Přítelkyně z domu smutku

Jedná se o reportážní prózu o pobytu autorky v ruzyňské věznici. Kniha se skládá z 15 kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou nazvány podle žen, se kterými přišla autorka ve věznici do styku. Některé se staly jejími přítelkyněmi, k jiným naopak cítila odpor. Popisuje jejich charakter a chování. Psychologicky rozebírá jejich prohřešek, který je dostal až sem, do cel ruzyňského vězení. Popisuje, jak se toto negativní prostředí podepsalo na psychice jejich „přítelkyň“. Autorka autenticky zachycuje vztahy žen na celách, vliv věznice na psychiku člověka, popisuje tu i vztah dozorců a vězeňkyň. Uvědomuje si nutnost mít blízko někoho spřízněného v těchto těžkých chvílích.

Sama autorka zde byla uvězněna kvůli knihám zakázaných autorů, které se u ní našly. Ve věznici podléhala depresím a beznadějí. Musela si dávat pozor, co říká, neboť jí odposlouchávali. Dokonce byla v cele se spoluvězeňkyní Helgou, která měla za úkol donášet.
Všechny vězeňkyně měly společnou touhu, a to touhu po svobodě. Na každého působí toto prostředí krutě a negativně, ale jen někdo mu dokáže vzdorovat a nepodlehne. Z některých se stali egoisté, jiní i v tomto psychicky náročném prostředí dokážou myslet i na druhé a snaží se ostatním zpříjemnit pobyt. Milé slovo v těchto těžkých chvílích dokáže udělat mnoho.