Hastrman

Pan Rybář chodil vždy s kloboukem a na obličeji mu zářil věčný úsměv. Když kráčel po ulici, vždy po dvaceti krocích se zastavil a díval se vlevo a vpravo. Zdravil vždy se zdviženým ukazovákem a lehkým hvízdnutím. Měl šedivé vlasy, hladce včesané a vzadu stážené do cůpků. Nosil zelený fráček se zlatými knoflíky.
Říkali mu hastrman pro jeho zelený fráček, ale všichni si ho vážili, jak mladí, tak staří.
Pan Rybář byl justiciárem ve výslužbě od Trutnova. Všichni si mysleli, že je velice bohatý.
Jednou se vydal za panem profesorem se škatulí plnou kamínků a chtěl vědět, jestli to má nějakou cenu, ale dozvěděl se, že to jsou kamínky jako moldavid,jaspis,zahněd....., a že to nic není. Odešel ten den a nikoho si po cestě nevšímal, nezdravil, neotáčel ae byl smutný.