Přítelkyně z domu smutku

Hlavní námět: Hlavním námětem knihy je popis života ve vězení za minulého režimu, přesněji mezi lety 1981 a 1982. Autorka život politického vězně přibližuje pomocí povídek, vždy vztažených k jedné ženě, s kterou sdílela celu. Kniha obsahuje celkem 15 na sebe vzájemně povětšinou nenavazujících povídek. Jde o popis běžných dní, kritiku nesmyslného věznění. Autorka poukazuje na špatnou zdravotní péči, na špatnou stravu a obecně dost neutěšené podmínky panující ve věznici Ruzyně.
Hlavní postava: Jde o autobiografický soubor povídek, hlavní postavou je sama autorka. Eva Kantůrková ale v knize charakterizovaná není, v bližším popisu se věnuje ženám, s kterými musí z donucení trávit čas. Ženy jsou to rozdílné, jednou jde o mladou zavšivenou Romku živící se prostitucí, podruhé o nanejvýš podezřelou bývalou soudkyni, jejíž chování časem zhrubne natolik, že je k nepoznání. Každá z žen přišla do vězení s nějakým příběhem, je trestána za něco jiného a má i jinou úroveň chování.
Vlastní názor: Tato kniha se mi líbila, v podstatě můžu říci, že mě svojí atmosférou překvapila. Už podle názvu jsme čekala něco mnohem více depresivního. Na druhou stranu, kniha se věnuje i pocitu bezmoci, pozbytí pocitu bránit se – toto je nejvíce vidět v kontrastu s chováním bachařek. Mě osobně nejvíce běhal mráz po zádech s představy dlouhodobého sdílení malého prostoru s lidmi, které nejsou zrovna podle mého gusta. Protože mě tato kniha zaujala, shlédla jsem i její filmové zpracování. Krátký seriál Přítelkyně z domu smutku na mě působil mnohem intenzivněji než samotná kniha. Je logické, že zde byl kladen důraz na věci odlišné od našeho běžného života mimo zdi věznice a část spíše úsměvných částí byla svérázně potlačena. Četba této knihy byla zajímavá, ale znovu se k ní asi nevrátím.