneužita, takže jakákoliv zmínka o sexu, ji děsí. To je taky důvod, proč ji Ludvík ztrácí. Moc na ni naléhá.
Poté, co si odpracuje povinné roky, vrací se Ludvík do Prahy. Tady potká Helenu Zemánkovou, manželku Pavla Zemánka, který se velkou mírou podílel na jeho vyloučení ze školy. Rozhodne se pro pomstu. Pozve Helenu do svého rodiště na slavnost Jízda králů. Od přítele si půjčí byt, s Helenou se vyspí a doufá, že tím manželovi uškodí. Záhy se ale od Heleny dovídá, že s Pavlem už dávno nežije. Helena Ludvíka miluje a myslí si, že ji Ludvík také miluje. Do města přijíždí i Pavel, který se k Ludvíkovi chová jakoby se nic moc nestalo, blahopřeje mu k Heleně, povídá mu o prohnilosti komunismu, představuje mu svou novou o mnoho let mladší přítelkyni… Ludvík je z celé situace velmi znechucen a řekne Heleně, že o ni nestojí. Zdrcená Helena se pokusí o sebevraždu, která se nezdaří. Místo jedu si vzala projímadlo.
V závěru knihy Ludvík potkává dávného kamaráda. Oba pochopí, že jejich sny a ideály nebyly a ani nemohly být naplněny. Vidí, jak je svět ubohý a nespravedlivý. Nespravedlnost může být někdy tak velká, že se na ni nedá zapomenout ani se s ní smířit, natož odpustit pachatelům.
Kniha vypráví o tom, jak nevinný žertík může mít v totalitním režimu velké následky.