Golet v údolí

Kniha Golet v údolí se skládá ze tří povídek. Povídky zachycují život židovské vesnice Polana v Podkarpatské Rusi. Lidé ve vesnici se řídí ustálenými obyčeji a náboženskými příkazy, které spojují židy, i bohaté a chudé. Obec žije v jakési izolaci.

1.povídka : Zázrak s Julčou
Ve vesnice jsou dva krámky, jeden patří rodině Fuxových, druhý rodině Šafarových. Bajnyš Zisovič vozil kamení. Většinu peněz co vydělál schovávál pro nejstaršího syna na studia. Bajnyš šel koupit do krámku k Fuxovým mouku. Peníze neměl, a tak chtěl mouku pořídit na dluh. V krámku mu mouku na dluh nedali, ale vyškemrá u paní Fuxové kousek chleba, v kovárně zase ředkev a cibuli. Doma měl osm hladových krků a bylo mu jasné, že tohle na nasycení stačit nebude. Ale věřil, že je hospodin hlady zemřít nenechá. Druhý den Bajnyš potkal dva turisty a požádal je o almužnu. Turisté potřebovali koně a tak jim Bajnyš nabídl svou kobylu Julču. Julča byla již trochu vysloužilá dvacetiletá kobyla. Turisté, když spatřili Julču, byli zprvu dost rozhněvaní, ale nakonec si Julču pronajmuli. Za každý den platili Bajnyšovi 25 korun na nájem a 5 korun na jídlo. Turisté si Bajnyše oblíbili a dokonce mu věnovali i nějaké oblečení. Bajnyš vydělané peníze opět schoval na studium pro své děti.

2.povídka: Událost v mikve
Každý předšábesový večer se muži z celé vesnice scházeli, aby se podrobili posvátné koupeli v mikve. Koupel taky absolvovali i ženy, a to čtrnáct dní po objevení červeného květu. V tuto dobu byly ženy nečisté a nesměli se dotýkat mužů, ani s nimi mluvit. Noc po koupeli mohli plnit manželské povinnosti. Pinches Jakubovič se obával okamžiku, kdy do mikve vstoupí jeho žena Brana. Brana byla dobrou matkou, ale s Pinchem zacházela hodně krutě. Prosil boha o zázrak. Večer se scházeli muži v mikve. Pinches šel do mikve jako první, ale všiml si, že není mikve plná. To znamenalo, že je nečistá. Všichni byly tímto velmi zaskočeni, jen Pinchovi to bylo tak trochu jedno. V úterý se jelo pro rabího, aby mikvi naplnil. Jakmile byla mikve zase plná, jako první se spěchala umýt Brana. Vyšlo najevo, že nehodu v mikvi způsobil Pinches, a to jenom proto, aby oddálil okamžik plnění manželských povinností.

3.povídka: O smutných očích Hany Karadžičové
Nejznámější povídka.
Hanele Šafarová pocházela z židovské rodiny. Do Polany se dostalo psaní, že v Moravské Ostravě se bude zakládat hachšara. A ten, kdo byl v hachšaře, se snadněji mohl dostat do Palestiny, vysněné země všech Židů. Z Polany jela pouze Hanele. Rodiče svolili , viděli tu příležitost, že by se mohla jejich dcera seznámit s bohatým ženichem. V Ostravě začal Hanele nový život. Začala zde pracovat jako šička a poznala tu také muže jménem Ivo Karadžič. Ivo Hanu ( tak jí ríkal) zval často na obědy, do divadla a kina. Jeli spolu i na služební cestu do Prahy, kde ji koupil pěkné šaty a pozval ji do Národního divadla. Dokonce ji představí i své mamince. Hana se doví, že Ivo od židovské víry ustoupil a stal se nevěřícím. Hanele se s touto skutečností smířila, ale obávala se, co na to řeknou její rodiče. Po čase se vydali do Polany. Rodiče je přijali vřele, Ivo se jim líbil. Nechtěl věno, tak jim to vyhovovalo. Záhy se ale dozvěděli, že Ivo není Žid. Přemlouvali ho k víře, ale Ivo ze svého přesvědčení neustoupil. Vesnice ho mezi sebe nepřijala, lid ho začal urážet a vyháněl Iva z Polany ven. Ivo z Polany odešel a vzal si sebou Hanu. Hana se kvůli jeho lásce rozloučila s celou milovanou vesnicí a s rodiči a odešla s Ivem. A oči Hany Karadžičové, nejkrásnější oči celé Polany zůstali smutnými navždy.